Aktuální číslo časopisu Ekonom
Radek NovotnýBod zlomu se blíží. Stát postupně snižuje církvím příspěvky na provoz a náboženské organizace se bez nich budou muset za sedm let obejít úplně. Po staletích tak dojde k historické události – majetkové odluce církví od státu. Aby byly církve finančně soběstačné, musí se naučit podnikat s pomocí majetku navráceného v rámci restitucí. Církve si zvolily čtyři poměrně konzervativní pilíře své „obživy“. Vstupují ovšem i do nečekaných odvětví, jako je energetika či development.
Na investice víc, na provoz míň
Církve se učí hospodařit s pomocí majetku, který jim přiřkl po letech politických tahanic restituční zákon z roku 2012. Ten stanovil, že se náboženským organizacím vrátí 56 procent majetku zabaveného komunisty po roce 1948 v hodnotě přibližně 75 miliard korun. Jde hlavně o pole, lesy, ale i další nemovitosti. Za zbytek majetku, který už vrátit nelze, pak stát vyplácí jako náhradu po 30 let, tedy do roku 2042, postupně 59 miliard korun. Necelé dvě miliardy korun ročně zvýšené podle míry inflace z předminulého roku ale mají církve použít jen na investice.
Naprostá většina navráceného majetku šla do rukou římskokatolické církve, která byla před rokem 1948 jeho hlavním vlastníkem. U finančních náhrad se ale katolíci zřekli asi pětiny svého nároku ve prospěch dalších církví. Církev československá husitská tak například dostane během 30 let do roku 2042 celkem přes tři miliardy, Českobratrská evangelická přes dvě a čtvrt miliardy a římskokatolická církev si přijde na 47,2 miliardy korun zvýšených o inflaci.
Tyto církve mají dnes v Česku nejvíc členů. Ke katolíkům se v posledním sčítání obyvatel v roce 2021 přihlásil necelý milion lidí, k dalším dvěma církvím pak několik desítek tisíc. Nicméně skutečné počty zástupců jednotlivých církví budou vyšší, protože asi třetina lidí otázku na náboženskou víru nevyplnila.
S pomocí navráceného majetku a investic se mají církve stále více podílet na financování svého provozu, na který zatím přispívá stát. Tento příspěvek, který loni tvořil necelou miliardu korun a směřuje zejména na platy duchovních, se ale každoročně snižuje o pět procent. Za sedm let budou církve muset státní příspěvek kompletně nahradit vlastními silami.
Rozdělení obyvatelstva ČR podle víry (v mil.)
Církve se tak musí postupně naučit pokrýt ziskem ze svého podnikání rozsáhlé a ekonomicky ztrátové duchovní, sociální či zdravotní služby nebo opravy často zchátralých kostelů. Před deseti lety například té nejpočetnější římskokatolické stát přispíval na provoz necelou miliardou korun ročně.
Nahradit ji se katolické církvi na první pohled daří. V roce 2021, za který má k dispozici poslední souhrnný finanční výsledek, získala státní příspěvek 625 milionů korun a zároveň vydělala 646 milionů korun. Výpadek státního příspěvku by tedy ustála. Jenže situaci komplikuje několik faktorů.
Vlastní pilu provozuje olomoucké arcibiskupství, které také prodává zvěřinu z vlastních honiteb a má i své vinice, sklepy a vinařství.
„Končilo programové období evropských fondů. V čerpání jsme byli velmi úspěšní a některé výnosy jsou důsledkem dotace. Dotační peníze ale nebudou pořád,“ řekl Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. Dalším faktorem jsou výkyvy trhů. Jedna z největších diecézí, Arcibiskupství pražské, se loni dostala po odečtení ztráty z hlavní, duchovní činnosti do zisku 227 milionů. Finanční výsledky ovšem mimořádně poznamenaly vysoké výkupní ceny dřeva. „V dalších letech s tím ale nemůžeme počítat,“ řekl generální vikář Jan Balík. Navíc se zvyšuje inflace, rostou náklady na energie nebo platy a arcibiskupství chce dál podporovat opravy zchátralých budov. Podle vikáře proto bude v roce 2030 potřebovat vydělat minimálně půl miliardy korun.
