Aktuální číslo časopisu Ekonom
| Exportéři, pozor: Od ledna tohoto roku mění Spolková republika Německo pravidla zdanění služeb, které místním firmám poskytují zahraniční, tedy i naši dodavatelé. Při dodávání zboží či poskytování služeb do zahraničí se mnohé firmy v České republice zajímají především o to, zda splnily všechny povinnosti, které jim ukládají české daňové předpisy. Zapomínají však na to, že i v zemi, kam je zboží dodáváno či služba poskytována, mohou z dovozu zboží či dodání služeb vyplývat určité daňové povinnosti. Jedním ze států, kam směřuje velká část našeho vývozu, je SRN a zde je nutné dát si pozor na možné dopady některých obchodních případů v daňové oblasti. Při vývozu zboží do SRN hrají důležitou roli dodací a platební podmínky. V mezinárodním obchodu se standardně používají dodací podmínky Incoterms. Při dodávaní zboží do SRN se využívají především podmínky ex works (ze závodu), DDU (s dodáním clo neplaceno) a DDP (s dodáním clo placeno). Pro účely DPH, v souladu s § 45 zákona o DPH v platném znění, dodání zboží do SRN za použití těchto tří dodacích podmínek by mělo být považováno z hlediska českých předpisů - i přes určité nejasnosti ve výkladu zákona o DPH, vztahující se k vývozu zboží do zahraničí - za vývoz zboží, tj. zdanitelné plnění, které je osvobozeno od daně z přidané hodnoty a u kterého má plátce nárok na odpočet daně. Z hlediska německé daně z přidané hodnoty může mít použití jedné z uvedených podmínek v daňové oblasti značné dopady. Jedná se především o podmínky DDP (Delivered Duty Paid - s dodáním clo placeno). "S dodáním clo placeno" znamená, že prodávající splní svou povinnost, když kupujícímu dodá zboží do ujednaného místa určení odbavené pro vývoz a nevyložené z příchozího dopravního prostředku. Podle těchto podmínek je tedy prodávající odpovědný i za vyřízení celních formalit a zaplacení za tyto formality, za clo a dané daně atd. Jestliže česká společnost dodává zboží německé společnosti za podmínek DDP, je povinna uhradit při dovozu do SRN dovozní DPH a clo (jestliže je clo vyměřováno). SRN bohužel v současné době nevrací DPH hrazenou v SRN subjekty se sídlem v České republice, takže tato daň představuje pro českého dodavatele dodatečné náklady. Kromě toho je však následné dodání takto procleného zboží na místo určení považováno za dodání zboží - zdanitelné plnění s místem plnění v SRN, což má za následek, že toto dodání je považováno v SRN za tuzemské plnění a český dodavatel by měl tudíž fakturovat německému odběrateli i německou DPH a tuto daň rovněž v SRN odvádět. Dalším důsledkem vyplývajícím z toho, že se jedná o německé tuzemské zdanitelné plnění, je povinnost českého dodavatele zaregistrovat se v podstatě v tom samém měsíci k danění z přidané hodnoty v SRN, jelikož zde neexistují žádné registrační limity jako v České republice. Institut fiskálního zástupce není v tomto případě možno využít, takže českému dodavateli mohou vzniknout další značné dodatečné náklady související s registrací, podáváním daňových přiznání atd. Jiná situace by nastala, kdyby český dodavatel dodával určité zboží např. francouzskému odběrateli opět za podmínek DDP s místem dodání v Paříži. Český dodavatel buďto může pro přepravu zboží přes území jednotlivých států Evropské unie využít režim tranzitu a propustit zboží do volného oběhu až ve Francii, což s sebou může opět nést různé daňové dopady ve Francii v závislosti na místní legislativě, nebo může propustit zboží do volného oběhu z nějakého důvodu již v SRN. Ačkoli se zdá propuštění zboží do volného oběhu již v SRN na první pohled ne zcela logickým řešením, může se v konečném důsledku jednat o výhodnější variantu. Vše závisí na c legislativě země určení dodání zboží. V případě propuštění zboží do volného oběhu v SRN totiž přichází do úvahy ustanovení § 5, odstavec 1, bod 3 německého zákona o DPH, podle kterého je osvobozen dovoz zboží, které je určeno pro další bezprostřední dodání tohoto zboží do jiného státu Evropské unie, jestliže je zboží dodáváno dalšímu podnikateli a dodavatel je zaregistrován pro účely DPH a vlastní německé identifikační daňové číslo. Při splnění těchto podmínek by tedy dovoz a propuštění zboží do volného oběhu v SRN bylo osvobozeno od DPH. Kromě toho by následné dodání francouzskému odběrateli bylo považováno za takzvané intra-Community supply, tj. dodání zboží v rámci Evropské unie. Určitou specifikou těchto plnění je, že osobou odpovědnou za odvedení daně není dodavatel, nýbrž odběratel zboží, a to většinou ve státě, kde je ukončena přeprava daného zboží. Takže následné dodání by bylo v SRN osvobozeno od daně a daň by byla odvedena ve Francii odběratelem. Český dodavatel by tedy minimálně nemusel hradit dovozní DPH při propuštění zboží do volného oběhu ve Francii či v jakémkoli jiném státu Evropské unie, kde by k tomuto propuštění došlo. Opět ne všechny daňové předpisy