Novinka v internetovém prodeji zvaná q‑commerce (podle anglického quick commerce, tedy rychlý obchod) se prudce rozjela v pandemii covidu, teď už ale není mezi zákazníky v Evropě ani mezi investory tak populární. Dopravci, kteří inkasovali miliardy na rozšíření svých služeb, proto krotí původní plány.

„Dodání zboží do deseti nebo dvaceti minut je velmi specifická potřeba. A je velmi těžké nastavit takový byznys stabilně. Takže v čase, kdy se nikdo moc nedíval na ziskovost a peníze byly levné, bylo snadné projekty rozjet. Teď dochází ke konsolidaci a na některých trzích jsou na ústupu,“ říká David Antoš, manažer poradenské společnosti Boston Consulting Group.

Kurýrní firmy z q‑commerce jako německé Gorillas a Flink nebo turecký Getir, které rozvážejí většinou potraviny a další rychloobrátkové zboží z miniskladů nebo partnerských kamenných obchodů ve městech, se staly díky štědrým investorům takzvanými jednorožci. To znamená, že jejich tržní hodnota se vyšplhala přes miliardu dolarů.

Vysoká inflace však donutila zákazníky šetřit a opatrnost se rozlila i mezi investory. Než uvolní další peníze, chtějí po mladých firmách, aby prokázaly ziskovost. Ty proto začaly šetřit v nákladech a stahují se ze silně ztrátových trhů.

Gorillas loni propustila zhruba polovinu personálu své centrály a odešla z Itálie, Španělska, Dánska a Nizozemska. Místo na expanzi se podle webu DW.com zaměřila na budování ziskového podnikání. Počty zaměstnanců snížil i Getir a koncem roku koupil německého rivala za 1,2 miliardy dolarů. Jeho hodnota byla ale o rok dřív téměř dvoj­násobná. Také tržní hodnota Getiru šla prudce dolů. Podle agentury Reuters se letos snížila po posledním investičním kole o necelou polovinu na 6,5 mi­liardy dolarů.

Getir v červnu oznámil odchod ze ztrátového francouzského trhu, podobně jako Flink, na který byla v zemi uvalena nucená správa, nebo americký Gopuff. Koncem minulého měsíce pak největší španělská odborová organizace CCOO oznámila, že se Getir stahuje i z této země.

Norská q‑commerce firma Oda zase přestává podnikat v Německu a Finsku. Její hodnota poklesla po posledním investičním kole koncem minulého roku z „jednorožčí“ miliardy dolarů na téměř třetinu.

Odchod z Česka

Útlum se dotkl také českého trhu q‑commerce, do kterého pronikli v minulých letech i taxikářské firmy či rozvozci jídel z restaurací. Bolt loni uzavřel svou službu superrychlých dodávek potravin, drogerie a dalšího zboží kvůli nízké poptávce po necelém roce fungování. Ze země se s podobnou službou stáhlo německé Grovy nebo italské Everli. „Primárním důvodem byl nedostatek financí mateřské společnosti pro další rozvoj. Rychlý růst objemu objednávek v pandemii se po covidové době zastavil, lidé se začali vracet do kamenných obchodů,“ vysvětlil bývalý šéf českého Everli Petr Novák.

Na zdejším trhu tak z původní skupiny q‑commerce firem zůstaly prakticky jen dvě – Wolt, který spadá pod americký DoorDash, a bývalé DámeJídlo.cz, které patří pod mezinárodní skupinu Delivery Hero se sídlem v Berlíně a letos se přejmenovalo na Foodora.

Antoš věří, že těmto společnostem by se mělo podařit službu udržet, přestože počty lidí, kteří si objednávají extra rychlé doručení zboží do pár desítek minut, nikdy nebudou vysoké. S touto službou podle něj mohou uspět zejména větší firmy, pro které není q‑commerce hlavním zdrojem příjmů, ale pomáhá jim lépe vytěžovat kurýry v čase, kdy nemají tolik práce. U rozvozu jídla je to mimo obvyklou dobu obědů a večeří.

