Čtyřnásobný světový boxerský šampion Evander Holyfield vydělal během sportovní kariéry kolem čtvrt miliardy dolarů, přesto v roce 2012 musel vyhlásit osobní bankrot. To samé se přihodilo i jeho velkému protivníkovi v ringu Mikeu Tysonovi, který zbankrotoval již v roce 2003. Mezi provazy si přitom vydělal ještě daleko víc – okolo 400 milionů dolarů.
Podobné případy nejsou mezi vrcholovými sportovci žádnou výjimkou. Podle statistik časopisu Sports Illustrated dva roky po konci kariéry bankrotuje či má vážné finanční potíže 78 procent hráčů americké fotbalové ligy NFL. Ten samý problém má po pěti letech ve sportovním důchodu 60 procent hráčů basketbalové ligy NBA.
A podle studie německé odborové organizace fotbalových hráčů VdV je po konci kariéry na mizině pro změnu každý čtvrtý profesionální fotbalista v Německu. Průměrný roční příjem hráčů v NFL je přitom okolo dvou milionů dolarů. V NBA si pak hráči v průměru přijdou dokonce skoro na 10 milionů. Přesto má většina z nich po konci kariéry problém vyjít s penězi. Jak je to vůbec možné?
Proč vás házení trojek přiblíží k bankrotu
Jako jeden z důvodů je často zmiňován stereotyp „hloupého sportovce“ – tito lidé jsou sice superhvězdy na hřišti, ale mimo něj jsou v životě často bezradní, protože prý příliš inteligence nepobrali. Příběhů o nepříliš bystrých sportovcích je jistě dost a v některých případech asi skutečně platí. Jak ostatně přiznal i zmíněný Evander Holyfield: „Myslím, že je to kvůli nedostatku vzdělání. Moji rodiče tvrdě dřeli, ale neuměli číst. Já na tom byl podobně. A najednou jsem byl boháč. Vydělával jsem obrovské peníze, ale nevěděl, jak s nimi naložit,“ vysvětloval před lety novinářům své finanční neúspěchy.
Jenže tento důvod určitě neplatí univerzálně a odporují mu i některé výzkumy. Podle jednoho z nich například mají hráči NFL nadprůměrné výsledky v testech inteligence. Finanční problémy profesionálních sportovců zkrátka nevyplývají z toho, že by nebyli chytří, ale z řady jiných důvodů.
Jedním z nich jsou jejich osobnostní rysy, které jim sice mohou pomoci na hřišti, v běžném životě ale mohou být často na škodu. Zatímco při hře je agresivita, projev syrových emocí a vysoké sebevědomí výhodou, při obchodních a finančních rozhodnutích může vést k nepěkným ztrátám.
Francouzský ekonom Ruby Henry popsal v jedné studii povahu sportovců a její vliv na jejich přístup k finančním situacím na příkladu basketbalisty pokoušejícího se o střelu za tři body. Takový hráč musí mít obrovskou sebedůvěru, aby mohl pravidelně každý zápas házet na koš z velké vzdálenosti, neboť takové pokusy mají relativně nízké procento úspěšnosti. Henry dokonce ve studii basketbalistů NBA propočítal, že čím více tříbodových pokusů hráči v zápase měli, tím větší byla i šance, že se po konci kariéry pustí do podnikání, které skončí bankrotem.
Dalším důvodem krachů sportovců je skutečnost, že velká část hráčů profesionálních týmů zbohatne v příliš mladém věku. Na mnohamilionové jmění je přitom málokterý dvacetiletý člověk připraven. Často jim chybí finanční znalosti, aby dokázali hospodařit s velkými částkami.
Jejich sportovní kariéra navíc trvá relativně krátce. Hráči amerického fotbalu vydrží v NFL podle hráčské asociace v průměru 3,3 roku, basketbalisté v NBA pak 4,8 roku. Srovnejte to s někým, kdo buduje kariéru desítky let. Takoví lidé mají čas naučit se s penězi hospodařit a často i síť dlouholetých, důvěryhodných a znalých kontaktů, které jim se správou financí pomáhají.
