Když se Asociace pro kapitálový trh ČR loni ve svém průzkumu ptala lidí na to, co bylo jejich nejlepší životní investicí, jednoznačným vítězem byly nemovitosti. Investici do cihel označilo za nejlepší 29 procent respondentů. Až na druhé příčce se umístila investice do dětí či rodiny (17 procent) a teprve na třetím investice do vzdělání (10 procent). A až kdesi vzadu v žebříčku top investic se ocitlo vlastní zdraví (tři procenta) či akcie (dvě procenta). Stejné pořadí na předních příčkách bylo mimochodem i v obdobném šetření v předchozím roce.
Celý tenhle průzkum je tuze smutné, ale zároveň poučné čtení. Částečně vysvětluje, proč Češi v příštích letech nezbohatnou tolik, kolik by teoreticky mohli, a proč i celá ekonomika poroste pod svými možnostmi. V jednom rozhovoru, který jsem s ním dělal před více než čtyřmi lety, to hezky vysvětloval sociolog Martin Lux: „Představte si, že místo abyste investoval šest milionů korun do nákupu nemovitosti, vložil byste stejnou částku do svého podnikání a vzdělání. Tahle forma investice může přinést ekonomice i vám mnohem víc, než když si za to koupíte cihly.“
Martin Lux má samozřejmě pravdu, jenže Češi cihly prostě milují. A tak do nich budou pravděpodobně dál vrážet peníze. Třeba i navzdory dlouholetým statistikám, které jasně ukazují, že mnohem víc by vydělali třeba na akciích. Nu a o tom, co o nás vypovídá, že nemovitosti jsou vnímány jako lepší investice než vlastní rodina, vzdělání a zdraví, o tom už radši ani uvažovat nechci.
Přeji pěkné čtení.