Na výnosech Foodory, které se podle šéfa firmy Adama Kolesy loni pohybovaly v Česku podobně jako o rok dřív kolem 1,3 miliardy korun, se q‑commerce podílí zatím jen jednotkami procent. „Je to ale jeden z našich růstových segmentů. Potraviny jsou obrovský trh, i když v offline i online prodeji je obrovská konkurence, takže není úplně jednoduché získat pozici. Spoléháme hlavně na prodej našim zákazníkům z platformy na dovoz jídel z restaurací, kterým nabízíme i tuto službu,“ dodává Kolesa.

Za půl hodiny, dřív to nefunguje

Nejrozšířenější služba na rozvoz jídel funguje asi ve 180 českých městech. V těch menších mají restaurace vlastní kurýry a využívají jen aplikaci Foodory. Zaměstnanci této logistické firmy (má jich asi šest tisíc, z toho 3200 aktivních) jezdí ve zhruba 60 městech. Na začátku pandemie covidu tam rozváželi jak jídla z restaurací, tak i zboží z partnerských kamenných obchodů. Další rok Foodora otevřela i první vlastní městské minisklady v Praze. Nyní jich má sedm, vedle hlavního města jsou ještě v Brně, Liberci a Plzni.

Konkurenční Wolt, na jehož výnosech se q‑commerce zatím také podílí jen zlomkem, má čtyři minisklady v Praze a jeden v Brně. Žádná ze dvou rozvozových firem nyní neplánuje další rozšiřování této sítě. Spíš zvětšují nabídku vlastního sortimentu a rozvíjejí rychlé doručování zboží z partnerských obchodů. Wolt začal spolupracovat například s řetězci Tesco Expres, Žabka, Delmart nebo Albert. Zároveň oba rozvozci spustili rychlé doručení zboží z e‑shopů – i to má rovnoměrněji rozložit práci kurýrů.

Z celoevropského průzkumu Woltu podle mluvčí firmy Jany Jarošové vyplývá, že q‑commerce dál poroste, protože rychlost doručení je pro zákazníky obecně klíčová. „Je pravda, že došlo k ústupu extrémně rychlého doručení do 10 až 15 minut, kvůli logistice i nutnosti mít hustou síť poboček se takové podnikání ukázalo jako neudržitelné. Ve Wolt Marketu jdeme od začátku cestou udržitelnějšího modelu, což znamená méně poboček se širším sortimentem a doručení během půl hodiny,“ dodává Jarošová.

Také Foodora uvádí, že doručuje v průměru za necelou půlhodinu, přičemž zboží z obchodů se k zákazníkům dostane o něco rychleji než jídla z restaurací. Průměrná hodnota nákupu se pohybuje mezi 500 a 700 korunami a lidé si nejčastěji objednávají běžné potraviny a pití jako rohlíky, banány, mléko, vodu nebo pivo. „Před pár měsíci jsme měli v naší vlastní nabídce asi 3000 položek, ale míříme na 4500. To je více, než má běžná večerka, a zhruba stejně jako menší supermarkety. Chceme být lepší večerka, mít i sortiment pro vegetariány, mléko bez laktózy a hlavně hodně věcí pro rodiny,“ říká Kolesa.

V Česku, na rozdíl od většiny evropských států, rychlému rozvozu nákupů konkurují i velké online supermarkety. Například Rohlík.cz nabízí nejrychlejší doručení za 60 minut a standardně vozí za tři hodiny. Dovoz za 180 minut zvládá i Košík.cz.

Pro další hráče už tady podle odborníků kvůli současné ekonomické situaci není v oblasti rychlého doručování nákupů místo. „Silní zůstanou, ti menší už odešli nebo odejdou,“ myslí si Novák. Podle něj nyní budou rychlí doručovatelé potravin dál rozšiřovat svůj záběr a snažit se díky tomu snižovat náklady i ceny, aby byly přijatelné pro zákazníky. „To už bude pro menší firmy těžko dosažitelné,“ dodává. Ve shodě s dalšími ovšem nevěří v budoucnost modelu dodávek do 15 minut.

Související