Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v minulých dnech zveřejnila parity kupní síly členských zemí za rok 1999. OECD zveřejňuje tento údaj o svých členech každé tři roky a jde o výsledek náročného statistického projektu. Vedle oficiálních údajů o svých 30 členských zemích OECD zveřejnila rovněž své oficiální odhady parity kupní síly pro 13 dalších zemí. Jde o kandidátské země EU - nečleny OECD - a dále o Chorvatsko, Makedonii, Rusko, Ukrajinu a Izrael. Zpráva je dostupná na internetové adrese http:/// www.oecd.org/pdf/M00025000/M00025222.pdf.

Podle propočtu OECD bylo v ČR v roce 1999 k nákupu zboží, jaké v USA tehdy bylo možno nakoupit za jeden americký dolar, zapotřebí v průměru 13 korun a 50 haléřů.

OECD rozděluje v publikované zprávě své členy podle ukazatele HDP na obyvatele v paritě kupní síly do čtyř skupin - země s vysokým důchodem (120 % průměru OECD a více), země s vyšším středním důchodem (100-119 % průměru OECD), země s nižším středním důchodem (50-99 % průměru OECD) a země s nízkým důchodem (pod 50 % průměru OECD). ČR patří do třetí jmenované skupiny spolu mj. se Slovinskem, Maďarskem, Slovenskem, Španělskem, Portugalskem, Řeckem, Kyprem a Maltou; do skupiny zemí s nízkým důchodem patří všichni zbývající kandidáti členství v EU včetně Polska a Pobaltí. Většina zemí EU patří do skupiny zemí s vyšším středním důchodem. Do skupiny zemí s vysokým důchodem patří v rámci EU Dánsko a Lucembursko.

Nominální a reálné zhodnocování koruny. Vývoj ukazatele parity HDP na obyvatele v paritě kupní síly v poměru k vývoji tohoto ukazatele v srovnávaných zemích je výrazem tzv. reálné konvergence ekonomiky. Tento vývoj je závislý jak na vývoji HDP určovaném souhrnnou národohospodářskou produktivitou, tak na vývoji kupní síly národní měnové jednotky ve srovnání se zahraničními měnami - tedy na tzv. reálném zhodnocování národní měny. Cestou k uzavírání mezery ve výši důchodů mezi ČR a vyspělými ekonomikami je tedy jak růst ekonomické konkurenceschopnosti ČR tažený zejména růstem produktivity práce, tak také rozumné pozvolné nominální i reálné zhodnocování.

Co se týče nominálního zhodnocení koruny, předvádí nám měnový trh již několik týdnů, že je pánem nad eventuálními záměry ČNB v kurzové oblasti. Úsilí vlády a ČNB o sterilizaci části přílivu deviz vyvolaného silným tokem přímých zahraničních investic je účinné jen omezeně a koncem roku lze bezpečně očekávat kurz Kč mezi 30-31 Kč za euro.

Růst nominálního kurzu je ovšem především fundamentálně podložen rychlým růstem produktivity práce a mezinárodní ekonomické konkurenceschopnosti české ekonomiky. To je zvláště významné nyní, kdy naše země - stejně jako ostatní kandidátské země EU ze střední Evropy a Pobaltí s výjimkou Polska - úspěšně čelí globální recesi a udržují si pozitivní růstový diferenciál vůči eurozóně, což samo o sobě je významným faktorem jak posilování koruny, tak i relativního růstu HDP. Pro reálné zhodnocování koruny je ale prostor omezen našimi cíli v oblasti cenové stability: měnový cíl ČNB (celková inflace 2-4 % na konci roku 2005), jenž je kompatibilní s úsilím o přechod k systematickému plnění maastrichtského kritéria míry inflace do 3 %, znamená, že inflační diferenciál mezi českou ekonomikou a eurozónou se bude pohybovat v rozmezí do tří procentních bodů. Přesto právě reálné zhodnocování koruny bude i nadále významným faktorem postupného poměrně rychlého růstu HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Stejně jako v minulosti bude způsobovat, že tempo růstu českého HDP na obyvatele vyjádřeného v reálných dolarech poroste výrazně vyšším tempem, než jaké je tempo růstu reálného HDP vykazované Českým statistickým úřadem.

Konkurenceschopnost české ekonomiky... Vývoj tvorby reálného HDP na obyvatele v paritě kupní síly je vedle cenových faktorů klíčově ovlivněn růstem. Hrubý domácí produkt České republiky soustavně dynamicky roste od posledního čtvrtletí roku 1999 (viz graf), v roce 2001 navíc v prostředí nízkého tempa růstu ve většině zemí západní Evropy. Tento růst je primárně způsoben přílivem přímých zahraničních investic do české ekonomiky, které počínaje rokem 1999 s sebou přinášejí zásadní restrukturalizaci a modernizaci české ekonomiky jako celku. Ekonomika se mění před očima. V odvětví zpracovatelského průmyslu je tato změna charakterizována růstem podílu podniků se zahraniční majetkovou účastí, zejména těch, které vznikly na "zelené louce", růstem podílu podniků malých a středních na úkor podniků velkých (některé významné tradiční podniky v tomto období zcela zmizely ze scény české ekonomiky) a také růstem podílu podniků s vysokou přidanou hodnotou a podniků exportně orientovaných. Tyto skutečnosti se ve statistice národních účtů projevují zejména vysokou dynamikou hrubé tvorby fixního kapitálu, již v roce 2001 doprovodila i vysoká dynamika soukromé spotřeby.

