Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekZdař bůh! Havířský pozdrav nezní v Česku tak často jako dřív. Zatímco ještě na začátku století zaměstnával těžební průmysl zhruba 50 tisíc lidí, loni už to nebylo ani 20 tisíc. Hornictví v posledních 35 letech prošlo několika vlnami útlumu. Od změny politického režimu strmě klesá hlavně těžba uhlí. Hnědého uhlí, které pohání takřka všechny uhelné kotle v tuzemských elektrárnách a teplárnách, se oproti konci 80. let těží asi třetina. Černého jen nepatrný zlomek.
Během poslední dekády vystřídaly uhlí v pozici klíčových produktů tuzemské těžby stavební suroviny, tedy kámen a štěrkopísek. Bez nich se stěží postaví nové silnice, železniční koridory nebo budovy. Vedle nich jsou vápence, z nichž se vyrábí vápno či cement. A také suroviny pro výrobu keramiky, sklářství a podobná odvětví – kaoliny, jíly, živcové suroviny, bentonity a sklářské písky. Objem těžby těchto surovin sice těsně po revoluci vesměs klesl, od poloviny 90. let se ovšem drží na stabilní úrovni. A těžba stavebního kamene dokonce roste.
Vápenec se dobývá například na Berounsku. Společnost Lomy Mořina těží kousek od proslavených – dnes již zatopených – lomů Velká a Malá Amerika, Mexiko či Kanada ve dvou lokalitách, a sice lomech Čeřinka a lomu Tetín. Prvně jmenovaný je větší, těží se tu v sedmi patrech. Ložisko je přibližně z poloviny tvořeno takzvaným vysokoprocentním vápencem, který se využívá pro odsíření v uhelných elektrárnách. Druhá část je vápenec pro použití jako stavební kamenivo.
Odstřely tu probíhají v průměru jednou týdně. „Po uzavření uhelných elektráren může vysokoprocentní vápenec najít uplatnění jinde. Má široké využití v potravinářském, cukrovarnickém nebo chemickém průmyslu. Stavební kamenivo se využívá různě, při výrobě betonu, drtí či jako podklady staveb. Dodávali jsme ho také například na rekonstrukci dálničního úseku D5 mezi Loděnicemi a Rudnou, který je odsud nedaleko, nebo na stavbu nového úseku D4 u Milína,“ říká závodní lomu a vedoucí provozu Mořina Lukáš Potyš.
V Česku se za posledních více než 30 let neotevřel žádný nový kamenolom. Až polovina ložisek, kde se dnes těží, bude do 10 let vyčerpaná.
Žádný nový kamenolom
Stavebníci však začínají bít na poplach. Na rozdíl od uhlí, jehož dny jsou – zdá se – kvůli boji proti emisím oxidu uhličitého sečteny, budou stavební suroviny potřeba neustále. V Česku se však za posledních více než 30 let neotevřel žádný nový kamenolom. Až polovina ložisek, kde se dnes těží, bude do 10 let vyčerpaná. I geologové varují, že bez dalšího rozšíření stávající těžby či otevření nových ložisek kameniva nepůjde uspokojit poptávku. Zdroje těchto surovin se přitom musí nacházet co nejblíže místu využití, doprava na dlouhé vzdálenosti stojí hodně peněz.
Geolog Jaromír Starý nicméně očekává, že nové kamenolomy nakonec budou. „Když si těžař otevře kamenolom, musí tam být poměrně dlouho, zásoby vydrží na desítky let. Těžaři od 90. let postupují jinak než dříve. Kvůli složitostem, které provázejí otevírání nových lomů, se snaží povolená ložiska maximálně využít. Zatímco během minulého režimu se vytěžily ty části, které byly nejlépe přístupné,“ říká Starý, který v České geologické službě vede odbor surovinového informačního systému.
Těžba nerostných surovin Česku
Podle předsedy představenstva Těžební unie Pavla Fialy současná situace jen odráží odmítavý postoj společnosti k hornictví. „Horní právo se za posledních 30 let příliš nezměnilo. Zásadní změnou bylo zrušení institutu vyvlastnění. Nastala ale celková změna společenského uspořádání a právního řádu, na kterou horní právo dostatečně nezareagovalo. Postoj společnosti k dobývání nerostného bohatství a neochota společnosti k upozadění soukromých zájmů a upřednostnění celospolečenských zájmů se zásadně promítají i do povolovacího procesu v podobě nesouhlasů a námitek účastníků řízení,“ shrnuje Fiala.
