Ovládnout obchodní společnost bez potřebné většiny lze, zákon nabízí chabou obranu

V českém právu existuje způsob, jak společník může převzít kontrolu nad společností nebo ji dlouhodobě paralyzovat. Nepotřebuje k tomu většinu hlasů ani rozhodnutí soudu. Stačí svolat valnou hromadu a využít jeden dobře míněný nástroj.

Tímto nástrojem je preventivní zákaz výkonu hlasovacích práv společníka. Zaveden byl proto, aby chránil společnost před situací, v níž by o svém vlastním odvolání z funkce (vlastně proti němu) rozhodoval ten, kdo při jejím výkonu porušil povinnosti.

V praxi se však ukazuje, že ve sporech mezi společníky slouží tomu, kdo se ho chopí dřív. Bez ohledu na skutečné rozdělení moci, a dokonce i bez ohledu na to, zda k porušení povinností vůbec došlo. K uplatnění této takzvané sistace hlasovacích práv stačí pouze tvrdit, že jednatel/společník je porušil. Zákon nevyžaduje, aby bylo v daném okamžiku prokázáno, že je toto tvrzení opodstatněné. Jakmile je vysloveno, následuje automatický zákaz výkonu hlasovacích práv.

Hlasy dané osoby pak jako by nebyly. Nejenže odstavený společník nemůže hlasovat, ale jeho hlas se ani nezapočítá do celkového počtu hlasů. Důsledkem je, že se mění nejen výsledek hlasování, ale i samotný výpočet usnášeníschopnosti.

Riziko dlouhých soudů

Typický scénář je, že ve dvojčlenné společnosti, v níž oba společníci drží rovný podíl a oba jsou zároveň jednateli, se jeden rozhodne, že se toho druhého zbaví. Svolá proto valnou hromadu s jediným bodem programu: odvolání druhého jednatele pro porušení povinností. Jakmile se uplatní automatický zákaz výkonu hlasovacího práva dotčeného společníka, jeho hlasy přestávají existovat. Navrhovatel zůstává jediným jednatelem, aniž by získal většinu hlasů.

Pokud druhý společník reaguje křížovým návrhem, dojde k odvolání obou a vzniká patová situace, kdy za společnost nemá kdo jednat.

Rejstříkové soudy takový výsledek zpravidla zapíšou do obchodního rejstříku. Stačí jim, když to, co mají zapsat, vyplývá ze zápisu valné hromady. Obsahovou správnost – tedy zda skutečně došlo k porušení povinností – nezkoumají, ani kdyby vada byla do očí bijící.

Společník, který byl takto zbaven funkce, se může bránit žalobou na neplatnost usnesení. Jenže dokud soud nerozhodne, hledí se na přijaté usnesení jako na platné a tomu odpovídá i zápis v obchodním rejstříku. A soudní řízení obvykle netrvá měsíce, ale roky.

Mezitím společnost funguje v provizoriu – buď ji řídí společník, který fakticky nemá většinu, nebo nefunguje vůbec. Podnikání je paralyzováno. Napravit situaci je sice možné, ale než k tomu dojde, společnost ekonomicky strádá.

Mezi různé mechanismy, kterými je možné paralýze společnosti více či méně bránit, patří například návrhy na jmenování opatrovníka či jednatele soudem. I jejich použití však bývá pomalé, procesně náročné, navíc je společník také může použít jako zbraň v rámci sporu. V případě déletrvající nefunkčnosti vyvstává možnost, že společnost bude soudem zrušena.

Tento nástroj má přitom své opodstatnění: bez něj by se většinový společník ve funkci jednatele mohl stát prakticky neodvolatelným. Problémem je, že právo spojuje mimořádně silné důsledky s pouhým tvrzením a nenabízí žádný filtr, který by oddělil legitimní užití od případů účelových. Preventivní ochrana chybí.

Co chránit víc?

Společníci mohou riziko omezit vhodnou úpravou společenské smlouvy či stanov. To je však v praxi vzácné a problém neřeší systémově.

Jaké je tedy takové řešení? Zatím leží spíše v rovině úvah o změně přístupu – případně zákona – než v realitě. Pozitiva by mohl přinést například požadavek, aby odvolání jednatele spojené se zá­kazem výkonu hlasovacích práv bylo povinně osvědčeno notářským zápisem.

Notář by v takovém případě fungoval jako první filtr. Nezávisle by zkontroloval, zda jsou splněny zákonné podmínky. Nepůsobil by jako soud, protože by autoritativně o ničem nerozhodoval. Pokud by ale uplatněný zákaz výkonu hlasovacích práv považoval za neopodstatněný, například proto, že tvrzené jednání ani zdaleka nepůsobí jako porušení povinností jednatele, opatřil by zápis výhradou. Tím by zabránil okamžitému výmazu jednatele z rejstříku a zachoval by funkčnost společnosti do doby, než spor definitivně rozhodne soud.

Takové řešení by sistaci hlasovacích práv neoslabilo. Znesnadnilo by to však jeho použití jako účinné zbraně ve sporech.

Buď tedy právo ponechá možnost použít silný nástroj bez pojistek a prostředí se smíří se s tím, že bude dál používán k blokování a ovládání společností. Nebo zákonodárci najdou způsob, jak sladit formální pravidla s jejich ekonomickými důsledky. V opačném případě hrozí, že ochrana korporací před špatnými manažery zůstane paradoxně účinnější než ochrana před jejich vlastní paralýzou.