Kdybych poslouchal tátu, tak jsem dneska daleko bohatší

Pár peněz jsem během života doslova vyhodil do koše, měl jsem ale obrovské štěstí, že jsem jich za svou kariéru vydělal opravdu hodně, přiznává jeden z nejlepších hokejistů české historie Jakub Voráček. V rozhovoru upřímně vypráví o tom, jakých chyb by se měli profesionální sportovci při správě peněz vyvarovat, jak důležité je mít někoho, komu můžete absolutně věřit, a proč je podstatné připravovat se na život ve sportovním důchodu.

Pamatujete si, za co jste utratil první sportem vydělané peníze?

Asi to uslyšíte nerad, protože to není ta nejrozumnější investice, ale koupil jsem si auto. BMW. Bylo mi tehdy čerstvě 19 let, povedlo se mi proniknout do NHL a dodnes si pamatuju moment, kdy mi přišla první výplata. Věděl jsem, že ten den nám mají peníze přijít, tak jsem si kontroloval účet v bankomatu hned vedle hokejové haly. Strčil jsem dovnitř platební kartu a viděl jsem tam 10 tisíc dolarů, což byla výplata asi za první čtyři nebo pět dní sezony. Úplně se mi rozsvítily oči a hned jsem to volal tátovi. Mimochodem, kdybych měl poradit něco mladým, začínajícím hráčům, tak je to tohle: Máte‑li v rodině někoho, komu bezmezně věříte, tak ho opravdu poslouchejte. Oni to s vámi myslí dobře. Můj táta je strašně dobrý a opatrný člověk a musím říct, že to pro mě je velké štěstí. Možná jsem na to přišel o něco později, než jsem měl, a také jsem se kvůli tomu v životě párkrát spálil.

Jakou jste udělal největší chybu týkající se peněz?

Vždycky jsem byl bohém, jak na ledě, tak mimo něj. Chybu jsem samozřejmě také udělal. Ještě nejsem úplně připravený o tom mluvit, myslím, že to vědí jen lidé, kteří jsou mi opravdu blízcí. Faktem je, že jsem pár peněz doslova vyhodil do koše. Měl jsem ale obrovské štěstí, že jsem jich vydělal opravdu hodně. Samozřejmě bych byl radši, kdybych ty peníze, o které jsem přišel, teď měl, na druhou stranu mě tahle zkušenost strašně posunula. Moje rada je jasná: Když už se spálíte, tak prosím nepřijďte o všechno a poučte se. Chyby se stávají, to je normální a lidské. Chytří lidé se ale dokážou poučit.

Jak velký jste měl jako začínající hráč v NHL příjem?

V NHL jsou první tři roky výdělky zastropované, můžete maximálně vydělat okolo 900 tisíc dolarů ročně. Když máte štěstí, tak vám z toho po zdanění zbude asi půl milionu, pořád to jsou ale velké peníze.

Zmiňoval jste, že jste měl velké štěstí na super tátu. Je podle vás nejen pro sportovní kariéru, ale i pro to, jak pak hráči zacházejí s vydělanými penězi, podstatné dobré rodinné zázemí?

Strašně důležité. Kdybych tátu poslouchal, tak jsem dneska ještě daleko bohatší. Víte co, peníze se o hodně snáz utrácejí, než vydělávají. A jakmile je máte, nalepí se na vás spousta lidí, kteří se chtějí jen přiživit. Proto je podstatné mít někoho blízkého, komu můžete věřit. A můžu jen poděkovat svým rodičům, protože bez nich bych to nikdy nedotáhl tak daleko.

Co by měli sportovci dělat, aby nepřišli o naspořené peníze?

Přehrát video

Jsou kluby v NHL hráčům nějak nápomocné, pokud jde o správu jejich peněz?

