Myšlenková zkreslení, kterých se naše mysl občas dopouští, se nevyhýbají ani úvahám o ekonomice. Častými jsou neoprávněná zobecnění či chybné analogie, kterým se tu a tam neubrání ani vedoucí představitelé firem či tvůrci hospodářské politiky.
Jednou z ekonomických iluzí, které na tomto základě vznikají, je představa, že co platí pro jednotlivé ekonomické subjekty, většinou podniky či domácnosti, platí i pro ekonomiku jako celek. Nejčastější podobou této iluze je, že co je výhodné pro firmu či domácnost, musí být výhodné i pro celé hospodářství, a že budou‑li všechny podniky nebo domácnosti postupovat určitým způsobem, prospěje to ekonomice jako celku.
Tato intuitivně logická představa ve skutečnosti neplatí: ekonomika je složitější. Důvodem je, že jednání pro některé subjekty výhodné může být pro jiné nepříznivé, a nevhodné tak může být i pro ekonomiku jako celek. V konečném důsledku tak všichni, vedeni snahou si polepšit, ve skutečnosti „prohrávají“.
Paradox úspor a likvidity
K nejznámějším příkladům chybné paralely mezi ekonomikou na straně jedné a domácností nebo firmou na straně druhé patří takzvaný paradox úspor nebo spoření. Týká se jednání jednotlivců, domácností, firem a vlád v podmínkách recese.
Jeho podstatou je, že dostane‑li se ekonomika do problémů, je z pohledu jednotlivců, domácností i firem rozumné své výdaje v očekávání budoucího poklesu příjmů omezit. Co je však rozumné na „mikroúrovni“, může mít na úrovni ekonomiky jako celku dopady zcela odlišné.
Mezi nebezpečné iluze patří i představa, že to, co je výhodné pro určitý podnik nebo odvětví, je výhodné i pro ekonomiku jako celek.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později