Ani po sedmnácti novelách zákona číslo 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, dnes nevládne v Česku přesvědčení, že by úpadkové právo bylo legislativně ošetřeno vyhovujícím způsobem. Nový zákon o úpadku, na jehož věcném záměru řadu měsíců pracovala komise pro rekodifikaci úpadkového práva zřízená Ministerstvem spravedlnosti, by měl kromě jiného přehodnotit postavení správců podstat a především zvýšit jejich odbornost. (Zákon bude obsahovat více významných změn, v tomto materiálu se ovšem zaměřujeme pouze na tuto.)

Věcný návrh zákona schválila vláda v říjnu loňského roku, nyní se připravuje paragrafové znění, které by měla dostat v nejbližší době na stůl vláda.

Na základě věcného návrhu by měli správci jako doposud podléhat dohlédací činnosti soudu a věřitelského orgánu a k jednotlivým konkurzním případům by měli být vybíráni - také jako nyní - ze seznamů správců. Konkrétní osobu pro konkrétní případ by ale měl ze seznamu vybírat předseda krajského soudu, nikoliv jako doposud insolvenční soudce. Možnost věřitelů navrhnout nového správce zůstává zachována.

Věcný návrh zákona také hovoří o komoře správců podstat, která by zajišťovala povinné vzdělávání správců. Mělo by jít o komoru s povinným členstvím, které bude předpokladem k zápisu správce do seznamu.

Tato navrhovaná úprava naráží ovšem v některých odborných kruzích na značný odpor. Nespokojena je část soudců, někteří správci a mezi nimi zejména advokáti. Posledně jmenovaní zorganizovali na půdě České advokátní komory seminář, kde na toto téma diskutovali společně s českými odborníky i jejich zahraniční kolegové z Rakouska, Maďarska, Německa a ze Slovenska.

VAZBA MEZI SPRÁVCEM A SOUDCEM, který ho pro konkrétní konkurzní případ jmenuje, je jedním z hlavních problémů stávající úpravy postavení správce podstaty (SP) v procesu řešení úpadku. Alespoň tak to vidí Zdeněk Krčmář, předseda senátu Nejvyššího soudu ČR a zároveň předseda komise pro rekodifikaci úpadkového práva. Podle Krčmáře navazuje dnes platná úprava na zákon z roku 1931, kde byl SP něco jako soudní komisař, tedy osoba, s níž se počítalo jako s prodlouženou rukou konkurzního soudce. Vliv soudu na správce byl a dodnes je výrazný.

Ze zákona z roku 1991 i po četných novelách vyplývá, že SP ustavuje konkurzní soudce, přičemž má oprávnění ustavit do funkce pro určitý případ pouze ty osoby, které jsou zapsány do seznamu SP u jednotlivých krajských soudů.

"České soudy nepožívají u českých občanů a dalších subjektů příliš velké důvěry, proto se pokoušíme rozvolnit propojení mezi konkurzním soudcem a SP potud, aby konkurzní soudce neměl přímý vliv na jmenování konkrétního SP," říká Krčmář a dodává, že situace, kdy je zpochybňována nestrannost konkurzních soudců právě v závislosti na činnosti SP, je v praxi velmi častá. Někteří soudci dokonce mají pocit, že by měla být SP dopřána určitá doba hájení, a nejsou ochotni je odvolat ani na žádost konkurzních věřitelů.

NÍZKÁ PROFESIONÁLNÍ ÚROVEŇ správců pak představuje druhý, neméně vážný okruh problémů. Po padesátiletém přerušení v českém právním řádu nejsou ani právníci, ani soudci, ani nikdo jiný na disciplínu úpadkového práva dobře připraveni. Pracovní komise pro rekodifikaci úpadkového práva je dokonce přesvědčena o tom, že ani deset porevolučních roků nestačilo k tomu, aby byl stav uspokojivý. A nejslabším článkem jsou právě správci.

