Ostudné vysvědčení pro Česko. V digitalizaci zaostávají firmy i veřejná správa, dál jsou i některé rozvojové země

Na jednu stranu patří Češi mezi evropskou špičku, co se nákupů na internetu nebo bezkontaktních plateb týče, na druhou stranu ale tuzemské firmy a veřejná správa zaostávají za světem v digitalizaci a používání moderních technologií. Větší pokroky ve využití dat nebo umělé inteligence v byznysu dělají dokonce i některé rozvojové země.

„Byť jsme na úrovni průměru v základních digitálních dovednostech nebo v pokrytí internetem, třeba ve využívání cloudových služeb či umělé inteligence jsme podprůměrní,“ zhodnotil úroveň digitalizace českého firemního sektoru na konferenci Digi Industry, pořádané týdeníkem Ekonom, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Bohdan Wojnar. Přestože se podle něj přístup firem začíná v posledních letech měnit, tempo je stále pomalé.

Obzvlášť viditelné je zaostávání tuzemského byznysu v automatizaci a digitalizaci ve srovnání se zahraničními společnostmi, které v Česku působí. „Jako zástupce Hospodářské komory tuto problematiku diskutuji s firmami, které mají zahraniční vlastníky a zároveň s českými malými a středními podniky. Ti první mají dnes největší problém v tom, že se generativní umělá inteligence a s ní spojené procesy vyvíjejí tak rychle, že nestačí v novinkách školit lidi,“ popisuje prezident Výboru nezávislého ICT průmyslu Jakub Rejzek. Naproti tomu domácí společnosti podle něj často ani nemají spočítáno, kolik by je digitalizace stála a při kterých firemních procesech by se dala využít. „Digitalizaci se vzpírají, protože si neuvědomují, že je to pro jejich budoucí konkurenceschopnost naprostou nutností,“ dodává Rejzek.

Stejnou zkušenost potvrzuje také Miroslav Táborský, technický ředitel společnosti DAKO-CZ, která je mezi tuzemskými podniky jednou z výjimek. Automatizaci firma využívá třeba při výstupní kontrole svých produktů. „Dodáváme naše brzdové systémy pro kolejová vozidla například do Indie. A požadavky našich tamních zákazníků na digitalizaci procesů a dodávku dat k produktům jsou tam dnes daleko vyšší než od evropských zákazníků,“ tvrdí Táborský.

Proč vlastně české firmy zaspaly a digitalizaci či umělé inteligenci se brání? „Částečně to může souviset s malou schopností učit se a odvaze zkoušet nové věci, případně s obavami z nového. Firmy také neumějí pracovat s benefity, které jim digitalizace může přinést,“ myslí si Bohdan Wojnar. Krom toho podle něj firmám chybí „ambasadoři“ digitalizace, kteří by se této problematice věnovali.

Pro mnoho tuzemských malých a středních firem je digitalizace a automatizace spojená s masovou výrobou, a proto na ni rezignovaly. „My jsme příklad firmy, která nedělá velkou sériovou výrobu – naše projekty jsou velmi zákaznicky orientované a v podstatě každý je nějak specificky upravený na míru. Proto jsme se museli na automatizaci podívat z jiného úhlu, ne z pohledu hromadné výroby a ‚tvrdé‘ automatizace,“ vysvětluje Miroslav Táborský.

Výsledkem je, že firma automatizovala nikoli samotnou výrobu, ale výstupní kontrolu kvality výrobků. „Všechny musí projít funkčním testem a u některých se musí kontrolovat na 70 parametrů. Ještě před pár lety se všechno dělalo manuálně, což znamenalo tisíce hodin lidské práce ročně. Právě tento proces jsme automatizovali a odstranili potřebu drahých lidských kapacit, kterých je navíc nedostatek,“ vysvětluje Táborský.

Ztráta na zbytek světa v digitalizaci a využívání umělé inteligence ale údajně není zdaleka jen český problém – týká se v podstatě celého starého kontinentu. „Evropa bude jen velmi těžko dohánět vlak, protože vyžaduje nejen daleko větší zaměření investic a lidských zdrojů do digitalizace v praxi. Musí se tomu přizpůsobit také vzdělání,“ upozorňuje Bohdan Wojnar. Problém podle něj je, že jen za posledních deset let v Česku klesl počet absolventů technicky zaměřených univerzit o třetinu.

Zaostávání v digitalizaci se pak kromě soukromého sektoru projevuje také ve veřejné správě. Důkazem může být fakt, že vláda plánuje odložit účinnost zákona o právu na digitální službu. Ten měl od února příštího roku zaručit lidem, že budou moci veškerou agendu se státem či obcemi vyřešit elektronicky. Ministerstva a další úřady ovšem nestíhají. „Přitom na některých ministerstvech, například dopravy, práce a sociálních věcí nebo financí, se řada věcí udělala a firmy vidí, jak obrovské zlepšení efektivity jednání s úřady jim to přináší,“ uzavírá Jakub Rejzek.