Byznys je už k ekologii vstřícnější. Zjistil, že v tom jsou peníze

Je to hodně rozdílné, a to zvláště v našem typu společnosti, kde je práce postavená jen na know-how a schopnostech našich lidí. Lidé v neziskové části jsou silně motivovaní samotným posláním v práci a složka mzdy je u nich míň důležitá. V té komerční části firmy je složka mzdy pro zaměstnance důležitější, ale zase jsou dennodenně pod větším tlakem, protože pracují na konkrétních zakázkách pro konkrétní klienty. Není vždy jednoduché všechno pohromadě udržet.

Jste v situaci zrnka mezi mlýnskými kameny?

Trochu, ale za unikátnost té zkušenosti to rozhodně stojí. Díky tomu, že známe pohledy obou stran, máme širší perspektivu a vidíme mentální limity lidí z obou břehů. Navzájem se moc neuznávají. Když mluvíme s lidmi z byznysu, slyšíme, že v nezisku jsou paraziti systému. Snažíme se jim vysvětlit, že něco, a často i zásadního, dělají a stojí za to si je poslechnout. Při jednání s lidmi z nezisku zase vysvětlujeme, že není potřeba podnikatele nesnášet proto, že jsou zaměřeni na zisk, což je dost rozšířený pohled mezi lidmi z neziskových organizací. Na obou stranách jsou hluboké mentální příkopy.

Vidíte nějaký posun za těch osm let? Nedospěla trošku česká společnost?

Obrovsky. Především se posunula strana byznysová, která společenské dopady podnikání a jistou spoluzodpovědnost vnímá více než dříve. Otevřenost je tam daleko větší než u neziskových organizací, které jsou hodně zamrzlé v minulosti a nepochopily, že se svět zásadně změnil.

Nesouvisí to s covidem?

Ne. Spíš s tím, že globální elity začaly věřit tomu, že čelíme obrovské hrozbě destrukce životního prostředí. Byznys se už začal přenastavovat, ale neziskové organizace stále ještě žijí v domnění, že jsou nevyslyšeny. Někdy se vymezují zcela zbytečně a přechází z témat životního prostředí do témat kulturně progresivních.

Byznys řeší společenskou odpovědnost stále víc. Z nefi­nančních reportů ovšem zatím vyplývá, že jsou jeho aktivity dost povrchní.

Můžete vyčíslit, jak velké jsou vaše dvě části − zisk a nezisk?

Z hlediska práce na veřejně prospěšných a komerčních aktivitách je to kapacitně zhruba půl na půl. Obratově je to přirozeně jinak − naše komerční část měla minulý rok obrat 42 milionů korun a nezisková kolem třiceti. Rostou nám však obě, například ta nezisková měla před osmi lety obrat kolem 13 milionů.

Z čeho se skládá financování té neziskové části?

Z těch třiceti milionů máme jen 1,3 milionu korun z veřejných peněz, zbytek jsou soukromé peníze. Pořád nás hodně financují obrovské soukromé nadnárodní nadace. Ale projekty z oblasti státní správy, jako je třeba Rekonstrukce státu, platí taková ta zdravá česká podnikatelská třída, mající zájem na tom, aby se tady dobře žilo.

Na začátku jste neměli podnikatelskou zkušenost, šlo hned všechno hladce?

Vůbec ne. Najali jsme nové lidi a mysleli jsme si, že se to rozjede. A ono ne. První dva tři roky jsme měli ztráty, byť jen v desetitisících. Kultura firmy se musela zásadně změnit a trvalo to strašně dlouho. Bylo třeba naučit lidi, kteří jsou z nezisku, akceptovat komerční přístup. To je mentálně strašně náročné a hodně lidí to neskousne. Tím spíš, že se pohybujeme v oblasti advokacie, kde si musíte hlídat efektivitu, zvažovat klientelu. Myslel jsem si na začátku, že to zvládneme s převahou původních lidí, tedy neziskových právníků, ale nebyli například schopní účtovat klientům za služby běžné komerční částky. Když nejste orientováni na zisk, tedy nemáte podnikatelského ducha, nemůžete existovat ve firmě − není tam ten správný motor. Ale pro nově příchozí lidi z komerčního světa jsme museli teprve vytvořit základní zázemí. Protože když vám do neziskově smýšlejícího prostředí přijde komerčně orientovaný člověk a vidí, že z etických důvodů odmítneme komerčně velice zajímavé zakázky od velkých značek, a dobrovolně si tak komplikujeme podnikání, tak jim to těžko vysvětlíte.

Co jsou důvody pro odmítnutí zakázky?

Pokud nám někdo přinese zadání, které neodpovídá našim hodnotám, s díky zakázku odmítneme. Máme zavedený systém hodnocení zakázek a průběžně se bavíme o tom, zda jsme z našich interních hodnot neuhnuli. Jeden konkrétní příklad takového pravidla je, že například nepracujeme na stavebních projektech, kdy dochází ke zbytečnému záboru kvalitní zemědělské půdy.

Jak hodnotíte úroveň společensky odpovědných aktivit firem v Česku?

Dlouhodobě se na celoevropské úrovni zabýváme korporátní odpovědností na základě nefinančních reportů firem. Ty mají obsahovat konkrétní informace o environmentálních, sociálních a zaměstnaneckých otázkách, dodržování lidských práv a boji proti korupci a úplatkářství. Z vyhodnocení tisíce firem v Evropě nevychází Česko vůbec dobře. To, co v reportech českých firem najdete, jsou řeči o povrchních aktivitách v místní komunitě, nic, co by mělo dopad a šlo z byznysové strategie. České firmy jsou v tomhle ohledu za­ostalé a na evropské periferii. Teď se to ale bude muset změnit, protože dochází k transformování finančních trhů na základě Zelené dohody pro Evropu (plán investic, jak zajistit udržitelnost hospodářství EU − pozn. red.). Dnes obrovsky roste poptávka po zelených investicích, firmy ale mohou investice dostat jen na základě dat, která zveřejňují v nefinančních reportech. Firmy pochopily, že je to o penězích, takže na to až teď začaly reagovat.