Máloco lze předpovídat s takovou mírou jistoty jako demografický vývoj. Víme‑li například, že se v letech 2007–2010 narodilo v Česku nadprůměrně hodně dětí, je jisté, že se v letech 2022–2025 bude na střední školy hlásit nadprůměrný počet žáků. Odpovědný politik by se na to připravil a kapacity škol by navýšil, třeba i provizorně. Vždyť pro budoucnost nejen naší, ale každé země je vzdělané obyvatelstvo možná vůbec nejdůležitějším faktorem.
V Česku je bohužel skutečně odpovědných politiků evidentně pomálu, a tak se opakuje situace z loňského roku – třeba v Praze se na žádnou vybranou střední školu nedostal každý šestý uchazeč. Vzhledem ke stávajícímu systému přijímacího řízení na střední školy, v němž hraje jednak velkou roli štěstí, ale zároveň zásadně záleží na tom, zda dítě absolvovalo přípravné kurzy na testy, je jisté, že do budoucna přicházíme o obrovské množství talentů.
Jde o tisíce dětí, které se buď na přijímačky špatně vyspaly, nebo mají prostě chudé rodiče, kteří jim přípravné kurzy zaplatit nemohli. Podobně jsem se rozčiloval na tomto místě už loni a bohužel ztrácím naději, že se podobně nebudu rozčilovat za rok. Marnost nad marnost, nic než marnost.
Přeji pěkné čtení.