Finanční náhrady církvím za nevydaný majetek 2013–2042
Církevní developeři
Hlavní roli v hospodaření církví nyní hrají navrácené pozemky. Náboženské organizace většinou pronajímají pole a samy hospodaří v lesích, z nichž prodávají dřevo dalším zpracovatelům. Pražské arcibiskupství ale chce začít dřevo samostatně zpracovávat. Buduje proto automatickou štípačku a pilu a začne prodávat palivové dříví a dlouhé trámy. Na několika zemědělských pozemcích s horší bonitou pak plánuje i fotovoltaické elektrárny.
Vlastní pilu už provozuje olomoucké arcibiskupství, které také prodává zvěřinu z vlastních honiteb a má i své vinice, sklepy a vinařství. Litoměřické biskupství zase provozuje pivovar.
Vedle hospodaření s pozemky jsou druhou nohou podnikání církví investice do cenných papírů a další finanční nástroje. Například evangelíci pro tento účel založili dva investiční fondy, které spravují najaté investiční firmy.
Církve se také vrhly na pronájem bytů. Pražské arcibiskupství jich chce mít do roku 2030 ideálně tisíc, přičemž výtěžek z nich by spolu s výnosy z lesů měl stačit na pokrytí výdajů arcidiecéze.
Balík ale přiznává, že takto rychle se asi ambiciózní plán nepodaří realizovat. Teď firma XPlace spadající pod arcibiskupství pronajímá po Praze něco přes stovku bytů, které z části získala od developerů Central Group a Trigema. Vedle Prahy má v příštích měsících přebírat také byty v Kolíně a Milovicích. Do roku 2025 by mělo mít arcibiskupství asi 600 nájemních bytů zhruba za tři miliardy korun, pak ale tempo nejspíš zpomalí.
„Nárůst je teď urychlen, protože se nám daří vyjednávat lepší ceny,“ říká Balík. Řadu bytů určených k prodeji totiž nyní kvůli drahým hypotékám a ochlazení trhu nemohou developeři prodat. Do kurzu tak přišlo nájemní bydlení. Větší investoři ale mají zájem hlavně o menší byty, které jsou při pronajímání výnosnější. Církev ovšem kupuje spíš větší byty pro rodiny, o které dnes není na investičním trhu příliš zájem. Dostává se proto k výhodným cenám.
„Církev má možnost zdvojit výnosy. Cena nájmů roste, i když ne závratně, a také se v čase zvyšuje kapitálová hodnota nemovitostí,“ uvedl Petr Hána, ředitel oddělení pro stavebnictví a nemovitosti poradenské firmy Deloitte. Podle šéfa realitní společnosti UlovDomov.cz Michala Hrbatého bude v Česku nejspíš růst zájem o nájemní bydlení dlouhodobě a postupně v tom začneme dotahovat západní trhy, kde je podíl vůči vlastnímu bydlení zhruba 50 na 50.
Vývoj hospodaření římskokatolické církve v Česku (v mil. Kč)
Podobně jako katolíci investuje do nájemního bydlení také evangelická a husitská církev. Nakupují nové byty a renovují své budovy. „Některé vyžadují i náročnější opravy a také správu budov. Nájemné je však stabilním příjmem,“ řekl patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta.
Náboženské organizace rozjíždějí také vlastní development. Biskupství královéhradecké investovalo spolu s developerskou společností Karlín Group do výstavby multifunkčního projektu Dva domy v Praze 8. Většina bytů se už prodala a diecéze připravuje další podobné projekty.
Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou zase nyní realizuje výstavbu bytového domu spolu s pražskou městskou částí Ďáblice a developerem Doma je doma. Všechny tři strany jsou zároveň členy bytového družstva, které bude mít kolem 30 nájemních jednotek. Rozsáhlejší byty patřící křížovníkům budou sloužit jako dostupné bydlení pro větší rodiny.
Pražské arcibiskupství bude stavět na svém pozemku v Praze na Habrovce a k podobným projektům motivuje i své farnosti, kterým nabízí partnerství ve formě joint venture projektu. Jeden takový se už připravuje v Mníšku pod Brdy. Při společných projektech arcibiskupství a farností přitom nepůjde jen o bydlení, ale plánuje se také skladovací hala. V Sedlčanech zase arcibiskupství koupilo nákupní park a podobný projekt zvažuje i v Unhošti.
Řád františkánů zase nabízí netradiční komerční prostory. Pronajímá část svých opravených klášterů, které nevyužije pro bydlení bratří nebo sociální a kulturní aktivity. „Nájemné se tak stává zdrojem pro provoz, údržbu a opravy budov, případně v budoucnu i pro finanční rezervu,“ říká františkán Jakub Sadílek. Provoz komunity se také hradí ze společného účtu, kam bratři ukládají mzdy ze zaměstnání.