V NHL vás hodí do vody a musíte se naučit plavat sami. Je vám 18 nebo 19 let, musíte si sám najít byt, koupit si auto, nechají na vás, co budete jíst a pít, jestli budete trénovat naplno, nebo ne. Finanční poradenství vám poskytuje spíš váš agent. A znám kluky, kteří vystřídali tři finanční poradce během dvou let. Těch žraloků, kteří se na vás chtějí jen přiživit a připravit o peníze, je opravdu hodně. Je třeba být opatrný a konzervativní, nevěřit slibům o pohádkových výdělcích. Jakmile za vámi někdo přijde a slibuje výnos patnáct, dvacet procent ročně, vezměte nohy na ramena. Vždyť s takovými výdělky, jaké člověk třeba v NHL má, není tak vysoký výnos ani zapotřebí. Když se vám podaří vydělat v NHL za kariéru 10 milionů dolarů, tak vám přece bohatě stačí výnos šest procent ročně. To je 600 tisíc dolarů, tedy nějakých 14 milionů korun. Jestli nevyžijete za tyhle peníze, tak jste s prominutím blbec.

Zlepšuje se finanční gramotnost mladých hráčů?

Myslím, že ano. V 90. letech šly platy hráčů ve všech amerických sportovních ligách, ať už jde o NHL, NBA, nebo třeba NFL, strašně nahoru. Mnoho hráčů vydělalo velké peníze a těch odstrašujících příkladů kluků, kteří o ně následně zase přišli, bylo opravdu hodně. Třeba basketbalista Allen Iverson vydělal za kariéru asi čtvrt miliardy dolarů. Špatní kamarádi ho o většinu z nich připravili. Naštěstí měl i pár dobrých, kteří když viděli, jakým způsobem žije, tak vzali jeho zbývajících 40 milionů a zavázali ho k tomu, že na ně do svých padesáti let nesmí sáhnout. Díky takovým příběhům jsou snad dnes hráči ostražitější.

Příběhů sportovců, kteří přicházejí o peníze a nerozumně investují, je ale v médiích pořád hodně.

Existuje spousta bohatých lidí, kteří také přišli o spoustu peněz, jenže nejsou nebo ani nechtějí být mediálně známí, takže se o nich nepíše. Vždyť by to nikdo ani nečetl. Nikoho nezajímá, že někdo, o kom v životě neslyšel, přišel o nějaké peníze. Proto v médiích najdete spíš příběhy sportovců. Lidi přece zajímá pád a neúspěch někoho slavného. Neznamená to ale nutně, že jsou sportovci extra výjimeční v tom, že neumějí zacházet s penězi.

Někdo si možná myslí, že konec kariéry mě mrzí, pravda je ale taková, že tak šťastný, jak jsem teď, jsem hodně dlouho nebyl.

Pro profesionálního hokejistu, jako jste vy, je během kariéry sport alfou a omegou života. Když kariéra skončí, musí tam být najednou velká prázdnota, kterou je zapotřebí něčím vyplnit. Není důležité, aby měl sportovec už během kariéry rozmyšleno, čím najednou tu spoustu volného času vyplní?

Je to strašně důležité. Já jsem věděl, že se mi konec kariéry hodně blíží, že přijde do roku dvou maximálně. Proto jsem si také našel dva projekty v Česku, do kterých jsem investoval a které mi teď zabírají spoustu času. Dá se říct, že ráno vstanu a jdu do práce. Obecně platí, že je strašně důležité, jak člověk zvládne konec sportovní kariéry. Já jsem nikdy nebyl sentimentální člověk, který by seděl a litoval se, že jeho kariéra mohla trvat déle. Život po konci sportovní kariéry přece teprve začíná. Když máte štěstí, tak vám sport umožnil vydělat peníze a zajistit rodinu, ale život přece není jen o sportu. Mám děti, kterým chci být dobrým vzorem, předat jim nějaké životní zkušenosti, naučit je respektu k ostatním lidem. Někdo si možná myslí, že konec kariéry mě může mrzet, pravda je ale taková, že tak šťastný, jak jsem teď, jsem hodně dlouho nebyl.