Kvůli moderním technologiím ztrácíme schopnost soustředit se a naše mozky atrofují. Nápravou může být „friction‑maxxing“

Žijeme ve světě, kde máme takřka vše na dosah několika kliknutí. Chcete jídlo? Stačí pár pohybů prstem na displeji mobilního telefonu. Chcete zábavu? Nekonečný proud videí se spustí sám. Chcete si něco koupit? Peníze zmizí z účtu dřív, než si uvědomíte, že tu věc nepotřebujete. Jako vše v životě i tohle pohodlí má ale svou cenu. Platíme za něj ztrátou schopnosti udržet pozornost. Naše mozky doslova atrofují a nedokážou čelit sebemenší nudě nebo intelektuální námaze.

Mnozí lidé si oprávněně kladou otázku, co se stane, když nastane problém, který není možné outsourcovat na technologické nástroje, nebo když se tyto nástroje vážně pokazí. Odpovědí může být nový, zdánlivě paradoxní trend: „friction-maxxing“. Tedy záměrné vkládání překážek a nepohodlí do našich životů, abychom opět získali ztracenou schopnost soustředění a posílili svůj mozek tak, aby dokázal čelit nástrahám života, aniž by se musel spoléhat na pomoc technologií.

Pozornost uvadá

Gloria Marková, psycholožka na Kalifornské univerzitě v Irvine v USA a autorka knihy Attention Span z roku 2023, tvrdí, že naše schopnost soustředění za poslední dvě desetiletí prošla „alarmujícím a šokujícím“ poklesem.

Pomocí stopek a specializovaného sledovacího softwaru Marková a další výzkumníci strávili roky dokumentováním naší kolektivní schopnosti soustředění. V těchto experimentech, zaměřených především na kancelářské pracovníky, vysokoškolské studenty a vývojáře softwaru, badatelé sledovali, jak lidé tráví svůj pracovní nebo školní den, dokončují projekty a používají běžné nástroje, jako jsou e-mail, Microsoft Word, a jak vyhledávají na internetu. Celkově lze z těchto výsledků odhadnout, že průměrná pozornost věnovaná obrazovce klesla z přibližně dvou a půl minuty v roce 2004 na 47 sekund v roce 2016. Tento klesající rozsah pozornosti naznačuje, že častěji provádíme více úkolů najednou, což může mít nechtěné vedlejší účinky: lidé téměř vždy potřebují více času na dokončení úkolu a při přepínání mezi úkoly dělají více chyb než při jejich postupném plnění.

Zároveň přicházíme o řadu schopností. Jak Marková tvrdí, lidé zřejmě ztrácejí prostorové vnímání kvůli nadměrnému používání GPS, sociální inteligenci kvůli menšímu počtu osobních interakcí a kritické uvažování kvůli generativní umělé inteligenci.

Neznamená to automaticky, že by tyto technologie byly špatné. Ostatně ne všichni vědci se shodují na tom, že technologie ničí naši schopnost soustředit se nebo ohrožují naše duševní zdraví. Systematické výzkumné přehledy odhalují nuancovaný obraz: problematické používání sociálních médií a nadměrný čas strávený před obrazovkou jsou spojovány s depresí, úzkostí, sníženým sebevědomím a problémy s pozorností; stejné digitální nástroje ale zároveň mohou usnadňovat navazování kontaktů a pocit sounáležitosti. Umělá inteligence má potenciál snížit duševní námahu a šetřit kognitivní zdroje, ale může také oslabit mezilidské dovednosti.

Jinak řečeno, podobně jako automobily nebo třeba vysavače i umělá inteligence a moderní digitální nástroje nám rozhodně usnadňují život. Rozdíl podle psychologů ale spočívá v tom, že zásadně mění způsob, jakým využíváme své kognitivní schopnosti. Když se na AI příliš spoléháme při plnění úkolů, které jsme dříve obvykle dělali sami, riskujeme oslabení svých mentálních schopností. Co tedy dělat, abychom kvůli technologickému pokroku nezhloupli?

Jak zvýšit „tření“

Cestu, jak posílit vlastní mozek, ukazuje friction-maxxing. Termín vychází z internetového slangu: přípona -maxxing značí maximalizaci určitého aspektu. Podstata metody je ovšem hluboce psychologická. Friction se do češtiny nedá otrocky přeložit jako „tření“, ačkoli jistě souvisí se rčením, že někdo něco „dře“. Základem je vědomé vytváření překážek v různých životních situacích.

Na první pohled to působí paradoxně. Z evolučního hlediska mají lidé přece sklon volit cestu nejmenšího odporu, aby šetřili energii. Dělání věcí „těžkou cestou“ namísto toho, aby za vás práci udělala technologie, může být v krátkodobém horizontu nepříjemné a frustrující. Jak se ale ukazuje, z dlouhodobého hlediska může být vytváření různých třecích ploch naopak velmi užitečné. Když je totiž něco příliš snadné, mozek přepne na autopilota. Když vzniká odpor, prefrontální kortex – centrum logiky a sebekontroly – se musí aktivovat. Nutí nás to zpomalit a v tomto zpomalení se rodí koncentrace.

Experimenty na zvířecích modelech tak například ukazují, že namáhavé učení udržuje nové neurony v mozku naživu. Studie také dokládají, že kognitivně stimulující činnosti, jako je učit se hrát na hudební nástroj, čtení, hraní her a luštění hádanek, mohou zachovat kognitivní funkce i v pokročilém věku.

A jak praktikovat friction-maxxing v každodenním životě? Možností je nepřeberně. Když jedete s rodinou autem na výlet, nepoužívejte navigaci v telefonu, ale řiďte se podle dopravních ukazatelů, případně papírové mapy. Při práci nechte telefon v jiné místnosti. Jak doložily výzkumy, i pouhá přítomnost vypnutého telefonu na stole snižuje naši kognitivní kapacitu. Smažte si z telefonu aplikace, které kradou pozornost a čas, případně používejte český produkt AppBlock dočasně blokující rušivé aplikace a webové stránky. Místo scrollování reelsů si vezměte do ruky papírovou knihu.

Váš život se bezpochyby stane méně pohodlným a první dny budete cítit úzkost, nudu a nutkání se „připojit“. Když to ale vydržíte, budete odměněni. Jak dokládá jedna studie, chvíle bez užívání technologií zlepšují náladu i soustředění, snižují stres a umožňují větší sociální propojenost. A také pak možná nebudete beznadějně bloudit, až jednou vypadne signál GPS.