Do seznamu SP se totiž může zapsat v podstatě každý, úroveň vzdělání není předepsána. Správci získávají zkušenosti na několikatýdenních či dokonce několikadenních kurzech, které zajišťují nejrůznější organizace. Úroveň kurzů je různá, podle odborníků však nikdy nepostačuje k tomu, aby naučila onu osobu kvalifikovaně vykonávat funkci SP.

SEZNAMY SPRÁVCŮ u krajských soudů, z nichž soudce konkrétní SP vybírá, mohou být potenciálním problémem i z jiného důvodu. Předseda senátu Nejvyššího soudu Krčmář vysvětluje, že seznamy jsou vedeny způsobem, který dodnes neumožňuje centrální propojení, a tudíž c není aktuální přehled o tom, kdo je v jakém seznamu zapsán. To může působit problémy tehdy, je-li třeba postihnout některého SP za nekvalitní práci.

"Správce, který nevykonává správně svoji činnost, může být dnes zproštěn konkrétního případu. Nicméně pokud vykonává funkci tak nedbale, že si nezaslouží dále být veden v seznamu SP, není možné mu další činnost znemožnit. Pokud se totiž podaří vyškrtnout ho ze seznamu u jednoho krajského soudu, nic mu nebrání být zapsán jinde.

Do seznamu jsou zapisovány dvě kategorie SP. První skupinu tvoří advokáti, kteří mají nárok být zapsáni automaticky, jakmile o to požádají. Druhou skupinu představují jiné osoby, které projdou nějakým školením a navrhne je k zápisu např. profesní komora. Kvalifikaci SP žádné předpisy neupravují.

PĚT TISÍC osob je dnes zapsáno v seznamu správců podstat. Je to číslo přímo astronomické a pozastavují se nad ním i kolegové ze zahraničí. Samozřejmě je pravděpodobné, že někteří správci jsou zároveň zapsáni u několika krajských soudů, ale i kdybychom předpokládali, že takových osob je třeba 20 procent, i tak nám zůstane seznam desetinásobně větší, než je v sousedních zemích.

Pro zajímavost, z celkového počtu zapsaných správců je 1814 advokátů a 2695 "ostatních". U 390 správců se nepodařilo zjistit, co jsou zač.

ADVOKÁTI jsou se stávající praxí (automatické zapisování do seznamu na požádání) spokojeni. Představa, že by museli být například povinně členy komory správců podstat, se jim vůbec nelíbí. Navíc by museli zvážit, ve které komoře vůbec být, protože v Česku není možné, aby byl advokát zároveň ve dvou profesních komorách. Advokáti sami sebe považují za osoby k výkonu funkce SP za nejkompetentnější.

Zdeněk Krčmář si myslí, že ani advokáti nejsou dostatečně kvalifikovaní pro výkon funkce SP a praxe, kdy jsou zapisováni do seznamu automaticky, je podle něho špatná. V minulosti (po roce 1931) tomu tak bylo, ale tehdy šlo podle něho většinou o "živnostenské konkurzy", navíc prakticky výhradně likvidačního typu. Dnes se ale řeší úpadky velkých firem, které by často měly dostat novou šanci, zavádí se nové postupy, jako třeba reorganizace.

"Advokát není dostatečnou zárukou, že bude schopen jako SP dostát všem nárokům, které by na něj byly kladeny," říká Krčmář, podle kterého musí být dnešní správce spíše něco jako krizový manažer, musí mít jak právnické, tak i ekonomické zkušenosti. Měl by mít minimálně středoškolské vzdělání právnického nebo ekonomického směru a v druhé oblasti musí být kvalifikovaně proškolen.

MOŽNOSTI, jak řešit postavení SP, měla komise v podstatě tři. První představuje uzavřený systém, kdy stát nadefinuje na konkrétní obvod konkurzního soudu určitý počet SP podobně, jako je tomu dnes u notářů. Správci vzejdou z nějakého výběrového řízení a jejich struktura a počet zůstane po určitou dobu stejná. Uzavřený systém by automatický vstup advokátů rozhodně neumožňoval.