Mnozí sportovci se navíc na konec kariéry cíleně nepřipravují. Ta přitom může skončit v jediném okamžiku zraněním – a následky pak bývají bolestivé nejen na těle, ale i na finančním kontě. „Častou chybou sportovců je, že si nastaví takovou úroveň životního stylu – především stran dlouhodobých finančních závazků typu hypoték či leasingů –, kterou brzy po skončení aktivní kariéry není možné pokrývat,“ říká Petr Hercík, výkonný ředitel největší sportovní marketingové agentury v Česku Sport Invest Marketing. Souvisí to i s tím, že finanční gramotnost sportovců podle něj stále není dostatečná. Pozitivní sice je, že se rozvíjí edukativní programy směrem k dětem či talentované sportovní mládeži, jenže takové aktivity jednak zasáhnou především tu část sportovců, kteří je vnímat chtějí, a zároveň se výsledky dostaví až s větším časovým odstupem.
„Sportovci jsou bohužel ve stejném stadiu jako před lety. Z mojí dvacetileté zkušenosti vyplývá, že finanční osvěta je stále minimální. Rady týkající se zásad finančního nastavení bohužel nedostávají ani od klubů a ani od agentů. Ti by často sami potřebovali tyto znalosti mít,“ kritizuje špatnou finanční gramotnost sportovců i Radana Mokrycki, partnerka ve sportovní agentuře M3 Sport. Hráči podle ní ani příliš nevědí, na koho se obrátit s prosbou o radu, a mnohdy je finanční záležitosti vlastně příliš nezajímají, protože k tomu nejsou vedeni ani od rodičů. „Stále jsou jen v režimu sportovního nasazení a v tomto ohledu jsou zcela opečováváni ze strany rodičů a pak klubu,“ říká Mokrycki.
Není pak divu, že mnoho sportovců nakonec své peníze svěří špatnému finančnímu poradci. S obřími výdělky, kterých dosahují, se ostatně stávají přirozeným cílem uhlazených podvodníků v pěkném obleku. A jelikož nemají obchodní či finanční vzdělání, snadno se nechají napálit. Podle Asociace hráčů NFL například přišlo v letech 1999 až 2002 nejméně 78 hráčů celkem o více než 42 milionů dolarů, protože svěřili peníze finančním poradcům s pochybnou minulostí. Stává se tak i proto, že myšlení sportovců je zaměřeno na velké odměny a cokoli menšího je považováno za neúspěch. Proto také často podléhají zdánlivě okouzlujícím, ale nesolidním investicím, které nakonec vedou k finančnímu krachu.
Pozor na zlatokopky
Mnohé hráče přivede „na buben“ i jejich neuspořádaný rodinný život. Své o tom ví třeba americký fotbalista NFL Travis Henry, který má minimálně 11 dětí s 10 různými ženami. Podobně je na tom i Evander Holyfield, který musí platit výživné pro svých 11 dětí, které má s šesti různými matkami. Když NFL sestavovala finanční desatero, kterým se měli všichni její hráči řídit, byl v něm proto začleněn i tento bod: „Dobře si vybírej dívky pro milostné vztahy, a když se oženíš, nerozváděj se. Vždycky tak ztratíš kus majetku. Pamatuj, že 75 procent sportovců se rozvádí až ve sportovním důchodu, kdy už žádné další vysoké příjmy nepřijdou. Nebuď hloupý jako oni.“
Nevinně v tom samozřejmě často nebývá ani druhá strana vztahu. Jak uvádí Štěpán Lacina, hlavní partner skupiny Accredio, která movitým lidem spravuje část majetku: „Dívky často plánovaně ‚loví‘ mladé sportovce, o nichž je známo, že získali dobrý kontrakt. Znám dokonce příběh, kdy slečnu vyslala její maminka do Prahy s fotkou určitého sportovce, kterého pak dotyčná se zřejmým úmyslem hledala,“ říká. I proto sportovcům jednoznačně doporučuje, aby uzavírali předmanželské smlouvy.
Konečně je tu ještě jeden důvod, proč se zdá, že sportovci krachují mnohem více než ostatní lidé. Příběhy sportovních bankrotářů jsou s gustem probírány v médiích, zatímco krachy bohatých, leč neznámých lidí nikoho nezajímají. Jak ostatně říká slavný český hokejista Jakub Voráček: „Lidi zajímá pád a neúspěch někoho slavného. Neznamená to ale nutně, že jsou sportovci extra výjimeční v tom, že neumějí zacházet s penězi.“