Současný standard by byl zázrak
Důležitou část církevního hospodaření tvoří také dary a sbírky. Přestože církvím spíš ubývají členové, jejich příspěvky se příliš nesnižují. Celé katolické církvi peníze vybrané z darů a sbírek předloni klesly jen lehce, evangelíci zaznamenali během čtyř let díky kampani nárůst o necelou polovinu. Dary a sbírky tak loni tvořily víc než třetinu jejich příjmů.
„Minulý rok byl velmi těžký – dopady covidu na ekonomiku, do toho přišla válka na Ukrajině. Pokud se daří dary a sbírky v takovém období udržovat nebo i navyšovat, nevidím riziko, že by měly v blízké budoucnosti příliš ustávat,“ říká ekonom a rektor Anglo‑American University v Praze Jiří Schwarz.
Příjmy a výdaje Českobratrské církve evangelické v roce 2022
Podle něj se ale církve budou muset potýkat s jinými problémy. Jednak mají vlastní omezení, kdy nechtějí z etických důvodů investovat do řady oborů, například do zbrojního průmyslu. Také narážejí na nedostatek ekonomických a investičních odborníků. Ztrátou tak skončily například investice diecézí do hotelnictví nebo do akcií fondu Arca Capital, jehož mateřská firma je v insolvenci.
Přesto představitelé větších církví věří, že se ubírají k finanční nezávislosti dobrou cestou. Podle předběžného odhadu České biskupské konference nejspíš římskokatolická církev skončila loni opět v zisku podobně jako předloni a Přibyl říká, že až na výjimky se daří v diecézích plnit stanovenou hospodářskou strategii.
Podle Butta se i husitská církev nachází na správné cestě. „Vzhledem k tomu, že jsme prostředky investovali především do nemovitostí, ze kterých máme zajištěny dlouhodobější příjmy, jeví se i do budoucnosti hospodaření církve jako stabilní,“ říká patriarcha.
S tím souhlasí i Hána z Deloitte: „Církve jsou velmi specifický investor. Na rozdíl od standardních investorů je spíše než aktuální výše výnosu zajímá jeho dlouhodobost. Výnosnost může být nižší než třeba u akcií, ale zase je dlouhodobě udržitelná.“
Podle Schwarze budou církve schopné se na ekonomickou nezávislost v roce 2030 připravit i vzhledem k tomu, že se státní příspěvek snižuje jen pozvolna, církve s novou situací počítají a nové investice by jim měly vynášet dostatek prostředků. Více se ale obává konce náhrad za nevydaný majetek za dvacet let, kdy církve zažijí mnohem větší propad příjmů.
„Kdyby diecéze neměla v roce 2030 na platy kněží a základního personálu, bral bych to jako velkou ostudu. Na druhou stranu nikdo netvrdí, že udržíme současný standard, to by byl spíš zázrak. Hodně stavíme, děláme spoustu věcí po farnostech, to všechno ale nepůjde. Musíme se připravit, že budeme žít trochu skromněji,“ dodává vikář Balík.
Nikdo netvrdí, že udržíme současný standard, to by byl spíš zázrak. Hodně stavíme, děláme spoustu věcí po farnostech, to všechno ale nepůjde.
Podle Dušana Kučery, který na Fakultě podnikohospodářské VŠE vede Centrum podnikatelské etiky, církve podle všeho ekonomicky přežijí. „Je ale otázka, jak zvládnou plnit svoji duchovní funkci,“ ptá se Kučera v souvislosti s tím, že církve čelí poklesu věřících, duchovních i významu své společenské role a do toho musí při nedostatku odborníků samostatně hospodařit.
Podle Přibyla je nyní ve společnosti několik rozdílných názorových proudů ohledně budoucnosti církve. Část lidí razí cestu, že církev má zůstat chudá, část zase, že ji má jako veřejnou službu platit stát, jiní souhlasí s výsledkem církevních restitucí. „Nyní máme zodpovědnost za sebe samé, což někdy bolí, ale zároveň má tato cesta vést ke svobodě samostatně vyhodnotit, co je naše poslání, a pak to také dělat,“ dodává generální sekretář České biskupské konference Přibyl.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
