Aktuální číslo časopisu Ekonom
| PRAHA 7. března (Ekonom) - Světová banka zveřejnila Předběžnou strategii pro rozvoj znalostní ekonomiky v kandidátských zemích. Obsahuje také hodnocení, jak se kandidátské země z východní a střední Evropy připravují na příchod znalostní ekonomiky. Za pozornost stojí zejména ta část, ve které můžeme srovnat postavení ČR s různými kategoriemi zemí podle ukazatelů sestavených pro větší názornost do pavučinového grafu. Charakteristickým rysem znalostní ekonomiky je to, že se opírá o síť vědeckých a výzkumných institucí, firem a komunit, které využívají získané informace. To je podle Světové banky jeden ze čtyř pilířů, když ty tři další tvoří to, co by mohly shrnout pojmy rámec (mobilita znalostí, investice do informační infrastruktury a podpora podnikání), lidé (vzdělaná a zkušená pracovní síla) a technické sítě (dynamická informační infrastruktura). Banka zároveň upozorňuje, že se musí vypracovat odlišné strategie pro města a venkov. Že to na venkově jde, dokládá na příkladech z Irska, Španělska, Itálie a USA. Evropská Unie má pro kandidátské země plán eEurope+ 2003, který navazuje na Akční plán eEurope 2003 přijatý na Lisabonském summitu a zaměřený na podporu informační společnosti. Hlavní směry programu, do něhož je zapojena i Česká republika, shrnuje tabulka. Pokrok v jednotlivých oblastech bude pravidelně měřen pomocí ukazatelů, které byly pro tyto potřeby Akčním plánem nastaveny. První zpráva bude vydána do konce tohoto čtvrtletí, další bude následovat na konci letošního roku a závěrečná na konci roku 2003. Budoucnost je blíže, než si myslíme, prohlašuje stařičký guru managementu a sociolog c Peter Drucker (93), jehož myšlenky se těší v Evropské unii, Světové bance i dalších mezinárodních organizacích velké vážnosti. Své představy o příští společnosti (next society) a jejích ekonomických vztazích Drucker popsal v sérii článků pro The Economist. A hned na úvod říká, že většinou hovoří o změnách, které proběhnou do 20 let. Drucker vychází z dnešního stavu a trendů, které už probíhají. Západní společnost se mění - roste podíl starších lidí. Tento trend si vynutí změny nejen důchodových a zdravotnických systémů, ale i v délce kariéry. Během 25 let by pracující měli do důchodu odcházet ve věku okolo 75 let. To však neznamená, že budou pracovat stejně, jako když byli mladí. Drucker je vidí jako zkušené odborníky najímané na omezenou dobu či zkrácený úvazek nebo jako konzultanty. Ostatně opouštění klasického plného úvazku bude probíhat v celé společnosti - za 20 až 25 let by měla na tento způsob organizace práce měla přejít až polovina všech pracovníků. V návaznosti na tyto trendy jednotlivé země přehodnotí vztah k imigrantům, přestože toto téma bude společnost rozdělovat. Změny čekají také masový trh, jehož podoba je dnes určována mladými spotřebiteli. Drucker předpovídá vytvoření dvou trhů - pro mladé a pro spotřebitele středního věku (který bude daleko významnější). Vědomosti budou klíčovým výrobním faktorem a podle The Economist jediným skutečně vzácným. Drucker dává tři charakteristiky znalostí v příští společnosti. První z nich je vysoká mobilita - vědomosti se díky informačním technologiím okamžitě šíří po celém světě. Za druhé budou přístupné pro každého, což vyvolá obrovskou konkurenci uvnitř společnosti. S tím je spojena třetí charakteristika: společnost bude nabízet široké možnosti uplatnění, ale za cenu vysokého rizika neúspěchu. Firmy pro příští společnost se budou muset poprat s novým prostředím. Jejich management dostane nová zadání. Jeho hlavním úkolem bude zastupovat společnost a hledat rovnováhu mezi navzájem konfliktními požadavky skupin, jako jsou zákazníci, akcionáři (velcí i malí), zaměstnanci a komunity, v nichž společnost podniká. Změní se i postavení vlastníků. Samozřejmě i nadále bude existovat soukromé vlastnictví, ale vliv akcionářů na fungování firmy bude ještě omezenější než dnes. Dnešní nadnárodní velké korporace jsou organizovány podle svých produktů. Během 20 let by to však měla být společná strategie, co je bude držet pohromadě. Firma bude totiž fungovat jako konfederace poskytovatelů znalostí - bude vytvářet aliance, zakládat společné podniky, najímat externí firmy a nakupovat know-how. Firmy (ale také vládní agentury a neziskové organizace) budou vypadat jako skládačka do sebe zapadajících