Právo bydlet u nás patří mezi základní lidská práva - říká zástupkyně neverského starosty pro bydlení a sociální politiku Marie-Cécile Gaulonová. Radnice v tomto francouzském městě nechala postavit v sedmdesátých letech zhruba pět tisíc sociálních bytů (HLM) celkem ve čtyřech komplexech s činžáky dorůstajícími až do výšky 14 podlaží. Měsíční nájemné takového třípokojového bytu o rozloze okolo sedmdesáti metrů čtverečních činí 182 eur, jinak by přišlo na 400 eur. Sociální byty se přidělují podle určitého klíče. Například pobírají-li oba partneři alespoň minimální mzdu 683 eur, nárok na takový byt nemají. Narodí-li se jim však dítě, mohou takový byt žádat. Toto bydlení dostávají od radnice také lidé s profesemi, které jsou ve městě žádány, například učitelé. Každé dva roky se prověřuje, zda trvají sociální podmínky pro nízké nájemné.

Radnice v Nevers se podílela rovněž na financování jiné bytové výstavby, kde je sice regulované nájemné, ale ne sociální. Na okraji Nevers tak vyrostly rodinné dvojdomky. V jedné půlce takového domu bydlí Charronovi. Uvnitř jsou dvě podlaží: v přízemí obývací pokoj, kuchyňský kout, ložnice pro rodiče, sociální zařízení. Nahoře pokoje pro děti s koupelnou a Jacquesova pracovna. "Dům si pronajímáme od radnice. Máme s ní tříletou smlouvu, která se automaticky prodlužuje. Nájem dělá 560 eur měsíčně," říká Jacques. To je přibližně třetina jeho čistého platu nebo zhruba celý invalidní důchod Francoise. Charronovi si mohli vybrat z různých bytů, ale dali přednost domku na předměstí. Je to tu klidnější a také lepší pro ženu, která nemůže do schodů. Úklid obstarává paní ze sousedství.

V bavorském Emmeringu, kde naprostá většina obyvatel žije ve vlastních rodinných domcích, sociální byty nemají. Radnici patří jen osm komunálních bytů, které dostali učitelé, aby je udrželi v místní základní škole. Pokud se vyskytne opravdu nějaký sociální případ, pošlou ho do sousedního okresního města Fürstenfeldbrucku, kde mu sociální "nouzovku" přidělí. Jinak se situace v Emmeringu u sociálně slabších rodin řeší tím, že dostávají příspěvky na nájemné. Samozřejmě za předpokladu, že byt je úměrný počtu členů rodiny.

Müller-Spankovi patří k většině: vybrali si dům. Ten jejich má užitnou plochu sto metrů čtverečních. Postavili ho před patnácti lety, loni v září splatili bance poslední splátku. Gerhardův příjem podnikatele je obchodní tabu, nelze tedy říci, jakou částkou z platu vydají Müller-Spankovi na domácnost. Řadu dalších stavebních úprav dělali sami, položili si třeba podlahy.

Trvalé bydliště mohou občanovi zapsat, pokud bydlí na daném místě nejméně 6 měsíců. Vyřídit stavební povolení trvá zhruba 3 měsíce, někdy déle - když plány neodpovídají požadavkům města. To chce třeba vědět, jaká je výše domku, pokrytí střechy, tvar či velikost oken. Občas je obtížné splnit požadavek na souhlas od všech sousedů. Müller-Spankovi by rádi měli stříšku nad vstupními dveřmi, i tu musí povolit obec.

Holobrádkovi z Břeclavi bydlí ve služebním bytě Českých drah, u kterých Roman Holobrádek pracuje. Jeho zaměstnavateli patří celý dům. Kromě bytu jsou v domě umístěny také sklady.

