Meziválečná československá ekonomika prošla dvěma diametrálně odlišnými etapami. Do roku 1929 byla nová republika i přes pomalejší poválečnou modernizaci firem evropským premiantem. Avšak světová hospodářská krize ji vzápětí srazila daleko hlouběji než jiné země. Další díl seriálu týdeníku Ekonom o českém dohánění vyspělého světa přiblíží, proč byl propad tak hluboký a proč trval tak dlouho.

Optimismus, který nevyšel

Nástup světové hospodářské krize českoslovenští politici i podnikatelé podcenili. Po krachu na newyorské burze v říjnu 1929 se několik měsíců utěšovali, že se jim vyhne. Přitom již o rok dříve se i v Československu objevovaly příznaky relativní nadvýroby. Nejprve v zemědělství a pak v některých průmyslových odvětvích poptávka pokulhávala za nabídkou, vázl například export textilu a cukru. Problémy dočasně zakrývalo poskytování úvěrů za účelem další produkce i podnikům, v nichž již vázl odbyt, na financování zásob v obchodní síti a nákup zboží spotřebiteli.

První náraz krize ale opravdu nebyl zdaleka tak drtivý jako v USA a počátkem roku 1931 vláda i celý český byznys počítaly s oživením. Guvernér Národní banky Vilém Pospíšil tehdy konstatoval, že depresi co nevidět vystřídá hospodářská konjunktura. Optimismem se netajil ani hlavní kapitán české ekonomiky, vrchní ředitel Živnostenské banky Jaroslav Preiss.

Vzápětí ale v Rakousku a v Německu propukla úvěrová krize, přelila se i do Československa a jeho ekonomika se znovu propadla, tentokrát katastrofálně. Na minimum klesla v roce 1933, průmysl v březnu tohoto roku vykazoval jen 56 procent předkrizové úrovně.

Do vážných potíží se dostala největší strojírenská firma v zemi, Škodovy závody. Dokonce i Tomáš Baťa musel ve svých obuvnických provozech propustit pět tisíc zaměstnanců. Východisko hledal v otevírání nových továren v zahraničí, aby překonal celní bariéry, kterými se jednotlivé země po americkém vzoru začaly ohrazovat. Tato strategie ho stála život: zahynul při pádu svého junkersu, když odlétal otevřít novou fabriku ve Švýcarsku.

Banky nekrachovaly, mnohé z nich ale měly namále. Například docela velkou Anglo‑Pragobanku a Agrární banku zachránil stát ve spolupráci s Živnostenskou bankou. Ta ale jinak státní sanaci finančního sektoru z konkurenčních důvodů odmítala.

Protikrizová opatření v Československu přišla opožděně a komplikoval je zápas dvou klíčových finančních skupin.

Rychle přibývalo lidí bez práce. Podle ženevské Revue internationale du travail se v Československu snížila do roku 1934 zaměstnanost o 25 procent. Odhady hovořily o 1,3 milionu nezaměstnaných, což znamenalo sociální pohromu pro pětinu popu­lace. Situaci podle tehdejšího ministra práce Jaromíra Nečase komplikoval i příchod silných poválečných ročníků do praxe uprostřed třicátých let a omezení možností pro vystěhova­lectví. Částečným východiskem se staly veřejné práce, nicméně velké zvažované projekty – výstavba pražského metra, dálnice nebo labsko‑odersko‑dunajského průplavu zůstaly na papíře.

Marné recepty

Protikrizové zásahy vlády přicházely opožděně a až po výměně premiéra Františka Udržala v roce 1932 energičtějším Janem Malypetrem, který měl na rozdíl od svého předchůdce ekonomické vzdělání. Teprve jeho kabinet přikročil k řadě zásahů, jejichž společným jmenovatelem byla koncentrace výroby, zejména v hutnictví, hornictví, chemickém průmyslu a strojírenství. Rychle postupovala zejména kartelizace, při níž se dělily trhy. Tu vláda prosazovala zejména v zemědělství, potravinářství a částečně ve spotřebním průmyslu.

Konkurence velkých firem zničila tisíce malých a středních podniků. Jen expanze Bati a velkých konfekčních firem, například Arnošta Rolného, zlikvidovala odhadem 200 tisíc ševců a krejčích.

Systematickou protikrizovou politiku komplikoval podle ekonomického historika Vlastislava Laciny urputný boj dvou finančních táborů. Na jedné straně stály skupiny navázané na Živnostenskou banku a její průmyslový koncern. Rozhodující slovo však v hospodářské politice postupně získali agrárníci, strana spojená se zemědělstvím, ale rovněž s dravějším exportním strojírenstvím včetně zbrojovek, jako byly Škodovy závody nebo polostátní Zbrojovka Brno.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.