dílů. Ve středu bude část, která provádí základní činnost, a kolem ní prstenec pomocných samostatných firem. Metamorfóza pracovní síly však bude nejsilnější změnou. Klíčovou roli bude hrát skupina tzv. znalostních pracovníků (knowledge workers). Ti jsou specifičtí tím, že sice většinu svého pracovního času tráví relativně jednoduchými úkony, ale potřebují rozsáhlé znalosti nabyté formálním vzděláním. Jejich znalosti jsou vysoce specializovány, a proto ke svému uplatnění potřebují nějakou organizaci. Znalostní pracovníci se ale liší od dnešních zaměstnanců tím, že jsou na této organizaci méně závislí než dnešní zaměstnanci. Spíše než za zaměstnance se považují za odborníky nebo profesionály (technik zdravotnických zařízení, programátor, asistent ředitele). Podle Druckera je společnost potřebuje víc než oni ji - a podle toho by se měl odvíjet jejich vztah. Plat není hlavním zdrojem motivace, stejně jako bonusy nebo opce na akcie. Nespokojenost s platem je velice negativní faktor, přijatelný plat je určitým základem. S pracovníky je nutné zacházet jako s dobrovolníky - musí znát cíle společnosti a nadchnout se pro ně. Tito pracovníci také od své firmy očekávají osobní rozvoj a průběžné doplňování kvalifikace. Průmysl byl nejvýznamnějším tvůrcem produktu v padesátých letech 20. století, ale v budoucnu se podíl hospodářských odvětví na celkovém výstupu změní. V USA už klesl podíl dělníků ve výrobě na celkové pracovní síle z 35 % na polovinu této hodnoty, aniž by docházelo k nějakým sociálním otřesům. V zemích jako Německo nebo Japonsko se tento podíl pohybuje mezi 25% a 30 %, ale nelze tam čekat podobně hladký průběh jako v USA. To však nic nemění na tom, že se jedná o nevyhnutelný trend. Jeho důsledky však podle Druckera nemusí být vždy kladné. Americký vědec očekává rozdělení světa do tří regionálních bloků (Amerika, Evropa a Asie), které sice budou mít relativně volný obchod uvnitř, ale budou silně protekcionistické navenek. Některé firmy se na společnost budoucnosti připravují už dnes. Drucker uvádí příklad General Motors. Tato společnost se zbavila výroby součástek, které představují 60 - 70 procent nákladů na výrobu jednoho vozu. Skupina přechází od majetkových podílů v jiných automobilkách na manažerské řízení - General Motors řídí, (ale nevlastní) Fiat, Saab, Suzuki a Isuzu. Spolu s dalšími americkými automobilkami vytvořila elektronickou burzu, na které nakupují potřebné zboží. Michal Nosek
Firmy pečují o lidské zdroje i novým způsobem propouštění. Odcházející pracovníky neztrácejí z hledáčku a zavádějí pro ně on-line fóra. Poučili se z nedostatku talentů na konci 90. let. Fórum na internetu spustily např. výrobce telekomunikačních zařízení Agilent Technologies nebo Pfizer. Wendy Millerová z Agilentu totiž přiznává, že firma musela propustit kvalitní zaměstnance. Pfizer své fórum založil po akvizici společnosti Warner-Lambert. Ani jedna společnost zatím nevyužila těchto stránek k přijetí bývalých zaměstnanců. Podle expertů společnost může ušetřit 12,5 milionu dolarů ročně. Stačí se obrátit na bývalé pracovníky. Noví lidé mají totiž o 40 procent nižší produktivitu než znovu přijatí zaměstnanci.mn Příklad: Budování znalostní ekonomiky v Koreji Ve spolupráci s OECD a Světovou bankou prošla Jižní Korea velice rychlou transformací směrem k znalostní ekonomice. Nejzajímavější změny proběhly v oblasti inovačního systému. Posílilo se propojení firem, univerzit a výzkumu. Vláda začala dávat více peněz na primární i aplikovaný výzkum - ale také začala monitorovat výsledky státních institucí. Malé a střední podniky získaly podporu na nákup nových znalostí. Poslední oblastí bylo rozšíření mezinárodní spolupráce firem i výzkumných institucí. Strategie pro znalostní ekonomku byla vytvořena během série veřejných slyšení a konzultací. Následovalo přijetí tříletého plánu na její zavedení do praxe. Za provádění plánu nese osobní odpovědnost premiér. Světová banka poznamenává, že největší odpor ke změnám vycházel ze školského systému. |
Související
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každou středu vám představíme nejzajímavější texty aktuálního vydání, které si můžete přečíst na webu ekonom.cz. Týdeník Ekonom vám už více jak 33 let přináší zajímavý obsah, bez kterého nemůžete být, který vás rozvíjí a baví!
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