V Břeclavi lze bydlení vybírat - je z čeho. "Radnice má celkem 1500 obecních bytů. Bytová družstva disponují 3620 byty, asi 600 bytů patří sdružení vlastníků bytů (dřívější nájemníci, kteří si byty odkoupili). Zhruba 1500 rodin bydlí v rodinných domcích," líčí bytovou situaci ve městě zástupce starosty Miloš Petrů. Ještě před sedmi lety měla radnice bytů více, ale postupně jich asi 500-600 prodala nájemníkům. Poslední dva roky se nové byty i stavějí. Finančně se na tom spolupodílí stát, město a budoucí nájemníci. Těm po dvaceti letech přejdou byty do vlastnictví. Čtyři domy s 64 byty už stojí. Začátkem října se dále konalo výběrové řízení na rekonstrukci kasáren, kde se má na základě tohoto klíče postavit dalších 75 bytů. Podobným způsobem se bude řešit areál bývalého cukrovaru. Mohlo by tam vzniknout až dalších dvě stě bytových jednotek v horizontu tak čtyř let. V roce 1996 přibylo dalších 24 bytů jako půdní nástavba na obecních domech a další desítky bytů si lidé postavili jako půdní vestavbu. V bytovém odboru nyní leží asi šest set žádostí o byt. Současně je dvě stě nájemníků zažalováno u soudu za neplacení nájemného s požadavkem, aby byt vyklidili. Pro tyto neplatiče město upravilo některé objekty na byty IV. kategorie.

"K prodeji jsou připraveny i zainvestované parcely od 250 do 500 Kč za čtvereční metr, ale lidé dávají přednost menším nájemním bytům. Výdělky nejsou na Břeclavsku vysoké, podnikatelů je tu relativně málo a nezaměstnanost vyšší než celostátní průměr," konstatuje Petrů. Už byty 3 + 1 se podle něho k prodeji či k pronájmu nabízejí jen těžko.

V polské Radomi je na rozdíl od stavebně čilé Břeclavi mrtvo. "Nejsou peníze na opravy stávajícího bytového fondu ani na stavbu nových levnějších, případně sociálních bytů," konstatuje Piotr Wielechowski z bytového podniku, který spravuje všechny komunální byty v Radomi. Pro náročné dokonce staví, i když letos platí kvůli hospodářské krizi země stop stav. Banky totiž nechtějí na stavby půjčovat.

Kiernozovi z Radomi měli štěstí: mají vlastní byt. Zhruba šedesát metrů čtverečních v panelovém družstevním domě, který získali před sedmi lety. Šetření trvalo sedm let, další peníze půjčili rodiče a známí. Náklady na bydlení se u Kiernozových pohybují kolem třetiny platu a činí zhruba tři sta zlotých měsíčně. Jde o poplatky za využívání společných prostor, příspěvky do fondu oprav a náklady na vytápění, vodu, elektřinu, telefon.

Byty pro majetnější, které se vyjma letošního roku v Radomi stavějí, jsou určeny lidem, kteří mají sice příjem vyšší, než je průměr v regionu, ale jen do 20 procent. Budují je bytová družstva, která vznikla na základě zákona z roku 1995 o podpoře některých forem bytové výstavby. Zakladateli jsou většinou obce. Zákon také při bance zřídil státní fond bytové výstavby, odkud si bytová družstva mohou vzít úvěr až do výše 70 % hodnoty stavby. Zbývajících 30 % musí dodat sama - většinou právě z městských rozpočtů. Vlastník takového bytu pak splácí takový nájem, aby z toho bytové družstvo splatilo půjčku. Měsíčně se za takový byt platí nyní podle Wielechowského 6,79 zlotého za čtvereční metr. V běžném bytě se cena pohybuje zhruba o tři zloté na metr méně.

Družstvo v Radomi postavilo za zhruba šest let existence 1200 obydlí, většinou pro bohatší klientelu. Jen zlomek tvoří sociální byty. Ty přitom chybí nejvíce. "V Radomi je tři sta rozsudků pro neplatiče či jinak problémové nájemníky, kteří se mají vystěhovat do sociálních bytů. Není je kam umístit," dodává Wielechowski.

Monika Ginterová-Richterová

Milan Syruček, Hospodářské noviny

Náklady na bydlení v Evropské unii (% z příjmu domácnosti)
Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-11789240-bydlim-tedy-jsem