Mezinárodní konkurenceschopnost české ekonomiky tak od roku 1999 prokazatelně roste. Jádrem tohoto vývoje je rychlý růst produktivity práce, a to na základě uvedené restrukturalizace a modernizace české ekonomiky, jež s sebou přinášejí dovozy investičních statků. Tento vývoj je bezesporu výsledkem politiky investičních pobídek, ale velmi mu napomohlo i celkové zlepšení podnikatelského klimatu v ČR v posledních letech v důsledku celé řady zejména legislativních změn (ale i jiných - viz privatizace bank) zvyšujících přehlednost a průhlednost ekonomického prostředí, a to včetně rovnějších konkurenčních podmínek a lepší vynutitelnosti práva. Současný stav rozhodně není nijak růžový a reformy v tomto směru musí pokračovat. Je však znatelně lepší než před rokem 1998.

...a jak ji udržet a dále zvýšit. K tomu, aby ČR byla pro investice dlouhodobě zajímavým místem, je ale ještě třeba vykonat mnohé A to nejen proto, aby k nám přicházeli zahraniční investoři - také proto, aby domácí investoři měli dost důvodů nadále investovat doma. Rozhodující oblastí, v níž probíhá každodenní permanentní boj mezi národními ekonomikami na poli konkurenceschopnosti a investiční atraktivnosti, je oblast lidského kapitálu. Investice do vzdělání, včetně základního výzkumu, to je faktor, který v dlouhém období rozhoduje o tom, která země se v žebříčku konkurenceschopnosti a blahobytu prodere výše a která ztratí.

V této oblasti ČR ke svému štěstí disponuje vynikající tradicí a dobrou úrovní vzdělání a pracovních návyků, jež je z ekonomického hlediska v mezinárodním srovnání stále velmi účinná, avšak v horizontu několika málo let již postačovat nebude. Navíc se zdá, že zejména v oblasti všeobecného vzdělání dosažená kvalita v důsledku neracionálního financování školství v posledních letech rychle deterioruje - viz nedávno publikované, pro nás alarmující mezinárodní srovnání znalostí žáků základních a středních škol v přírodních vědách a matematice, kde ČR významně ztratila v minulosti získané pozice.

Klíčovou úlohou politiky posilování naší konkurenceschopnosti v nejbližších letech bude proto bezesporu významné zlepšení kvality vzdělání, a to v následujících směrech:

- udržení a zlepšení pracovních návyků populace (přesnost, spolehlivost, výkonnost, nasazení), a to zejména s ohledem na mládež;

- rozvoj kreativity a samostatnosti v myšlení a práci včetně udržení za několik generací vypěstovaného smyslu pro improvizaci a hledání neotřelých jednoduchých řešení problémů;

- podstatné rozšíření dostupnosti kvalitního vysokoškolského a středoškolského vzdělání tak, aby odpovídalo Gaussově křivce intelektuálního rozložení populace - tedy, jednoduše řečeno, aby brány vysokých škol nezůstaly z důvodu kvantitativního omezení kapacity uzavřeny ani pro jednoho studenta, který intelektuálně má na jejich úspěšné absolvování;

- udržení a posilování tradiční dovednostní složky výchovy a vzdělání - nedostatek techniků a dělníků s vysokou řemeslnou profesionalitou a dobrým všeobecným a technickým vzděláním (v praxi jde např. o schopnost číst plány a pracovat podle nich) se může v brzké době stát vážnou bariérou hospodářského růstu.

Neměli bychom tedy slevovat z úrovně, kterou nám poskytuje tradiční "rakousko-německý" model základního a středního školství, který se v naší zemi rozvíjel nejméně dvě stě let, a to včetně důrazu na školství odborné a učňovské. Zároveň bychom měli ale věnovat maximální prostředky na rozvoj a modernizaci vysokého školství včetně dalšího podstatného zvýšení jeho kapacit. S hrubým domácím produktem na obyvatele v paritě kupní síly na úrovni 60 % průměru OECD to objektivně, v principu, není žádný problém - jde "jenom" o to nalézt pro tuto klíčovou prioritu národního rozvoje odpovídající politický konsenzus včetně vůle škrtnout na výdajové straně veřejných rozpočtů řadu podstatně méně důležitých položek.

Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank

Parita kupní síly koruny vůči dolaru porovnává, kolik stojí standardní národohospodářsky reprezentativní koš zboží a služeb v dolarech a kolik v korunách. Jinými slovy, kolik korun zaplatíme za to, co v USA stojí jeden dolar.

výkonnost ekonomik a kupní síla (rok 1999)
Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-10724600-dolar-za-13-50