V rolích herců a na divadelních prknech. I tak je možné hledat a najít firemní vizi

Říká, že ho k ní přivedlo znechucení světem klasického marketingu, v němž pracoval třináct let – v kreativních odděleních i v jejich vedení, a to i na globální úrovni. „Došel jsem k tomu, že když vnutíte značkám svou myšlenku, nebude to fungovat. Mnohem lepší je, když si značka svoji vizi a hodnoty definuje sama ze svého středu,“ vysvětluje Šemelák, jak se z role kreativce přeobsadil do úlohy průvodce. „Řeším s nimi úplný základ – čím jsou a čím jsou pro své zákazníky.“ V dřívější praxi došel k poznání, že většina firem nedokáže odpovědět na to, jaká je jejich vize nebo co přinášejí klientům. „Nedokážou to ani šéfové a majitelé, ani zaměstnanci, a pokud ti odpovědí, pak co člověk, to jiné vyjádření. Tato nejednotnost a nekonzistentnost firmu oslabuje,“ dodává Šemelák.

Tak jako v případě Alaskan Fisherman pomáhá, když byznys teprve startuje. „Až do setkání v divadle jsme si nesedli a neřekli si, jak svou práci a značku vlastně vnímáme. Stmelilo nás to,“ popisuje jeden z efektů Zdeněk Šmejkal, spolumajitel investiční skupiny M.L. Moran, která obchodníka s aljašskými lososy vlastní. „To zásadní bylo, že jsme si stanovili definici značky a vybrali si za cílové skupiny městského člověka a biomatku. Na nich jsme se shodli.“ Šmejkal metodu použil i pro své další dvě firmy a Šemelák potvrzuje, že prospívá i značkám zaběhnutým.

Když vnutíte značce svoji myšlenku, nebude to fungovat. Lepší je, když vizi a hodnoty definuje ze svého vlastního středu.

Lidé z Potten & Pannen jí prošli před dvěma lety, kdy se jí nedařilo oslovit mladší lidi. Šemelák začínal a neměl ještě připravenou divadelní variantu. Připravil workshop postavený na kladení otázek o vnímání značky a produktů zákazníky. Z něj vzešla myšlenka, že kuchyň není jen místo, kde se vaří. „Je to srdce bytu či domu. Dělají se tam domácí úkoly, návštěvy se shlukují právě tam, takže se tam i tančí a zpívá,“ říká spolumajitel Pavel Staněk a dodává, že myšlenka poté prosákla do celé firmy. „Roztančili jsme zaměstnance a pak jsme videa, jak tančí ve svých kuchyních, dávali na Instagram.“ Koncept rozvíjí už dva roky a jejich kurzy vaření vypadají spíš jako večírek – hraje na nich DJ.

Setkání v divadle stojí 370 tisíc korun, workshopová verze je za 250 tisíc. Vyhledávají je všechny typy firem. „Korporáty, které trpí tím, že své vize zapomněly, sem chodí spíš pro inspiraci,“ vysvětluje Šemelák. „Přežívají díky tomu, že lidé jsou líní přejít jinam, a pomáhá jim, že mají dost peněz, aby si koupily pozornost. Start‑upy jsou na tom jinak. Svou hodnotu znají, protože vznikly nedávno, nemají ale tolik peněz se zviditelnit,“ říká Šemelák. Start‑upům je prý na rozdíl od korporací lehké pomoci: „Stačí je odlišit. Vypadají totiž všechny stejně – mají stejná loga, barvy, typ grafiky, jmenují se podobně. Způsobuje to fakt, že nemají kromě zdrojů ani zkušenosti a lidé v nich jsou zamilovaní do svého produktu, nemají odstup.“ A ten jim chce autor metody CreateValue poskytovat.