Zcela opačný přístup by představoval otevřený model, kde by nebyli SP žádným způsobem evidováni ani vzděláváni. Ponechalo by se na věřitelích nebo na dlužníkovi, aby navrhli osobu, o které se domnívají, že bude kvalifikovaným způsobem schopna vést konkurz. Podobně to funguje v USA nebo Velké Británii.

A konečně je možná i kombinace obou přístupů. Ta spočívá v tom, že by se SP poněkud ztížila cesta k výkonu funkce tím, že by se vyžadovala jejich určitá odborná úroveň. Nestačily by už dnešní certifikáty o absolvování kurzů, ale nutná by byla delší příprava na profesi. Pak jde o to, kdo má takovýto model zaštiťovat - jestli stát, potažmo konkurzní soud, nebo někdo, kdo stojí mimo oblast státu. Komise pro přípravu rekodifikace úpadkového práva dospěla k závěru, že to nemohou být ani předsedové konkurzních soudů, ani konkurzní soudci sami. Nemělo by to být ani Ministerstvo spravedlnosti, které se navíc na základě nového zákona o soudech a soudcích (nabývá účinnosti 1. 4. 2002) dobrovolně zbavuje přímé vazby nad vzděláváním soudců vytvořením relativně nezávislé Justiční akademie.

Vyjdeme-li z výše uvedených omezujících skutečností, pak se podle Krčmáře musíme smířit s tím, že vznikne nějaký subjekt mimo stát, který bude aktivně vzdělávat osoby, které chtějí být zapsány do seznamu SP. "Nenalezli jsme vhodnější model než je komora," uzavírá Zdeněk Krčmář.

V RAKOUSKU takovou komoru, po jaké se volá v České republice, nemají. Úpadkové právo je ošetřeno dvěma zákony, a to vyrovnacím řádem a konkurzním řádem. Iva Hirt-Tlapak, soudkyně Obchodního soudu ve Vídni, vysvětluje, jak se vybírají správci: "Advokátní komora sestaví seznam osob, které mohou tuto funkci vykonávat, zašle jej prezidentovi zemského soudu a ten ho rozdělí mezi soudce, kteří se zabývají konkurzním právem. Soudce se na seznam podívá, založí ho někam do šuplete a tím to pro něj končí. Rakouští soudci totiž nejsou tímto seznamem správců vázáni."

Správcem podstaty může být v Rakousku každá bezúhonná, spolehlivá osoba znalá obchodu. Asi z 90-95 % dělají konkurzy advokáti, zbytek jsou hlavně auditoři. Výběr SP je plně v kompetenci soudce, který advokáty většinou c už zná. Začátečníkům nepřiděluje hned velký případ, ale začíná jednoduššími.

Soudkyně Hirt-Tlapak připouští, že i v Rakousku se poukazuje na to, že soudci preferují správce, kteří jsou jim osobně známi. Podle ní však převažují výhody: když si soudce může vybrat správce, kterého zná, je pro něho všechno lehčí a nemusí pak hlídat každou maličkost.

Letos se chystají v Rakousku v této oblasti reformy, které by se měly dotknout odborného vzdělávání SP. Databanka SP pro celé Rakousko bude k dispozici na internetu. Tam bude muset být také uvedeno, jaké má SP vzdělání, eventuálně jak si je doplňuje, jaká je struktura jeho kanceláře apod. Nicméně seznam bude stále pro soudce nezávazný a mohou sáhnout i kamkoliv jinam.

