Do roku 2010 půjdou na vědu tři procenta evropského HDP, předsevzala si Evropská unie na summitu v Barceloně. Několik skandinávských zemí je sice ochotno dávat do vědy a výzkumu už teď dokonce o něco více, ale evropský průměr činí 1,9 procenta, a to je málo. Uvedený cíl počítá jak s výdaji veřejného, tak soukromého sektoru a jednu z velkých rezerv tak představuje širší zapojení malých a středních podniků.

Za touto snahou ale může být více než jen snaha naplnit vědecký měšec.

Malé a střední podniky (MSP) s méně než 250 zaměstnanci představují 99,8 procenta všech evropských firem a pracují v nich dva ze tří lidí zaměstnaných v soukromém sektoru. Ještě zajímavější je dynamika zaměstnanosti: polovina nových pracovních míst je v Evropě vytvořena ve čtyřech procentech nejrychleji rostoucích MSP. Nebudou-li firmy schopny úspěšně konkurovat na globálním trhu, boj s nezaměstnaností se přesune na bedra veřejných rozpočtů.

Evropská komise má úkol od Rady Evropy a Evropského parlamentu, aby fondy na vědu a výzkum byly pro malé podnikatele skutečně dostupné. Komise proto vyčlenila 15 procent z rozpočtu 6. rámcového programu výslovně pro malé a střední podniky a přichází také s novými nástroji podpory.

Integrované projekty jsou určeny pro podporu cíleného výzkumu, včetně technologického rozvoje a potřebného školení. Účastní se jej alespoň tři subjekty ze tří zemí. Předpokládá se, že rozpočty se budou pohybovat v řádu milionů až desítek milionů eur. Návrhy hodnotí nezávislí experti v kategoriích relevance projektu, potenciální dopad, mobilita zdrojů a řízení a kvalita konzorcia.

Sítě špičkových pracovišť mají zase řešit roztříštěnost evropského výzkumu. Jejich cílem je změnit způsob, jakým je bádání v dané oblasti uspořádáno. Aktivity těchto projektů lze rozdělit do tří skupin: integrační aktivity (společné řízení výzkumu), společná vědecká práce a aktivity na rozšiřování zjištěných informací. Programy jsou hodnoceny podle svého dopadu na daný obor, kvality účastníků a řízení a stupně integrace.

Tradiční instrumenty, které se osvědčily v minulých rámcových programech, se budou používat i nadále. Jedním z těchto nástrojů jsou specificky zaměřené výzkumné projekty. Jedná se vlastně o obdobu integrovaných projektů s tím, že jejich rozpočty jsou o řád nižší a jejich cílem je vytvoření nových výrobků, postupů nebo služeb. Prostřednictvím těchto projektů lze také prokázat životaschopnost nových technologií. Cílem koordinačních akcí je sladění vědeckých a výzkumných aktivit jednotlivých zemí a podporovat kontakty mezi institucemi.

Na bruselské konferenci zaznělo mnoho konkrétních problémů, před kterými stojí malé a střední firmy. Zástupci evropské administrativy ale měli vždy po ruce připravenou odpověď.

MSP budou jen do počtu, aby velké firmy měly větší naději na schválení projektu, obávali se někteří diskutéři. Xabier Goenaga, který vede oddělení MSP v generálním ředitelství pro vědu, ale tuto obavu vyvrací. Kritéria hodnocení projektů jdou dál než jen na samotnou účast MSP. U každého projektu se bude posuzovat, jak přispěje ke konkurenceschopnosti MSP a jaká je kvalita jejich účasti v konsorciu. Účast menších firem by pro velké korporace rozhodně neměla fungovat jako poukázka na schválení projektu.

Administrativa je neúnosná, namítali zástupci firem, kteří již měli s evropskými projekty zkušenosti. Pracovníci komise uznali, že pátý rámcový program nebyl k MSP zrovna vstřícný. Komise teď zjednodušila podávání projektů. Pro kolektivní výzkum byl zaveden dvoukolový systém: v prvním kole se posuzuje pouze základní myšlenka. Teprve pokud projekt postoupí do druhého kola, posílají se detailní informace.

