Objednat hotový program a čekat na něj nefrčí. Software se dnes vyvíjí jinak

V mnoha firmách stále převládá manuální práce, a to i v činnostech, které by bylo možné jednoduše automatizovat. V debatě týdeníku Ekonom, kterou lze zhlédnout na webu www.ekonom.cz, zazněly příčiny toho, že domácí průmysl je při zavádění automatizace a dalších softwarových prvků do výroby pozadu. Diskutující pojmenovali i hlavní překážky ke změně tohoto stavu a shrnuli nejdůležitější věci, na které by si firmy při digitalizaci měly dát pozor.

Ředitel společnosti DataLite Marek Linhart upozornil, že firmy mnohdy nemohou investovat do digitalizace tolik peněz, kolik by bylo třeba. S omezeným rozpočtem lze získat jen něco. „Pokud se digitalizace neprovede důkladně, nepřinese to benefity, které od ní zákazník očekává,“ řekl. V každém případě radí postupovat systematicky. Ve chvíli, kdy zákazník plánuje rozsáhlejší transformaci, která by s sebou nesla velká rizika, dává smysl rozdělit projekt a postupovat po etapách.

Na začátku každé zakázky je třeba zvolit vhodný model spolupráce mezi dodavatelem softwaru a klientem. U klasického přístupu nazývaného waterfall je rozsah projektu dopředu přesně definován včetně všech požadavků klienta a podoby výsledného produktu. Klíčovým prvkem je jeho dodání v daném čase a s danými náklady. Tento model využívají především velké korporace či stát pro veřejné zakázky, postupně se však od něj už upouští.

Často ovšem nejsou (a ani nemohou být) dopředu jasné všechny detaily vyvíjeného produktu. Software se dělá za pochodu a zadání se proměňuje – jde o agilní metodu za­loženou na těsné spolupráci zadavatele s vývojáři. Zpočátku mohou mít obě strany rozdílné představy. Pavla Vybíralová z advokátní kanceláře Legitas upozornila, že smluvní dokumentace by měla obsahovat například způsoby komunikace a samotného testování vyvíjeného produktu. A třeba také někoho, kdo rozhodne, zda je po každém kroku vše v pořádku, a je tedy možné se posunout k další etapě.

Obtíže je třeba ihned hlásit

Zakladatel společnosti Edhouse Radoslav Slovák přidal, že ve smlouvě nemůže být všechno, byť ze začátku se bez ní nelze pochopitelně obejít. Důležitý je vztah s klientem a postupné budování důvěry. Podaří‑li se to, bude podle něj vývoj softwaru postupovat mnohem rychleji a efektivněji. „Když děláte vývoj na zakázku, často přesně nevíte, jak výsledek bude vypadat. Není to stavba domu, kde musí být přesně jasné, kam se položí cihla a jak dlouho trvá postavit jeden šár,“ vysvětlil Slovák.

Součástí vztahu musí být i férové a otevřené jednání. Vývojáři například nesmí tajit problémy, na které při programování narazí. Klient by zase měl okamžitě říct, když něco není podle jeho představ. „Každý softwarový projekt se v určité fázi dostane do potíží,“ potvrdil hlavní softwarový architekt společnosti Thermo Fisher Scientific Michal Talanda. Nejen kvůli tomu, že jde o komplexní záležitost, do níž jsou často použity složité technologie, ale také kvůli tomu, že zákazník může získat jasnou představu o produktu až v průběhu zakázky.

Je to i jeden z důvodů, proč tento brněnský výrobce mikroskopů, který si nechává dělat software na zakázku, dává přednost agilnímu přístupu. „Při použití klasického waterfallu se přijde na potíže až na konci. A obvykle se jich nakupí víc na sebe,“ upozornil Talanda. U agilní metody naopak vývojář dostává rychlou zpětnou vazbu – s klientem se setkává každý týden či dva týdny. „Problémy se odhalí brzo, dokud jsou ještě malé. A díky tomu se rychle vyřeší,“ dodal.

Je dobré také udělat přípravnou fázi, kdy se dodavatel s klientem domlouvá na konkrétnějších požadavcích. Pomůže to předejít nedorozuměním na konci projektu. „Na začátku také řekneme rámcový rozpočet, díky přípravné fázi se ale dopracujeme k přesnější částce. Zjistíme, co přesně budeme dělat,“ uvedl Linhart. Při tvorbě rozpočtu se obvykle počítá s rezervou kolem 20 procent celkové platby, takže naplánovaná suma by měla zahrnout případné požadavky klientů navíc.

Jak spočítat návratnost

Pro vývojářské firmy je vždy důležité, aby zákazníkům ukázaly, co jim software přinese, a spočítaly předpokládanou návratnost. „Je to klíčová součást každé zakázky. Software si nikdo nekupuje, aby se s ním chlubil na golfu jako se značkovými hodinkami nebo luxusním autem. Musí klientovi vždy do byznysu něco přinést,“ porovnal Slovák. Náklady na vývoj softwaru by se podle něj měly vrátit do pěti let, protože životnost softwaru – i s průběžnou údržbou – je maximálně deset let.

Edhouse pracuje na několika projektech Thermo Fisher, podle Talandy jedním z přínosů nového softwaru je, že zrychluje výrobu. Její podstatnou součástí je i seřizování mikroskopu a kontrola, zda funguje správně. Co kdysi dělal operátor ručně, nyní zastane automatický program. „Zkrátíme‑li výrobní čas mikroskopu třeba z osmi týdnů na šest, umožní nám to expedovat jich o čtvrtinu víc,“ vyčíslil softwarový architekt.

Zákazníkem Edhousu je i rožnovský výrobce čipů onsemi. Tam jde o software pro kontrolu waferů, tedy polotovaru, z něhož se následně vyrábějí čipy. Dopředu se zjistí, zda je wafer kvalitní, a tak není třeba čekat s testy na samotný hotový čip.

DataLite zase pracuje pro řadu telekomunikačních firem, například pro Nordic Telecom nahrazuje několik vnitrofiremních systémů jedním komplexním. Firma se díky tomu zbavila zbytečného papírování a zefektivnila komunikaci se zákazníky.

V debatě Ekonomu také zaznělo, co všechno by firmy měly zvážit při rozhodování, zda investovat do vlastních specialistů či zda si nechat software vyrábět externím dodavatelem. Experti mluvili i tom, kdy je pro firmy lepší zvolit „krabicové“ řešení a vývoj na míru. Podrobně se řešily i právní aspekty smluv, například jak nejlépe ošetřit autorská práva či jak licencovat software, který vznikl pro někoho na zakázku, či jak zabezpečit, aby dodavatel softwaru nevynesl, co se v souvislosti se zhotovením zakázky dozvěděl o byznysu svého klienta.

Partnery debaty jsou společnosti DataLite, Edhouse a Legitas