Podnikatelské inkubátory v Izraeli by mohly být inspirací i pro ČR.

Inkubátor je dnes módní slovo - a nejde přitom ani o miminka, ani o kuřata, ale skutečně o byznys. A dost často také o humbuk, jak už to u módních slov bývá. Zdaleka ne všechny systémy řízené a cílené podpory začínajících firem totiž skutečně fungují.

Izraelská zkušenost ukazuje, že aktivní role vlády může být velkým přínosem. Přestože občas jde o zásahy, jež by u nás valná část politiků bez přemýšlení odmítla jako nepřípustné vměšování státu do tržní ekonomiky, v Tel Avivu a okolí takové partnerství mezi státem a soukromým sektorem funguje výborně. Teoriemi se přitom nikdo příliš nezatěžuje - ostatně k izraelskému životnímu stylu patří vždy a ve všem preferovat praxi před teorií. Na co se hledí, to je nejspodnější řádek výsledovky.

Izraelské ministerstvo průmyslu a obchodu spravuje v současné době 24 podnikatelských inkubátorů po celé zemi a v nich kolem dvou set padesáti projektů. Co projekt, to začínající firma.

Inkubátor má právní formu neziskové organizace. V jeho čele stojí ředitel, pečlivě vybraný špičkový manažer. Jako jediný z vedení inkubátoru za svou práci pobírá plat. Jeho dva poradní orgány, správní rada inkubátoru a projektový výbor, jsou sice tvořeny neméně špičkovými a zkušenými manažery, ti však působí jako dobrovolníci, tedy ve svém volném čase.

Správní rada se stará o podnikatelské aspekty činnosti inkubátoru, o kontakty s investory. Projektový výbor hodnotí odbornou stránku podnikatelských záměrů začínajících firem, monitoruje jejich vývoj a především rozhoduje o tom, kdo bude do inkubátoru zařazen a kdo ne. Přitom se klade důraz na tržní potenciál záměru a také na to, aby jeho nositelem byl jednotlivec, nikoli organizace.

Inkubátory jsou stavěny skutečně jen na velmi malé firmy, a to doslova - zpravidla se celá začínající firma, tvořená typicky 3-6 pracovníky, musí vejít do jedné místnosti. V ní se zabývá výhradně svou hlavní činností, tedy výzkumem a vývojem. Orgány inkubátoru přebírají starost o účetnictví, daně, mzdy, výkazy pro ministerstvo, tedy o věci, na nichž mnohý začínající podnikatel ztroskotá. Především se však inkubátor stará o financování projektu.

Stát prostřednictvím inkubátoru vkládá do projektu 85 % jeho rozpočtu; typická výše rozpočtu přitom činí 175 000 dolarů ročně. V Izraeli rozhodně není lacino; provozovat byť i maličkou firmu z patnácti tisíc dolarů měsíčně, to je opravdový výcvik v šetrnosti. Majitel firmy a jeho zaměstnanci jsou přitom motivováni vyhlídkou na lepší časy, protože zůstávají většinovými majiteli.

Typická vlastnická struktura firmy zařazené do inkubátoru je taková, že 50 % připadá na podnikatele a šéfa firmy, 10 až 20 % na zaměstnance, 10 až 20 % na vnější rizikový kapitál a pouhých 20 % na inkubátor, tedy na stát. Ten z případného výtěžku kryje své předchozí investice a snaží se, aby dosáhl u inkubátorů jako celku nepříliš záporné, v ideálním případě nulové bilance.

Něco málo přes polovinu firem, jež prošly izraelskými inkubátory, pokračuje dál na vlastní pěst, zpravidla - i když ne úplně vždy - úspěšně. Ostatní zanikají. To je velmi příznivá bilance prokazující životaschopnost celého schématu.

K největším úspěchům vzešlým z inkubátorů dnes patří například společnost Phone-Or, výrobce velmi přesných měřicích přístrojů, nebo Compugen, softwarová firma specializovaná na potřeby genetického výzkumu. Tato firma dokázala získat investory a je obchodována - s podobně dramatickými výkyvy jako konkurence - na americkém elektronickém akciovém trhu NASDAQ. Její software byl použit při prvním rozkrytí lidského genomu. K aktuálním projektům, o nichž nikdo neví, jak dopadnou, patří například NovaWatch, hodinky monitorující tep a elektrický odpor pokožky. Když se s majitelem stane něco zlého, od infarktu po loupežné přepadení, hodinky to poznají, spojí se s jeho mobilním telefonem a ten sám zavolá o pomoc.

Izraelská OZ Vision právě představila zbraň proti únoscům letadel - satelitní přenos umožňuje průběžně sledovat situaci v kokpitu a kabině, ale, jak uvádí agentura Reuters, také v případě potřeby převzít ze země kontrolu nad řízením.

Společnost EAS Batteries, zařazenou do inkubátoru Target Technology Center ve městě Netanya na severním okraji telavivské aglomerace, tvoří čtyři vědci a laboratoř o rozměrech běžného obývacího pokoje, přecpaná chemickým sklem, počítači a odbornou literaturou v hebrejštině, ruštině a angličtině. Aplikací principů kapalinové chromatografie se snaží o výrazné prodloužení životnosti automobilových baterií. Může z toho být propadák anebo taky úspěch v hodnotě stovek milionů dolarů. Jedno je jisté a potvrzuje to i ředitel EAS pan Mordechaj Erez: "Bez inkubátoru bychom ani nezačali."

Proč to stát dělá? Jednoduchou odpověď nabízí paní Rina Pridor, ředitelka programu inkubátorů na Ministerstvu průmyslu a obchodu: "Aby dobré nápady nepřišly vniveč." V Izraeli je na každém kroku slyšet: Jsme malá země bez surovin, naším hlavním bohatstvím jsou lidské mozky, musíme jich využít co nejlépe. Koneckonců celá věc přijde izraelský státní rozpočet jen na 30 milionů dolarů ročně (0,03 % HDP) a i z těch se určitá část dříve či později vrátí.

Petr Koubský, šéfredaktor newslettru Inside

o
Související