Meziválečná československá ekonomika prošla dvěma diametrálně odlišnými etapami. Do roku 1929 byla nová republika i přes pomalejší poválečnou modernizaci firem evropským premiantem. Avšak světová hospodářská krize ji vzápětí srazila daleko hlouběji než jiné země. Další díl seriálu týdeníku Ekonom o českém dohánění vyspělého světa přiblíží, proč byl propad tak hluboký a proč trval tak dlouho.

Optimismus, který nevyšel

Nástup světové hospodářské krize českoslovenští politici i podnikatelé podcenili. Po krachu na newyorské burze v říjnu 1929 se několik měsíců utěšovali, že se jim vyhne. Přitom již o rok dříve se i v Československu objevovaly příznaky relativní nadvýroby. Nejprve v zemědělství a pak v některých průmyslových odvětvích poptávka pokulhávala za nabídkou, vázl například export textilu a cukru. Problémy dočasně zakrývalo poskytování úvěrů za účelem další produkce i podnikům, v nichž již vázl odbyt, na financování zásob v obchodní síti a nákup zboží spotřebiteli.

První náraz krize ale opravdu nebyl zdaleka tak drtivý jako v USA a počátkem roku 1931 vláda i celý český byznys počítaly s oživením. Guvernér Národní banky Vilém Pospíšil tehdy konstatoval, že depresi co nevidět vystřídá hospodářská konjunktura. Optimismem se netajil ani hlavní kapitán české ekonomiky, vrchní ředitel Živnostenské banky Jaroslav Preiss.

Vzápětí ale v Rakousku a v Německu propukla úvěrová krize, přelila se i do Československa a jeho ekonomika se znovu propadla, tentokrát katastrofálně. Na minimum klesla v roce 1933, průmysl v březnu tohoto roku vykazoval jen 56 procent předkrizové úrovně.

Do vážných potíží se dostala největší strojírenská firma v zemi, Škodovy závody. Dokonce i Tomáš Baťa musel ve svých obuvnických provozech propustit pět tisíc zaměstnanců. Východisko hledal v otevírání nových továren v zahraničí, aby překonal celní bariéry, kterými se jednotlivé země po americkém vzoru začaly ohrazovat. Tato strategie ho stála život: zahynul při pádu svého junkersu, když odlétal otevřít novou fabriku ve Švýcarsku.

Banky nekrachovaly, mnohé z nich ale měly namále. Například docela velkou Anglo‑Pragobanku a Agrární banku zachránil stát ve spolupráci s Živnostenskou bankou. Ta ale jinak státní sanaci finančního sektoru z konkurenčních důvodů odmítala.

Protikrizová opatření v Československu přišla opožděně a komplikoval je zápas dvou klíčových finančních skupin.

Rychle přibývalo lidí bez práce. Podle ženevské Revue internationale du travail se v Československu snížila do roku 1934 zaměstnanost o 25 procent. Odhady hovořily o 1,3 milionu nezaměstnaných, což znamenalo sociální pohromu pro pětinu popu­lace. Situaci podle tehdejšího ministra práce Jaromíra Nečase komplikoval i příchod silných poválečných ročníků do praxe uprostřed třicátých let a omezení možností pro vystěhova­lectví. Částečným východiskem se staly veřejné práce, nicméně velké zvažované projekty – výstavba pražského metra, dálnice nebo labsko‑odersko‑dunajského průplavu zůstaly na papíře.

Marné recepty

Protikrizové zásahy vlády přicházely opožděně a až po výměně premiéra Františka Udržala v roce 1932 energičtějším Janem Malypetrem, který měl na rozdíl od svého předchůdce ekonomické vzdělání. Teprve jeho kabinet přikročil k řadě zásahů, jejichž společným jmenovatelem byla koncentrace výroby, zejména v hutnictví, hornictví, chemickém průmyslu a strojírenství. Rychle postupovala zejména kartelizace, při níž se dělily trhy. Tu vláda prosazovala zejména v zemědělství, potravinářství a částečně ve spotřebním průmyslu.

Konkurence velkých firem zničila tisíce malých a středních podniků. Jen expanze Bati a velkých konfekčních firem, například Arnošta Rolného, zlikvidovala odhadem 200 tisíc ševců a krejčích.

Systematickou protikrizovou politiku komplikoval podle ekonomického historika Vlastislava Laciny urputný boj dvou finančních táborů. Na jedné straně stály skupiny navázané na Živnostenskou banku a její průmyslový koncern. Rozhodující slovo však v hospodářské politice postupně získali agrárníci, strana spojená se zemědělstvím, ale rovněž s dravějším exportním strojírenstvím včetně zbrojovek, jako byly Škodovy závody nebo polostátní Zbrojovka Brno.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 29 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-67210410-mezivalecna-krize-zarazila-ceske-dohaneni-zapadni-ekonomiky