Pomáhá válka inovacím, nebo je ničí? Vědci přišli s překvapivou odpovědí

Válka se obvykle měří počtem padlých nebo výší reparací, její výsledky se hodnotí podle toho, jak překreslí hranice států. Existuje však i neviditelný účet, který lidstvo platí ještě dlouho poté, co utichnou zbraně: cena za nápady, které nikdy nevznikly, za vynálezy, které jejich autoři nestihli vymyslet, protože padli na bojišti. Jak drahý tenhle účet je, odkrývá nová studie zabývající se vlivem první světové války na počet inovací ve Velké Británii v dekádách po konci válečného běsnění.

Otázka, nakolik války, ale třeba i demografické šoky či masové migrace ovlivňují technologický pokrok, zaměstnává badatele již řadu let. Některé nedávné studie zdůrazňují, že nedostatek pracovních sil (způsobený například vysokým počtem mrtvých na válečném poli) může mít na pokrok pozitivní dopad. Motivuje totiž firmy k investicím do vývoje a zavádění technologií šetřících pracovní sílu. Takový pohled podle autorů aktuální studie ale opomíjí skutečnost, že inovace závisí také na nabídce nápadů a dovedností. Pokud šoky nepřiměřeně postihnou vysoce vzdělané nebo technicky kvalifikované osoby, může to poškodit produktivitu zavedených vynálezců a také omezit vznik těch budoucích.

Ztracená generace

Ideálním místem, kde se dopady válečného běsnění na inovace dají pozorovat, je Velká Británie, která během první světové války ztratila více než 750 tisíc vojáků. Specifikem přitom bylo, že země do tohoto konfliktu vstoupila bez branné povinnosti a spoléhala na dobrovolníky, přičemž výzvu bojovat za svou zemi přijalo obrovské množství vzdělaných a talentovaných mladých mužů. A co bylo pro tyto jednotky signifikantní – úmrtnost byla obzvláště vysoká u absolventů univerzit a veřejných škol, z nichž mnozí jako mladší důstojníci vedli své jednotky do útoku.

Autoři studie se pokusili odpovědět na otázku, do jaké míry ovlivnila ztráta tolika mladých talentovaných mužů schopnost místních komunit generovat nové nápady. Použili k tomu vojenské záznamy identifikující místo původu vojáků. Ty propojili se souborem dat o patentech podaných ve Velké Británii v letech 1895 až 1979, které jsou geograficky přiřazeny k obcím, kde vynálezci žili.

Jak se ukázalo, komunity, které ztratily více vojáků v první světové válce, zaznamenaly trvalý pokles inovací. Desetiprocentní nárůst válečných úmrtí snížil pravděpodobnost, že komunita v daném období vytvoří jakýkoli patent, přibližně o 0,09–0,12 procentního bodu. Podávání patentů na místní úrovni bylo přitom relativně vzácné, takže to představuje významný pokles inovační činnosti. Důležité je, že tyto účinky přetrvávaly po celá desetiletí. Komunity, které utrpěly větší válečné ztráty, pokračovaly v produkci menšího počtu patentů po celé 20. století.

U vynálezů s velkým dopadem byl tento efekt ještě výraznější. U patentů, které patří k nejdůležitějším inovacím své doby, se negativní dopady válečné úmrtnosti zhruba ztrojnásobily. Jinými slovy, ztráta lidského kapitálu nevedla pouze ke snížení počtu vynálezů. Nepřiměřeně zasáhla především průlomové inovace.

Dopady byly přitom nejsilnější v technologicky vyspělých odvětvích, jako je strojírenství, doprava, fyzika a chemie. Jednalo se o odvětví, kde inovace nejvíce závisely na specializovaných dovednostech, spolupráci a technické odbornosti. Tento trend naznačuje, že válka narušila místní sítě inovátorů, které pomáhaly, aby si mezi sebou vzájemně doplňovali dovednosti. Když komunity přišly o inženýry, techniky a další kvalifikované pracovníky, poklesla i produktivita těch vynálezců, kteří přežili.

Bez učitelů není žáků

Válečné ztráty přitom negativně dopadly i na další generace inovátorů. Komunity, které během války zaznamenaly vyšší úmrtnost, v následujících desetiletích přinesly méně nových vynálezců.  Vědci si to vysvětlují tím, že talentovaní jedinci hrají důležitou roli nejen při vytváření nových nápadů, ale také při inspirování a mentorování budoucích inovátorů. Když v komunitě chyběli, nemohli vychovat své nástupce.

Navzdory těmto negativním dopadům se někteří vynálezci dokázali přizpůsobit. Ti, kteří se přestěhovali do dynamičtějších inovačních prostředí, dokázali částečně kompenzovat negativní dopady na svou produktivitu. Pomohla také spolupráce. Badatelé, kteří spolupracovali s dalšími autory, byli inovativnější, zatímco u vynálezců pracujících samostatně došlo k výraznějšímu poklesu produktivity.

Jak autoři vysvětlují, nedostatek pracovní síly tedy sice někdy může stimulovat technologické změny, ztráta vysoce kvalifikovaných jedinců ale naopak oslabuje schopnost společnosti generovat nové nápady. Když jsou narušeny sociální sítě talentovaných inovátorů, negativní dopady na pokrok mohou přetrvávat po celá desetiletí.