Máloco lze předpovídat s takovou mírou jistoty jako demografický vývoj. Víme‑li například, že se v letech 2007–2010 narodilo v Česku nadprůměrně hodně dětí, je jisté, že se v letech 2022–2025 bude na střední školy hlásit nadprůměrný počet žáků. Odpovědný politik by se na to připravil a kapacity škol by navýšil, třeba i provizorně. Vždyť pro budoucnost nejen naší, ale každé země je vzdělané obyvatelstvo možná vůbec nejdůležitějším faktorem.
V Česku je bohužel skutečně odpovědných politiků evidentně pomálu, a tak se opakuje situace z loňského roku – třeba v Praze se na žádnou vybranou střední školu nedostal každý šestý uchazeč. Vzhledem ke stávajícímu systému přijímacího řízení na střední školy, v němž hraje jednak velkou roli štěstí, ale zároveň zásadně záleží na tom, zda dítě absolvovalo přípravné kurzy na testy, je jisté, že do budoucna přicházíme o obrovské množství talentů.
Jde o tisíce dětí, které se buď na přijímačky špatně vyspaly, nebo mají prostě chudé rodiče, kteří jim přípravné kurzy zaplatit nemohli. Podobně jsem se rozčiloval na tomto místě už loni a bohužel ztrácím naději, že se podobně nebudu rozčilovat za rok. Marnost nad marnost, nic než marnost.
Přeji pěkné čtení.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr Kain