SLOVÁCI jdou v konkurzním právu víceméně stejnou cestou jako Češi. V loňském roce ovšem vzniklo Sdružení správců konkurzních podstat, což je dobrovolná, nezávislá, nepolitická organizace, která by se časem měla přeměnit na komoru. Ta by pak podle Dariny Michálkové, tajemnice Slovenské advokátní komory, chtěla vykonávat manažerské kurzy a vyjadřovat se k odborné způsobilosti SP. Zatím sdružení vede rozhovory na toto téma s Ministerstvem spravedlnosti. Slovenské advokátní komoře se to nelíbí.

Na Slovensku se od loňského roku vybírají SP ke konkrétnímu případu podle abecedy. To vypadá na první pohled spravedlivěji (omezuje to zneužití vztahu mezi SP a konkurzním soudcem), ale má to i své značné nevýhody - soudce nemůže nijak zasáhnout, ani když ví, že se určený SP na daný případ vůbec nehodí.

Na Slovensku se zapisují do seznamu na požádání nejen advokáti, ale i komerční právníci, do druhé skupiny patří ty osoby, které mají určitou odbornou způsobilost (preferuje se vysokoškolské vzdělání, odpovídající praktické zkušenosti, potvrzení o absolvování zvláštního školení atd.). Žádný předpis na Slovensku ale neurčuje, kdo bude provádět proškolování či přezkušovat SP.

MAĎARSKO vyhlásilo v roce 1991 výběrové řízení na společnosti, které budou správci podstat. Vzešlo z něho asi 150 firem, ty byly zaneseny do seznamu. Dnes v Maďarsku platí, že do seznamu SP mohou být zapsány osoby, které jsou advokáty nebo auditory, nebo firmy, které mají minimálně dva ekonomy, dva právníky a dva auditory, přičemž se také požaduje příslušná výše základního jmění.

Podle Zsolta Turána, prezidenta Budapešťské komory soudních znalců a člena Maďarské asociace konkurzních správců, současná právní úprava úpadku postavená na zákoně z roku 1991 (prošel několika novelami) už nevyhovuje. "Smyslem předchozích úprav konkurzního práva v Maďarsku byla hlavně demontáž systému," říká Z. Turán. "To už se ale stalo. V letech 1991 až 1993 byly ročně prohlášeny desetitisíce konkurzů. Teď je to asi pět až deset tisíc ročně a počet dále klesá. V roce 1991 se také předpokládalo, že firma jdoucí do konkurzu bude mít majetek, jednatele a úmysl spolupracovat se správcem. To se ale v praxi nestává. Současný zákon také nedává dobrou šanci na reorganizaci firmy."

NĚMECKÁ odborná veřejnost dnes diskutuje hlavně o tom, jak to udělat, aby byli SP nezávislí na věřitelích a dlužnících. Existují určité kodexy, ale ne zcela se je daří dodržovat. Mělo by například platit, že ten, kdo zastupuje nějakou firmu jako advokát, by neměl dělat konkurz, kde je tato firma věřitelem.

Podle německého insolvenčního zákona může být správcem jen fyzická osoba, nikdy firma. SP je k určitému případu vybrán soudcem. Z 99 % jsou to advokáti. Hans Runkel, advokát ze Severního Porýní-Westfálska, který se zabývá konkurzní problematikou řadu let, říká, že by se tyto osoby měly na úpadkové právo specializovat, ale v praxi není vyloučeno, že přitom dělají i jiné věci. "Je stále více správců, kteří se tím neřídí a delegují své pravomoci na jiné osoby," upozorňuje Runkel.

Podle Hanse Runkela i v SRN byla snaha nějakým způsobem upravit, kdo může být SP. Dnes je jich v Německu 1100. Navrhovalo se vytvoření několika seznamů, do nichž by se osoby zapisovaly podle vzdělání, praxe a podobně. Tyto seznamy měl dostat soudce a z nich přidělovat SP k případům podle pořadí, jak byli zapsáni. Nakonec ale nic takového neprošlo. Uvažovalo se i o komoře, ale zatím není. Největší pravomoc tedy zůstává soudcům.

LIBUŠE BAUTZOVÁ

Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-10855000-problem-zvany-spravce