Už dnes jsme měli všichni těžit ze zavedené digitalizace stavebního řízení, ale zdá se, že si na pomyslné bouchání šampaňského ještě chvíli počkáme. Jak dlouho necháme bublinky v lahvi, nikdo neví, ale jisté že, že stavební řízení se i přes obrovskou snahu vyčerpaných úředníků nezrychluje, a naopak se musíme připravit na další čekání. Je to skutečně absurdní. Developerům dýchají na záda tisíce pomyslných zákazníků, kteří chtějí bydlet, ale ti i přes zásadní oživení trhu po největší realitní krizi od roku 2008 nemohou stavět tak rychle, jak by chtěli. Nůžky mezi nabídkou a poptávkou se proto nadále rozevírají, a to jak u nemovitostí určených k prodeji, tak v budování nájemního bydlení. Právě to zažívá v poslední době nebývalý rozmach a do budoucna lze očekávat ještě větší rozvoj institucionálního nájemního bydlení. Jen prostřednictvím Státního fondu podpory investic má být do poloviny roku 2026 vyčerpáno na 7 miliard korun na zvýhodněné úvěry pro obce, kraje či právnické osoby na stavby dostupného bydlení. Další miliardy pak plynou od drobných i kvalifikovaných investorů a zájem o výstavbu nájemních bytů mezi všemi významnými developery dává tušit zásadní změnu na realitním trhu.

Od devadesátých let bylo Čechům vštěpováno, že pořízení vlastního bydlení je ta nejlepší investice a na bydlení v nájmu se často neprávem dívalo skrz prsty. Doba se ale mění a nastupující generace pracujících vnímá bydlení nejen jako investici, ale především jako službu. Možnosti investování jsou mnohem širší, než měli jejich rodiče, a umí těchto příležitostí náležitě využít. Touha bydlet ve vlastním sice přetrvává, ovšem obětovat tomu svůj komfort a aktivní život zkrátka nechtějí. A právě tito lidé jsou dnes nejčastějšími zájemci o nájemní bydlení, které však musí odpovídat standardům současné doby. Uspokojit jejich požadavky je stále náročnější a do budoucna toho budou schopni výhradně institucionální majitelé nemovitostí. Vstupní náklady na vytvoření moderní nájemní infrastruktury jsou obrovské. Lidé chtějí přijít do pronajatého bytu jen s kartáčkem na zuby. Očekávají, že bude plně vybavený, bude nízkoenergetický, veškerá komunikace s majitelem bude probíhat online přes aplikace a nesvítící žárovku do druhého dne přijde někdo opravit. Platí si, tak chtějí 100% servis. Mluvit o realitní revoluci je možná přehnané, ale že nastupující generace nebude mít o vlastnictví nemovitostí takový zájem, a především na ně nebude mít peníze, je realita. Stejně jako je realita, že bytů je stále nedostatek, a to jak nových, tak těch zrekonstruovaných – a stát by měl developerům co nejrychleji uvolnit ruce, aby mohli pracovat, stavět a saturovat trh.

Rychlejší řešení nabízí rekonstrukce bytových a činžovních domů v centrech měst. Právě o bydlení v centrech roste zájem především u mladých lidí, kteří si chtějí dopřávat všeho, co jim tento luxus nabízí – desítky restaurací, kavárny, posilovny, kina, divadla a kompletní zázemí služeb. Najít nájemce do nově zrekonstruovaného činžovního domu je dnes otázka hodin a v důsledku absence moderních nájemních bytů bude trvat dlouhé roky, ne-li desetiletí, než se tento stav přiblíží normálu. Vyplatí se tedy investovat do vlastního bydlení a zatížit se hypotékou? Kdo na to má, pak ano, ale bydlet se dá pohodlně a bez velkého stresu i jinak, a navíc si ušetřené peníze můžete investovat do nemovitostních retailových fondů a bydlením tak i vydělávat. O tom ale zase příště....

Související