Podle dat Pew Research Center se po zavedení politiky jednoho dítěte v roce 1979 snížila porodnost v Číně v následující dekádě z čísla šest až sedm na méně než tři děti na jednu ženu. V 90. letech už Číňanky porodily během svého života v průměru méně než dvě děti, což je hranice, jejíž udržení je potřebné k tomu, aby populace postupně nezačala klesat. Na téhle nízké úrovni zůstává porodnost v Číně dodnes a nezvedla se ani poté, co bylo v roce 2015 všem rodinám povoleno mít děti dvě a v roce 2021 tři (dříve existovaly výjimky jen pro některé skupiny obyvatel).

Pro Čínu to znamená a bude znamenat obrovský problém. Jak Peking spočítal, země by už nyní potřebovala dvojnásobek současného počtu pracovníků v továrnách. Jenže není kde brát. Lidí je jednak málo, jednak je mladá čínská generace čím dál vzdělanější a absolventi univerzit přirozeně o práci v továrnách příliš nestojí. Samozřejmě by mohla pomoci zahraniční pracovní síla, jenže do Číny se lidé ze zahraničí zrovna nehrnou, v posledních letech zemi opouští více lidí, než kolik do ní přichází.

Stále méně a méně lidí v pracovním věku tak bude muset živit rostoucí armádu důchodců. Jestliže ještě v roce 2000 připadlo na jednoho čínského seniora 6,5 člověka v pracovním věku, v roce 2040 už to bude pouhých 1,7 člověka. Čína si zkrátka před 44 lety zadělala na velký průšvih, který se jí v nejbližších letech rozhodně nepovede vyřešit. I kdyby se nějakým zázračným způsobem podařilo nastartovat porodnost, ekonomické efekty se projeví až za nějaké dvě dekády. Za takových podmínek bude nesmírně obtížné udržet ekonomický růst, na který byla země zvyklá. A celý svět by se měl modlit, aby své ekonomické potíže nezačala Čína řešit podobně jako Rusko – násilnou expanzí. Přesněji řečeno, modlení nestačí. Svět se na tuto eventualitu musí připravit.

Přeji pěkné čtení.

Související