Soukromí, nebo bezpečí? Co má pro vás v současnosti, kdy se Evropa brání hrozbám teroristických útoků, větší hodnotu?
Soukromí, nebo bezpečí? Co má pro vás v současnosti, kdy se Evropa brání hrozbám teroristických útoků, větší hodnotu?
Svoboda a soukromí. U nich není radno dělat kompromisy. U bezpečí snad, dočasně. Řekla bych, že to zastánci varianty "děláme to pro vaše bezpečí" asi nechtějí slyšet.
Můj pohled je sice zatížen mou profesí, i tak je odpověď jasná: bezpečí. Ale pouze za předpokladu, že stát bude plně, myšleno právně i finančně, odpovědný za případné zneužití informací.
Přiměřeně, přiměřeně a hlavně zodpovědně.
Obojí je důležité. Ale ztráta soukromí neznamená automaticky zvýšení bezpečí, v tomto případě nepřímá úměrnost neplatí. Naopak platí, že ztráta soukromí přináší ztrátu svobody.
"Kdo ochotně vymění svobodu za trochu dočasného bezpečí, ten si nezaslouží ani jedno.“ (Benjamin Franklin)
Zdravý rozum a uměřenost.
Obojí.
Se svobodou se kvůli stoprocentní bezpečnosti hazardovat nedá, protože zcela odstranit všechna rizika stejně není možné. A v diktátorském režimu nikdo nechce žít, ačkoli všichni diktátoři začínali jako ochránci národa před nějakým údajným zlem.
Řekl bych "bezpečí v soukromí". A to statisticky závisí spíš než na terorismu, tak na kvalitě mého elektrického šroubováku.
Otázka je manipulativní. Opakem soukromí není bezpečí. Zřízení, které nám brala soukromí, nezajišťovala víc bezpečí. Dovolíme-li, aby nám stát sáhl na naše soukromí, dobrovolně dosáhneme cíle islamistů. Abychom byli poslušní a podřízení.
Krátkodobě jako mimořádné a přechodné opatření vítězí bezpečnost. Dlouhodobé přitvrzování vůči evropským daňovým poplatníkům na úkor malé účinnosti evropské obrany nikoliv. Není možné svěřit údaje ze špehování úředníkům státní a veřejné správy.
Důležité je obojí, ale ani jedno se nesmí dostat do extrémů. Poměr mezi zachováním soukromí a zajištěním bezpečnosti musí zůstat vyrovnaný.
Svoboda, to tam chybí v možnostech. Ani z jedno strach nemám, když někdo přijde ke mě domů, tak mu vysvětlíme, že si spletl dveře...
Společným jmenovatelem obou hodnot je svoboda - osobní, projevu, bezpečného pohybu, vlastnictví, víry, názoru atp. Bez svobody nelze mít ani soukromí, ani pocit bezpečnosti. Omezovat svobody z důvodu rizika bezpečnosti je samo o sobě velkým rizikem.
Něco mezi...
S rozumem zmenšit osobní svobodu můžeme, pokud tím skutečně posílíme národní a evropskou bezpečnost. Jen nevylít s vaničkou i dítě.
Už v (mém) kultovním filmu Nepřítel státu z roku 1998 proběhlo to, že už dvacet let o nás stát ví všechno. Něčemu dokáže zabránit, ale bohužel hrozba teroru se v posledních měsících znásobila a bude mnohem těžší naši svobodu ubránit.
Bezpečí.
Vysokou hodnotu má obojí a má smysl obojí bránit a posilovat. Dobrovolně se vzdát bezpečí nebo soukromí by byla prohra, která by v obou případech znamenala omezení naší svobody.
Nemám žádný problém s nižší mírou soukromí vyměněnou za návrat bezpečnosti na standardní úroveň. Nedokázal bych žít v klidu v soukromí, když bych věděl, že hrozí nebezpečí. Je to spíše v kontextu odpovědnosti za mou rodinu, než o mě samotného.
Dle mého názoru má hodnotu obojí. Určitě jsem proti tomu, abychom si pod tíhou aktuální situace nechali někým namluvit, že za cenu narušení soukromí nám ten někdo zajistí vyšší míru bezpečí. Zcela jistě nezajistí a soukromí zůstane narušeno napořád.
Soukromí, nebo bezpečnost koho? Když člověk rozpozná, jaká je nejhlubší podstata toho, čemu říkáme "já", tento jakoby rozpor sám od sebe zmizí a člověk zůstává zcela svobodný, neohrožený, autentický a šťastný bez ohledu na cokoliv.
Související