Stará láska

Co je na soukromých vysokých školách už dlouhou tradicí, objevují nyní i státní univerzity. Péče o stálé kontakty s bývalými studenty se evidentně vyplatí oběma stranám.

Dopoledne, sekretariát Svobodné univerzity v Berlíně. Sekretářka předává Christophovi Brösslovi diplom. Konec šestiletého vysokoškolského studia, ale žádná ceremonie. Mnoho z dvou set tisíc absolventů německých vysokých škol se s Alma mater loučí stejně. Vpuštění do pracovního života se rovná vyhazovu.

Je to chyba, protože profesionální spolupráce mezi univerzitami a bývalými studenty je byť jen z finančního hlediska výnosná. Znalosti, prestiž, kontakty a pracovní místa jsou vyhledávaným zbožím v sítích, které už dávno existují v anglosaských zemích. Výherci jsou jak univerzity, tak i bývalí studenti. Když se jednou ročně sejdou absolventi Harvardovy univerzity, čte se seznam hostů jako Who is who amerického hospodářství a politiky.

V Německu poznávají státní univerzity teprve teď, jaký potenciál je ročně opouští. Přitom sítě absolventů v Německu fungují skoro stejně dobře jako v USA, jak ilustruje síť studentů oboru kulturních věd v Pasově, která čítá 1500 členů. K těm několika málo univerzitám, které už dříve vsadily na spolupráci absolventů, patří vysoká škola v Mannheimu. Síť bývalých studentů, která existuje již od roku 1996, má v současné době okolo 3000 členů a pořád roste. Je to úspěch, který nikoho nepřekvapuje, protože studenti mannheimské univerzity, která se orientuje především na ekonomii, se velice dobře uplatňují. O seznam čerstvých absolventů na CD-ROM se velmi zajímají známé firmy jako Deutsche Bank, SAP a Andersen Deutschland.

Také univerzitám se takovéto aktivity vyplácí. Příliv z členských příspěvků ze sítě absolventů a od sponzorů z průmyslu jsou tak vysoké, že absolventi museli založit společnost s ručením omezeným, aby se nedostali do konfliktu s finančním úřadem.

Přesto mannheimští ještě nepatří ke špičce v Evropě. Klub absolventů švýcarské univerzity v St. Gallenu má už 9000 platících členů. "Máme tady skoro americké poměry," tvrdí Johannes Kiess z tamního klubu. Univerzita v Bonnu provozuje klub absolventů od června 2001. Přesto jsou bonnští studenti spokojeni. V síti je už zaregistrováno okolo 600 bývalých absolventů. Členský příspěvek činí 25 eur ročně. I bez větších finančních lákadel si bonnští absolventi slibují prospěch pro sebe a univerzitu, která nabídne bývalým studentům možnosti dalšího vzdělání a setkávání se zajímavými osobnostmi.

"Je to krok správným směrem," míní August Wilhem Scheer, profesor pro hospodářskou informatiku v Saarbrückenu. "Německé univerzity se musí naučit vybudovat si ke svým bývalým studentům klientský přístup. Ve století, kdy se pořád dále vzděláváme, jsou absolventi ještě 20 let po absolvování univerzity potenciálními zákazníky univerzity."

Jak dostat absolventy znovu zpět na univerzitu, ukázala opět univerzita v St. Gallenu. Švýcaři nabízí od roku 1995 placené programy dalšího vzdělávání. V nich se postgraduální studenti mohou zúčastnit workshopů a kurzů vedoucích k dosažení titulu MBA.

Když se ale jedná o to, jestli sítě absolventů mohou sloužit jako burza pracovních míst, mezi německými univerzitami převládá velká skepse. Také úzká spolupráce mezi byznysem a univerzitami, která už úspěšně funguje v Pasově a Mannheimu, není pro mnoho humanitních univerzit reálná. To si myslí i Christoph Bruch, vedoucí absolventské kanceláře na Svobodné univerzitě v Berlíně. "Úspěšný příklad jako v Mannheimu funguje jen na takové univerzitě, po jejíchž studentech je v byznysu poptávka." Přesto se i berlínští absolventi snaží své aktivity rozšiřovat.

Při diskusi na téma vybírání příspěvků převládá na velkých německých univerzitách stále ještě skepse. "Něco takového na německých univerzitách nemůže fungovat," soudí jednoznačně Impekoven a Bruch. V anglosaském prostoru vládne jiná kultura sponzorování. Příkladem je Gordon Moore, zakladatel firmy Intel, který nedávno prohlásil, že věnuje americké elitní univerzitě California Institute of Technology (Caltech) příspěvek 600 milionů dolarů.

Thomas Katzensteiner, Wirtschaftswoche

(redakčně zkráceno)