Lithium jako strategická surovina přitahuje politiky ze všech stran. Doufají, že se stane požehnáním nejen pro kraj, ale pro celou ekonomiku.
Stát nicméně připravil úpravy, aby šlo nové lomy otevřít snadněji. Tyto změny už prošly ve sněmovně. Zákon však kritizují ekologické organizace a obce, které se obávají negativního dopadu rychlejšího schvalování na ochranu přírody a menších možností veřejnosti na takové zásahy upozorňovat.
Mária Jarolimová z katedry hornického inženýrství a bezpečnosti na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava říká, že dopady těžby surovin se často nahlíží jednostranně. „Těžba sice narušuje řadu oblastí, ale rovněž vytváří nové možnosti pro rozvoj krajiny. Povinností každé těžební organizace je území postižené těžbou následně zrekultivovat,“ vysvětluje. A jako příklad dává Mostecko, kterému se často přezdívá „měsíční krajina“. Na místě po těžbě jsou však nyní vinice, jezera či letiště.
Boj o kritické suroviny
Pozornost veřejnosti se v souvislosti s těžbou soustředí právě na uhlí. Vláda počítá s tím, že se v českých elektrárnách a teplárnách přestane spalovat do 10 let. Zatím však není jasné, zda v tu chvíli zcela skončí i těžba. Eva Maříková ze skupiny Sev.en říká, že objem těžby reaguje na potřeby spalovacích zdrojů. Těžbu nyní neomezují. V roce 2022 se ve skupině vytěžilo 11,9 milionu tun uhlí.
„Ukončení těžby v našem lomu ČSA se aktuálně plánuje v letech 2025 až 2026 v závislosti na poptávce na trhu a rychlosti jeho využití. Lom Vršany, nejmladší český lom s nejdelší životností hnědouhelných ložisek v rámci stávajících územních limitů, má zásoby hnědého uhlí do roku 2050. Očekáváme, že lom zůstane v provozu do doby, než bude mít Česká republika náhradu za uhlí v podobě flexibilního a stabilního zdroje,“ říká Maříková.
O těžbě lithia na Cínovci bude jasněji v polovině příštího roku. To bude vrcholit předvolební kampaň před krajskými volbami.
V posledních letech získává stále větší mediální prostor i jiná surovina: lithium. Evropská unie považuje kov za kritickou surovinu, je nezbytný k výrobě baterií. Evropská komise ve svých dokumentech uvádí, že EU bude do roku 2030 potřebovat 18krát více lithia než nyní. V roce 2050 by se tato potřeba mohla zvýšit dokonce až 60krát. Je to zároveň surovina, kterou si oblíbili politici. Těsně před sněmovními volbami v roce 2017 vytáhl kauzu údajné krádeže lithia za biliony korun Andrej Babiš, což přispělo k posílení jeho hnutí ANO.
Počty těžených ložisek nerostných surovin v Česku
Podle České geologické služby je možné celé Krušné hory považovat za lithiovou provincii. Ložisko na Cínovci patří v evropském měřítku k těm nejvýznamnějším. Ukrývá se v něm nejméně 1,1 milionu tun lithia, některé odhady ovšem počítají dokonce s tím, že v podzemí se nachází přes pět milionů tun. Naleziště pokračuje i na německé straně. V optimistickém případě je v oblasti tři až pět procent světových zásob kriticky důležitého kovu. S výjimkou neznámého množství vytěženého lithiového pegmatitu v Rožné během druhé světové války se přitom lithiové rudy v Česku samostatně netěžily.
Začíná se s tím až nyní, nejprve povrchovou těžbou v cínoveckém odkališti, které zbylo po těžbě wolframu. Největší zásoby se však ukrývají pod zemí. Politici doufají, že nerostné bohatství pod Cínovcem bude požehnáním nejen pro kraj, ale pro celou ekonomiku.
„Lithium je strategická surovina, která je naprosto zásadní pro budoucnost českého hospodářství. Máme možnost získat celý výrobní řetězec. Od těžby přes zpracování, výrobu baterií až po výrobu elektroaut,“ napsal před časem na sociální sítě premiér Petr Fiala. Jinými slovy, v lithiu se skrývá klíč pro záchranu automobilového průmyslu, tedy odvětví, které teď tvoří zhruba desetinu ekonomického výkonu země. Jenže se potřebuje přesunout od výroby spalovacích motorů směrem k elektromobilitě. Vedle těžby lithia na Cínovci a jeho zpracování poblíž se nadále počítá i s umístěním gigafactory pro výrobu baterií v Prunéřově na Chomutovsku, na místě po uzavřené hnědouhelné elektrárně.