těchto zemí umožňují, aby si subjekt se sídlem v České republice mohl uplatnit nárok na odpočet této daně. Na druhé straně by však samozřejmě vznikly určité náklady s registrací v SRN. Pro získání daňového identifikačního čísla se český dodavatel musí buďto v SRN zaregistrovat pro účely DPH, nebo si musí zvolit fiskálního zástupce podle § 22a) německého zákona o DPH, který by pro tyto účely používal své vlastní daňové identifikační číslo. Další variantou samozřejmě je dohodnout se s odběratelem na jiných dodacích podmínkách, u kterých prodávající nemusí hradit dovozní DPH a clo. I Při poskytování služeb subjektům se sídlem v SRN je nutné sledovat legislativu platnou v SRN. Počínaje 1. lednem 2002 došlo ke změně ve způsobu zdaňování níže uvedených služeb, jestliže jsou poskytovány subjektem, který nepochází ze SRN, tj. včetně subjektů z České republiky, podnikatelským subjektům v SRN. Do úvahy přicházejí především tyto služby: reklamní služby, služby poradců, techniků, poradenských organizací, právních zástupců a další podobné služby, jakož i zpracování dat a poskytování informací, bankovní, finanční a pojišťovací operace včetně zajištění, s výjimkou pronájmu bezpečnostních schránek, poskytování zaměstnanců, telekomunikační služby, převody a postoupení autorských práv, patentů, licencí, ochranných známek a podobných práv, služby zprostředkovatelů, kteří jednají jménem a na fakturu třetích osob, obstarávají-li výše uvedené služby. Z hlediska české daně z přidané hodnoty se bude ve většině případů jednat buď o plnění, která nejsou předmětem daně (v závislosti na místu plnění těchto služeb), či o vývoz služeb, který je osvobozen od daně, přičemž u poskytovatele těchto služeb je zachován nárok na odpočet. Za určitých podmínek by se však mohlo jednat i o tuzemské zdanitelné plnění podléhající dani. Příjemce služby je z hlediska německých daňových předpisů zodpovědný za odvod daně. V období do 31. prosince 2001 závisely daňové dopady u poskytování těchto služeb na tom, komu byly poskytovány. Ve většině případů bylo aplikováno takzvané Null-regelung pravidlo, tj. příjemce ani poskytovatel nebyl povinen provádět srážení a odvod daně. Jestliže však byla příjemcem takové služby např. banka či jiná finanční instituce či jiný plátce daně, který nemá plný nárok na odpočet daně, daň musela být sražena a odvedena. Výše odvedené daně a tím i částka, která byla vyplácena českému poskytovateli daných služeb, závisela i na tom, jakým způsobem byla dohodnuta cena za tyto služby, tj. zda se jednalo o cenu bez daně či s daní atd. Počínaje 1. lednem 2002 bylo výše uvedené pravidlo Null-regelung zrušeno. V současné době se tedy i v SRN na výše uvedené služby bude aplikovat takzvaný reverse charge systém, tj. systém, při kterém je daň z uvedených služeb vždy odváděna příjemcem dané služby, jestliže se jedná o podnikatelský subjekt. Přitom dohodnutá cena bude vždy považována za základ daně, tj. DPH bude počítána směrem nahoru. Příjemce si bude moci tuto daň zároveň nárokovat zpět v rámci téhož daňového hlášení na základě běžných podmínek pro uplatnění nároku na odpočet platných i pro ostatní přijatá zdanitelná plnění. Český dodavatel služeb má však rovněž určité povinnosti. Především je povinen vystavit fakturu a na tuto fakturu musí uvést odkaz na daňovou povinnost příjemce služby. Zároveň však na tuto fakturu nesmí zvlášť uvést výši daně platné v SRN. Jestliže by daň český dodavatel na tuto fakturu uvedl, stává se sám podle §14, odst. 2 dlužníkem této daně. Opis této faktury je český dodavatel povinen uchovávat 10 let od konce roku, ve kterém byla daná faktura vystavena. Tento článek samozřejmě nemůže postihnout všechny možné varianty výše naznačených obchodních transakcí, jeho cílem však spíše bylo poukázat na to, že už dnes by se podnikatelské subjekty, které jakýmkoliv způsobem obchodují se státy Evropské unie, měly zajímat o legislativu těchto zemí, a tím se vyhnout možným nepříjemným překvapením s finančními úřady těchto zemí, a to především poté, co Česká republika vstoupí do Evropské unie a zapojí se do jejího kontrolního systému. MILAN TOMÍČEK, KPMG Sazby daně z přidané hodnoty v zemích Evropské unie (v %) Stát Standardní sazba Snížená sazba Belgie 21 1; 6; 12 Dánsko 25 0 SRN 16 7 Řecko 18 4; 8 Španělsko 16 4; 7 Francie 20,6 2,1; 5,5 Irsko 21 12,5; 3,6; 0 Itálie 20 4; 10 Lucembursko 15 3; 6; 12 Nizozemsko 17,5 6 Rakousko 20 10; 12 Portugalsko 17 5; 12 Finsko 22 8; 17 Švédsko 25 6; 12 Velká Británie 17,5 0; 5 Pramen: Ministerstvo financí ČR
|
Související
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každou středu vám představíme nejzajímavější texty aktuálního vydání, které si můžete přečíst na webu ekonom.cz. Týdeník Ekonom vám už více jak 33 let přináší zajímavý obsah, bez kterého nemůžete být, který vás rozvíjí a baví!
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
