Kladný vztah k LGBT+ musí firma nejdřív vysvětlit zaměstnancům, jinak to skončí průšvihem

Zatímco na Západě je největším spojencem LGBT+ lidí spíše stát, v Česku je to jednoznačně byznysová sféra, říká Czeslaw Walek, předseda správní rady organizace Pride Business Forum, která usiluje o rovnost LGBT+ lidí v zaměstnání.

Pride Business Forum existuje již 13 let. Vnímáte za tu dobu ve vztahu k LGBT+ lidem v zaměstnání posun k lepšímu?

Je to o hodně lepší. Když jsme před třinácti lety začínali, tak na naši první konferenci přišlo asi 50 lidí a většina se divila, proč takováto témata vůbec řešíme. Že si nikdo ve firmách na nerovné zacházení nechodí stěžovat. Museli jsme jim vysvětlovat, že si gayové, lesby, trans lidé nebo bisexuálové nechodí stěžovat třeba kvůli tomu, že z toho mají obavy. Že se prostě v jejich podniku necítí komfortně. Trvalo docela dlouho, než to firmy pochopily.

Kdy se to zlomilo?

Asi v roce 2015. Začali jsme tehdy dělat různé průzkumy, ukazovali jsme na datech, že velké procento LGBT+ zaměstnanců a zaměstnankyň svou identitu ve firmě skrývá a co to pro podniky znamená. Zároveň tehdy na naši konferenci přijel do Prahy lord John Browne, někdejší šéf společnosti BP, který kdysi prošel dost násilným způsobem coming‑outem. Vyšlo o něm najevo, že je gay, a to prostřednictvím textů v tisku. O tomhle zážitku později napsal knihu. Účast takhle významné osobnosti pomohla přilákat poměrně vysoce postavené manažery. Firmy se poté začaly o své LGBT+ zaměstnance více zajímat a starat se o to, jak by jim mohly pomoci.

Jak přesně bojujete proti diskriminaci v zaměstnání?

Každé firmy, která za námi přijde, se v první řadě ptáme, zda má takzvaně vyrovnané benefity. V Česku není manželství pro všechny, registrovaní partneři tak například nemají nárok na den volna na svatební ceremoniál ani na volno v případě, že zemře například rodič jejich partnera. Nemohou být doprovodem pro partnera v nemocnici. To jsou všechno věci, nad kterými jako heterosexuální člověk ani nepřemýšlíte, máte je za dané. Proto firmám radíme, aby tohle vše v interních předpisech změnily, i když je k tomu zákon nenutí. Potom děláme různé vzdělávací workshopy a semináře. Každoročně v červnu pořádáme velkou konferenci, no a pak také děláme různé výzkumy.

Podle studie Být LGBTQ+ v Česku 2022 v práci svou orientaci vždy nebo téměř vždy skrývá 50 procent LGBT+ lidí.

Kolik společností v Česku už benefity interně vyrovnalo?

Určitě těch zhruba 70 společností, které jsou členy Pride Business Fora, protože to je naše podmínka. Bude jich ale ještě o něco víc, řada nadnárodních podniků to má zavedené takzvaně seshora, ale často o tom ani neví. A třeba Česká spořitelna byla jednou z prvních společností v Česku, která benefity vyrovnala, a členem Pride Business Fora přitom není.

Zmiňoval jste, že řada LGBT+ zaměstnanců v práci skrývá svou orientaci. Máte k dispozici odhady, kolik procent z nich tak činí?

Je to hrozně vysoké číslo. Podle studie Být LGBTQ+ v Česku 2022 v práci svou orientaci vždy nebo téměř vždy skrývá 50 procent LGBT+ lidí.

Jak firmám vysvětlujete, že vstřícnější přístup k LGBT+ lidem pro ně může být výhodný?

Existuje řada studií, o které se můžeme opřít. Základním argumentem je větší spokojenost zaměstnance. Pokud skrýváte svou identitu, nemůžete podávat stoprocentní pracovní výkon, protože část mentální kapacity věnujete tomu, skrýt své pravé já. Za druhé platí, že lidé, kteří svou orientaci nemusí v práci skrývat, jsou vůči zaměstnavateli loajálnější. Je spousta příkladů lidí, které práce v něčem štve, chtěli by třeba dostat přidáno, ale stejně neodejdou, protože by v novém zaměstnání museli znovu řešit, zda projít coming‑outem, či ne. Výzkumy také ukazují, že když je společnost otevřenější, přitahuje víc mladé talentované lidi. Jiné výzkumy zase doložily, že personálně diverzifikované firmy, které nemají ve vedení jen postarší bílé heterosexuální muže, mají lepší finanční výsledky.

Je některá z oblastí české ekonomiky, která je zatím vůči LGBT+ lidem typicky méně vstřícná?

Asi by se dalo říct, že mezi výrobními firmami není tolik podniků, které by třeba zmíněné benefity narovnávaly. Ale i tam se některé najdou. Kdo ale zcela zaostává, je veřejná správa. Tu tahle problematika vůbec nezajímá.

Platí i v zahraničí, že firmy jsou progresivnější než stát?

Na Západě určitě ne. Ve Velké Británii třeba každoročně vzniká žebříček entit nejvíce vstřícných k LGBT+ lidem a pravidelně to tam vyhrávají orgány veřejné správy. Různá ministerstva nebo třeba magistráty. Zatímco u nás je největším spojencem LGBT+ osob jednoznačně byznys.

Jak je na tom český firemní sektor v přístupu k LGBT+ komunitě v porovnání se zahraničím?

Západní svět samozřejmě teprve doháníme, ale pokud jde o postkomunistické země, tak jsme na tom myslím nejlépe. Pokud jde třeba o diskriminaci na pracovišti, patříme k lepšímu průměru zemí EU.

Máte pocit, že zájem firem v Česku o toto téma je upřímný, nebo jde spíš o marketingovou strategii?

Myslím, že je to opravdu upřímný zájem. Popravdě to může firmám u jejich zákazníků mnohdy uškodit. Když třeba Staropramen v roce 2013 podpořil Prague Pride, objevila se protestní kampaň Nepijte teplé pivo. A v některých hospodách Staropramenu klesly tržby. Na druhou stranu pak ale ke konzumaci tohoto piva přitáhlo jiné lidi to, že je to LGBT+ friendly firma. Takže věřím, že většina podniků, které se tomuhle tématu věnují dlouhodobě, to dělá opravdu z poctivých pohnutek. A často si to musí interně hodně odpracovat, protože se jim ozývají zaměstnanci, kterým se taková politika nelíbí. Takže jim to musí vysvětlovat a to samozřejmě nemusí být vždycky jednoduché. Jak ale každé firmě říkáme, vždycky si nejdříve musíte svou politiku k LGBT+ lidem odmakat interně, než začnete vyvěšovat na sociální sítě své logo v duhové barvě. To by se vám totiž mohlo ošklivě vrátit. Když totiž téhle hodnotě nevěříte a vaši zaměstnanci s ní nesouzní, pak z toho můžete mít marketingový průšvih.