Proč sledovat politiku
Průzkum na Cínovci provádí firma Geomet, kterou z 51 procent vlastní ČEZ a ze 49 procent australská těžební společnost European Metals Holdings. Firmu založili v roce 2007 čtyři čeští geologové a je držitelem přednostních práv na průzkum ložiska, který zahájila v roce 2010. ČEZ v ní získal majoritu o 10 let později – a nyní se aktivně podílí na průzkumech, přípravě k těžbě i komunikaci s veřejností. Australané drží know‑how, mohli by také pomoci se získáním financování, například na burze.
Kolem těžby a zpracování lithia mohou najít práci až dva tisíce lidí. Částečně by šlo o lidi, kteří nyní pracují v uhelných dolech.
„Právě dokončujeme studii proveditelnosti, která nám dá základní odpovědi o velikosti investice týkající se lithiového parku, tedy dolu a zpracovatelského závodu. Studie bude hotova do konce roku, ale to samozřejmě neznamená, že rozhodnutí o dalších krocích v projektu padne okamžitě. Jde o tisíce stran technického textu, který je třeba prostudovat,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík.
Po jejich pročtení ČEZ rozhodne, v jaké podobě se do projektu pustí. Dosud se počítalo s tím, že by se ze země vyrubalo v průměru 1,7 milionu tun rudy ročně. Z té by se potom mohlo získat kolem 25 tisíc tun lithného karbonátu (to je forma lithia, s níž se obchoduje na světových trzích). Pro srovnání: aktuální potřeba Evropské unie se pohybuje kolem 50 tisíc tun lithia ročně, ale jak už bylo uvedeno, do budoucna se má rychlým tempem zvyšovat. Nejoptimističtější odhady ukazují, že EU by při otevření všech plánovaných lithiových dolů dokázala pokrýt nejvýše čtvrtinu svých potřeb.
Už teď je jasné, že rozjezd těžby na Cínovci bude stát přinejmenším vyšší miliardy korun. Jasněji by mohlo být někdy v polovině příštího roku. To bude v plném proudu kampaň před podzimními krajskými volbami. A vedle vrcholných politiků na celostátní úrovni by si zásluhy rádi připsali i místní či krajští politici. Ať už tím, že těžbu podpoří, nebo se ji naopak pod různými záminkami budou snažit brzdit. Buď z principu, či kvůli tomu, aby to při změně politické situace byli oni, kdo se pod projekt podepíše.
Teď se čeká na aktualizaci Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, která přesně vymezí plochy a koridory pro těžbu a zpracování lithia. Zpracování dokumentu však vázne. Lokální politici podmiňují schválení dokumentu podklady, jež se běžně dodávají až v pozdějších fázích přípravy projektu. Vedení Ústeckého kraje například požaduje mezistátní posouzení vlivu těžby lithia na německé straně Krušných hor na životní prostředí.
Mezi lidmi, kteří bydlí přímo v katastrech dotčených obcí, se podle očekávání šíří nesouhlas s těžbou. Stejně jako v jiných obdobných případech, i v okolí Cínovce se lidé bojí hluku, prachu, nadměrné dopravy či zničení území, které se podařilo revitalizovat po minulých těžbách. Nebo toho, že přijdou o vodu ze studní. Podle průzkumu agentury IBRS, jejž si zadal Geomet, si nicméně 52 procent obyvatel Ústeckého kraje myslí, že by těžba lithia mohla být pro region prospěšná. Přímo v teplickém okrese, ve kterém se cínovecká lokalita nachází, podporuje podle průzkumu těžbu 61 procent obyvatel.
Místní starostové kontrovali uspořádáním vlastní ankety na sociální síti, podle níž s těžbou a zpracováním lithia nesouhlasilo takřka 90 procent hlasujících. Těžaři se snaží lidi v debatách přesvědčovat, že typ těžby se bude od přístupu využívaného před rokem 1989, který devastoval krajinu, zcela odlišovat. Ruda se bude těžit v hloubce 200 až 500 metrů pod zemí, kde se bude také částečně drtit. Na povrchu by měly být vidět pouze vstupní portály do podzemí. Další zpracování se uskuteční poblíž ložiska, kam se dopraví lanovkou. Se začátkem těžby se dosud počítalo někdy v letech 2026 až 2028.
V 90. letech byly globálně suroviny dostupné a levné. Evropa si na to zvykla a dovážela odjinud. Teď se však dostupnost surovin snížila.
