Rozjetý realitní trh po covidu brzdí digitalizace

Už dnes jsme měli všichni těžit ze zavedené digitalizace stavebního řízení, ale zdá se, že si na pomyslné bouchání šampaňského ještě chvíli počkáme. Jak dlouho necháme bublinky v lahvi, nikdo neví, ale jisté že, že stavební řízení se i přes obrovskou snahu vyčerpaných úředníků nezrychluje, a naopak se musíme připravit na další čekání. Je to skutečně absurdní. Developerům dýchají na záda tisíce pomyslných zákazníků, kteří chtějí bydlet, ale ti i přes zásadní oživení trhu po největší realitní krizi od roku 2008 nemohou stavět tak rychle, jak by chtěli. Nůžky mezi nabídkou a poptávkou se proto nadále rozevírají, a to jak u nemovitostí určených k prodeji, tak v budování nájemního bydlení. Právě to zažívá v poslední době nebývalý rozmach a do budoucna lze očekávat ještě větší rozvoj institucionálního nájemního bydlení. Jen prostřednictvím Státního fondu podpory investic má být do poloviny roku 2026 vyčerpáno na 7 miliard korun na zvýhodněné úvěry pro obce, kraje či právnické osoby na stavby dostupného bydlení. Další miliardy pak plynou od drobných i kvalifikovaných investorů a zájem o výstavbu nájemních bytů mezi všemi významnými developery dává tušit zásadní změnu na realitním trhu.

Od devadesátých let bylo Čechům vštěpováno, že pořízení vlastního bydlení je ta nejlepší investice a na bydlení v nájmu se často neprávem dívalo skrz prsty. Doba se ale mění a nastupující generace pracujících vnímá bydlení nejen jako investici, ale především jako službu. Možnosti investování jsou mnohem širší, než měli jejich rodiče, a umí těchto příležitostí náležitě využít. Touha bydlet ve vlastním sice přetrvává, ovšem obětovat tomu svůj komfort a aktivní život zkrátka nechtějí. A právě tito lidé jsou dnes nejčastějšími zájemci o nájemní bydlení, které však musí odpovídat standardům současné doby. Uspokojit jejich požadavky je stále náročnější a do budoucna toho budou schopni výhradně institucionální majitelé nemovitostí. Vstupní náklady na vytvoření moderní nájemní infrastruktury jsou obrovské. Lidé chtějí přijít do pronajatého bytu jen s kartáčkem na zuby. Očekávají, že bude plně vybavený, bude nízkoenergetický, veškerá komunikace s majitelem bude probíhat online přes aplikace a nesvítící žárovku do druhého dne přijde někdo opravit. Platí si, tak chtějí 100% servis. Mluvit o realitní revoluci je možná přehnané, ale že nastupující generace nebude mít o vlastnictví nemovitostí takový zájem, a především na ně nebude mít peníze, je realita. Stejně jako je realita, že bytů je stále nedostatek, a to jak nových, tak těch zrekonstruovaných – a stát by měl developerům co nejrychleji uvolnit ruce, aby mohli pracovat, stavět a saturovat trh.

Rychlejší řešení nabízí rekonstrukce bytových a činžovních domů v centrech měst. Právě o bydlení v centrech roste zájem především u mladých lidí, kteří si chtějí dopřávat všeho, co jim tento luxus nabízí – desítky restaurací, kavárny, posilovny, kina, divadla a kompletní zázemí služeb. Najít nájemce do nově zrekonstruovaného činžovního domu je dnes otázka hodin a v důsledku absence moderních nájemních bytů bude trvat dlouhé roky, ne-li desetiletí, než se tento stav přiblíží normálu. Vyplatí se tedy investovat do vlastního bydlení a zatížit se hypotékou? Kdo na to má, pak ano, ale bydlet se dá pohodlně a bez velkého stresu i jinak, a navíc si ušetřené peníze můžete investovat do nemovitostních retailových fondů a bydlením tak i vydělávat. O tom ale zase příště....