Zvažte, s kým se stýkáte. Okolí nás ovlivňuje víc, než si myslíte

To je tím životem, jakej ty vedeš, to je těma lidma, s kterejma se stýkáš! hřímá maminka na svou dceru v jedné scéně dnes již kultovního snímku Samotáři. Scenárista tohoto filmu dost možná ani netušil, jak hluboká pravda se v těchto slovech skrývá. Život, jaký vedeme, je skutečně do značné míry řízen tím, s kým se stýkáme. Naše rozhodnutí a každodenní postoje jsou ne­ustále ovlivňovány našimi přáteli a rodinou, ať už vědomě, nebo nevědomě.

Často si myslíme, že sebekontrola vychází z našeho nitra, ale mnohé naše činy závisí stejně tak na našich blízkých jako na nás samotných. Lidé, kterými se obklopujeme, mají tu moc zapříčinit, že tloustneme či hubneme, pijeme více či méně alkoholu nebo že se třeba chováme ekologičtěji či je nám naopak třídění odpadů čím dál víc ukradené.

Nejde přitom jen o přímý tlak vrstevníků, který má za následek, že se záměrně chováme určitým způsobem, abychom snadněji zapadli do skupiny. Podle vědců je naše přizpůsobování z velké části nevědomé. V současné době je již všeobecně známo, že náš osobní pocit sebe sama je odvozen od ostatních lidí. Čím větší část své identity čerpáme ze skupiny, tím větší je pravděpodobnost, že budeme tyto hodnoty také zastávat. A čím blíže určitým lidem jsme, tím spíše začneme jejich návyky a postoje imitovat.

Chcete zhubnout? Obklopte se hubeňoury

Jedna studie, jež sledovala po dobu dvaatřiceti let zhruba 12 tisíc lidí, zjistila, že „člověk má až o 57 procent vyšší pravděpodobnost, že se stane obézním, pokud se přátelil s někým, kdo ztloustl“. To samé doložilo i mnoho jiných vědeckých prací. Jednoznačně platí, že když jíme s lidmi, kteří jedí hodně, jíme i my více. Často aniž bychom si to uvědomovali, svůj apetit si vysvětlujeme třeba chutí jídla, jeho cenou nebo větší mírou vlastního hladu. Ve skutečnosti se ale cpeme, protože se cpou i lidé v našem okolí.

Platí, že čím vyšší IQ má váš nejlepší kamarád v jedenácti či dvanácti letech, tím vyšší IQ budete mít v patnácti vy.

Poprvé tento jev popsal na základě analýzy stravovacích deníků americký psycholog John de Castro v 80. letech 20. století. Tyto podrobné deníky uváděly, co lidé jedli, ale také kde, kdy a s kým. Jasně se ukázalo, že ve společnosti jedlíků lidé také konzumují více. Podle vědců je příčinou přítomnost jiné osoby, jež nám zatemňuje naši schopnost vnímat signály z našeho těla, které nám říká, že už jsme sytí. Podobně mimochodem funguje i sledování televize či mobilu při jídle, sníte toho mnohem víc, protože jste rozptýlení a neslyšíte, jak vám tělo naznačuje, že už máte dost. Naštěstí vliv okolí funguje i v opačném směru. Jiná studie ukázala, že když lidem jejich životní partner zhubne, i oni ve třetině případů shodí kila.

Okolí ovšem ovlivňuje nejen naši váhu, ale i inteligenci. Možná vám vaše maminky od dětství vštěpovaly, ať se ve školním kolektivu vždy přátelíte s těmi nejchytřejšími. Vůbec to nebyla špatná rada, podle jedné studie platí, že čím vyšší IQ má váš nejlepší kamarád v jedenácti či dvanácti letech, tím vyšší IQ budete mít vy v patnácti. Lidé (a děti zvlášť) jsou prostě jako houby – bezděčně nasávají myšlenky a praktiky svého okolí.

Tento vliv přitom nemusí působit dlouhodobě, stačí jeden rozhovor s někým blízkým a naše chování se změní. Když si třeba kuřáci promluví se svými přáteli o protikuřácké kampani, rázem se sníží jejich spotřeba cigaret. Možná proto, že jim takový rozhovor dá možnost zjistit, které informace jsou pro jejich životní styl nejdůležitější – a pak podle nich jednají. To ostatně potvrzuje i metaanalýza 28 studií s celkem 139 tisíci účastníky.

To samé platí třeba i o užívání jiné návykové látky – alko­holu. Doktorka Christin Scholzová z Fakulty so­ciálních a behaviorálních věd Amsterdamské univerzity se vysokoškolských studentů ve Spojených státech v jedné své práci dotázala, zda s někým mluvili o nedávné zkušenosti s alkoholem a zda tyto rozhovory byly pozitivní, nebo negativní. Pokud o konzumaci alkoholu hovořili pozitivně, bylo pravděpodobnější, že následující den budou pít více, a naopak.

Jak snadno zmanipulovat člověka

Jak vědci zjistili při jednom experimentu, využitím vlivu okolí lze poměrně snadno usměrnit lidské chování. Výzkumníci zkoumali, zda se jim podaří povzbudit lidi k zdravějšímu stravování pomocí jednoduchých plakátů umístěných v jídelně. Moc dobře věděli, že když na plakáty napíší „Zelenina je pro vás dobrá“, fungovat to nebude. Zkusili proto něco jiného. Na plakáty napsali vymyšlené údaje o tom, které přílohy si většina zákazníků kupuje, přičemž na první místo umístili zeleninovou přílohu. Konzumace zeleniny nejenže záhy vzrostla, ale dokonce zůstala výš i po odstranění plakátů. Když si myslíme, že něco dělá hodně lidí, začneme to prostě dělat také.

Jak moc si přejeme, abychom vycházeli s ostatními, ukazuje dnes již legendární pokus psychologa Solomona Asche. Ten v 50. letech svým studentům namluvil, že testuje jejich zrak. Lidem, kteří se rozhodovali ve skupinách, následně ukázal několik čar a nechal je posoudit, která je kratší a která delší. Šlo o jednoduchý úkol, o čemž svědčí i fakt, že 95 procent studentů odpovědělo správně. To se ale zcela změnilo poté, co Asch mezi účastníky experimentu nasadil herce, kteří odpovídali naschvál chybně a svůj názor sebevědomě prosazovali. Čím početnější byla skupina herců, tím více studentů se začalo klonit na jejich stranu a odpovídat špatně. Při jednom pokusu tak poměr studentů, kteří dokázali správně odpovědět na všechny otázky, klesl na pouhých 25 procent. Jednoznačně větší čáru byli ochotni prohlásit za kratší.

Tato touha po tom být zadobře se svým okolím není vyhrazena jen lidskému rodu. Z jedné studie například vyplynulo, že když se šimpanz v jedné tlupě naučí efektivně otevírat kokosový ořech a následně se připojí k jiné tlupě, která používá méně účinnou metodu, raději se té své lepší vzdá. Aby do nové skupiny dobře zapadl, radši si zvolí obtížnější život. Inu, to má z toho, s jakými lidoopy se stýká.