O dřevorubcích s tupou sekerou

Hodně si v poslední době povídám s šéfy firem, právníky či lidmi ze státní správy o tom, jaké pracovní návyky mají příslušníci generace Z, tedy lidé narození po polovině 90. let minulého století. Názory se samozřejmě různí, od těch, že jde o hrozné povaleče, kteří by chtěli vysoký nástupní plat a krátkou pracovní dobu, až po ty tvrdící, že jejich údajná lenost je jen dokola omílaný mýtus. V jednom se ale v podstatě všichni shodují. Mladým lidem více než předcházejícím generacím záleží na tom, aby jejich práce měla smysl. Z čehož zřejmě plyne i pověst o jejich líné nátuře – logicky nechtějí trávit čas činnostmi, které jim smysl nedávají.

A právě tahle vlastnost se mi na nich ohromně líbí. Přesně jak mi řekl advokát Jiří Rahm v rozhovoru, který si můžete přečíst v tomto čísle: „To, že je někdo v práci od rána do večera, ještě neznamená, že svou práci dělá dobře. Je to asi jako v příběhu toho dřevorubce kácejícího v lese celý den bez ustání strom tupou sekerou. Když mu lidé radí, ať na chvíli přestane a tu sekeru si nabrousí, že mu to půjde mnohem rychleji, tak odpoví, že na něco takového přece nemá čas.“

Každý z nás si asi čas od času připadá jako tenhle dřevorubec. Asi bychom si z mladé generace měli vzít příklad a naučit se, že není důležité pracovat hodně, ale spíš chytře. A především dělat na něčem, co člověku dává smysl.

Přeji pěkné čtení.