Ne všechno zlato se třpytí
V rudách kolem Cínovce se nacházejí i další suroviny, které by teoreticky mohly být pro Česko zajímavé. Spolu s lithiem je tu wolfram, jehož slitiny se využívají například v elektrotechnice a elektronice, a také cín, jak ostatně naznačuje název osady Cínovec. Jsou tu i další vzácné prvky jako niob či tantal, které jsou spolu s kobaltem na evropském seznamu kritických surovin. Podle České geologické služby je v oblasti i rubidium či cezium.
Potenciálně nadějné by mohly být také tuzemské zdroje kobaltu na Vysočině a jižní Moravě. V Česku jsou například i zásoby barytu, který se využívá v papírenském, sklářském či gumárenském průmyslu, nebo grafitu či fluoritu. Prvně jmenovaný se vedle výroby tužek využívá v raketovém a zbrojním průmyslu, druhý se spotřebovává v chemickém průmyslu.
Česko má také poměrně velké zásoby zlata, podle geologů je ho v zemi takřka 240 tun. Zlato se v Českém masivu těžilo téměř tři tisíciletí. Žlutavý kov je v Jeseníkách a v pásu vedoucím od Prahy ke Klatovům s nejdůležitějším ložiskem v Kašperských Horách na Šumavě. Od poloviny 90. let se však zlato v Česku kvůli obavám o životní prostředí netěží, v roce 1999 se dokonce kabinet Miloše Zemana usnesl, že těžba zlata je v Česku nežádoucí. Následující vlády zákaz rozšířily i na samotný průzkum zlatonosných rud.
V roce 2017 vyjel v Rožné na Žďársku z podzemí i poslední vozík s uranovou rudou, těžba se už ekonomicky nevyplatila. Česko přitom patřilo k nejvýznamnějším světovým producentům uranu. Po druhé světové válce se tu vytěžilo celkem zhruba 112 tisíc tun uranu, což zemi ve světovém žebříčku řadí na 12. místo. Podstatná část produkce putovala do Sovětského svazu, v dolech nuceně pracovali političtí vězni a odpůrci režimu.
Uranu je sice v Česku stále dost, ale je uložen v problematických pískovcových ložiscích. Ložiska žilného typu, tedy podobná jako v Rožné, jsou už víceméně vyčerpaná. „Ložiska v uranonosných pískovcích jsou ta, kde se dodnes, desítky let po ukončení těžby, odstraňují ekologické zátěže, což možná stojí víc, než jakou hodnotu měl vytěžený uran. A přestože by se mohl zdát opak, další těžba uranu už ani nedává moc smysl. Potřeba uranu pro jaderné elektrárny není až tak velká, surovina by se musela vyvážet ke zpracování na palivo za hranice,“ říká Starý.
Paralyzovaná Evropa
Geolog Starý říká, že Evropa je nyní kvůli dřívějšímu odmítání těžby paralyzovaná. „V 90. letech byly suroviny celosvětově běžně dostupné a levné. A Evropa si na to zvykla, utlumovala vlastní těžbu a dovážela odjinud. Jenže země jako Čína nebo Indie teď dynamicky rostou a suroviny raději využijí doma. Dostupnost surovin pro Evropu se snížila. Jsou navíc násobně dražší než dřív,“ vysvětluje Starý.
Situace, kdy se mluví o útlumech těžby, komplikuje život i vysokým školám. „Veřejnosti se podsouvá myšlenka, že s ukončením těžby již nepotřebujeme horníky. Těžební organizace, a nejen těžební, již teď trápí nedostatek hornicky vzdělaných odborníků. Prozatím trh pokrývají silné ročníky absolventů oborů těžby nerostných surovin z 80. let. Až odejdou do důchodu, nastane výrazný nedostatek,“ říká Jarolimová. Obor navíc poskytuje kvalifikaci i pro činnosti, které přímo s těžbou nesouvisí. Jde například o zpřístupňování jeskyní či vrty nad 30 metrů.
Podle geologa Starého by těžba v Evropě nemusela být tolik démonizovaná. Většina těžařů se snaží vyhovět všem ekologickým omezením s co nejmenším dopadem na okolí a přírodu. „Nastala doba, kdy se musí Evropa alespoň částečně k těžbě vrátit. A zároveň tu vytěžené nerosty zpracovávat. I kdyby to ekonomicky bylo na hraně, z hlediska surovinové bezpečnosti je to zcela zásadní. Jinak nás Čína bude držet pod krkem,“ shrnuje geolog.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