Když se jednou projekt rozjede, nemusí to znamenat, že se konzorcium nesmí změnit. Účastníci se mohou dohodnout, že přijmou nového člena nebo že některý ze stávajících členů konzorcium opustí. To vše bez nutnosti měnit smlouvu uzavřenou s Evropskou komisí.

Dalším vstřícným krokem vůči MSP je možnost vytvořit uskupení (cluster) malých firem, které pak v konzorciu vystupují jako jeden hráč. Toto opatření má pomoci firmám překonat vysoké náklady na management projektů.

Malé firmy už také nemusí komisi předložit bankovní záruky. Brusel chtěl mít jistotu, že peníze neposílá finančně nestabilní firmě. Avšak malé technologické společnosti měly problémy záruky získat, protože neměly majetek, kterým by ručily.

Brusel platí pozdě, tvrdili někteří podnikatelé (shodou okolností Angličan a Skot). První platbu ve výši 85 procent příspěvku na prvních 18 měsíců projektu posílá komise po podpisu smlouvy, zbytek poté, co dostane závěrečnou hodnotící zprávu. Právě druhá platba přichází s několikaměsíčním zpožděním. Barend Verachtert, který sám léta pracoval v malé biotechnologické společnosti, než šel pracovat do komise, ale komisi hájí - závěrečné hodnocení projektu je velice složitý proces. Navíc jej nedělají jen úředníci komise, ale také externí posuzovatelé.

Nebudou peníze na řízení projektů, obával se zase Michael Dickinson, který pracuje jako konzultant projektů v Luxemburgu. Komise totiž stanovila, že na tuto kategorii nákladů může jít maximálně sedm procent evropského příspěvku. Přitom se sem počítají i náklady na přípravu konzorcia a na audit. Verachtert ale namítl, že projekty, na kterých pracoval, vyšly se sedmi procenty pohodlně. Navíc strop se týká jen příspěvku EU. Členové konzorcia mohou zaplatit náklady na řízení projektu ze svých příspěvků nebo jiných zdrojů.

Další námitku ohledně financí vznesl Hans-Eberhard Schleyer, který řídí malý podnik a zároveň je generálním tajemníkem německé konfederace malých podniků ZDH. Podle něj totiž Evropa nepotřebuje jen nositele Nobelovy ceny, ale také nějaké projekty pro "low-technology" s rozpočty ve stovkách tisíc eur. Tuto roli by mohly hrát projekty CRAFT, ale objem prostředků, které na tento typ půjdou, se oproti předchozím rámcovým projektům snížil. Schleyer také zdůraznil roli asociací, které mohou podávat návrhy na kolektivní projekty.

Ochrana duševního vlastnictví byla dalším zdrojem vášnivých diskusí. Jak se má zapojit technologická firma, pro kterou jsou znalosti základem její budoucnosti? Evropští úředníci argumentují tím, že kdo se nechce o své duševní vlastnictví dělit vůbec, asi nebude hledat finance z evropských zdrojů. Ale samozřejmě je nutné najít rovnováhu mezi ochranou vznikající inovace a zájmy původce myšlenky a dalších účastníků. Evropská komise vyžaduje, aby se účastníci projektu dohodli již před jeho začátkem, licenční smlouva předložená s projektem je výhodou při jeho posuzování. Jsou možné různé varianty: v integrovaném projektu může přecházet duševní vlastnictví do vlastnictví původce, u kolektivních projektů pak zúčastněné asociace, která jej zprostředkuje svým členům.

Poslední oblastí byla činnost národních kontaktních center (NCP). Kdo je bude kontrolovat? Jaká má být jejich úloha? Zástupci NCP z různých zemí se předháněli v tom, co pro své klienty dělají. Zásadní roli hrají při zprostředkování kontaktů, protože jejich databáze obsahují víc než jen adresy a telefonní čísla. Mohou totiž vybrat potenciální kandidáty pro spolupráci a nechat si je prověřit NCP pro danou zemi. Tato informace s přidanou hodnotou je při formování konzorcia zásadní - žádosti některých projektů by vůbec nebyly podány, kdyby neexistoval pečlivě vybraný seznam členů.

MICHAL NOSEK, Brusel

Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-11870860-velka-politika-a-male-firmy