Před několika lety zkoumala Chia‑Jung Tsay, docentka na University College London School of Management, jestli lidé oceňují více lidskou píli, nebo talent. Při jednom pokusu pustila školeným hudebníkům dva dvacetivteřinové zvukové úryvky z představení Stravinského baletu Petruška. Obě pasáže hrála tchajwanská klavíristka Gwhyneth Chen – účastníkům experimentu ale bylo řečeno, že jde o dva různé umělce.

Ke každé skladbě dostali účastníci krátký životopisný text, který buď zdůrazňoval přirozený talent interpreta, nebo tvrdou práci, která mu pomohla rozvinout jeho umění. Po poslechu pak měli ohodnotit schopnosti umělce a jeho šance na budoucí úspěch.

Jak se ukázalo, životopisné informace měly na hodnocení pozoruhodný vliv: hudebníci udělovali vyšší známky, pokud četli o vrozené genialitě interpreta, a nižší, pokud četli o jeho oddanosti každodenní praxi. Paradoxní bylo, že když se hodnotitelů badatelka přímo zeptala, jaký faktor je pro hudební úspěch důležitější, většina z nich zvolila úsilí před talentem.

Související

K podobnému výsledku dospěla Chia‑Jung Tsay i při experimentu, v jehož rámci měli lidé hodnotit podnikatelský plán začínajících byznysmenů. Účastníci opět více věřili osobě, kterou její životopis vykresloval jako člověka s vrozeným talentem. A to dokonce do té míry, že byli ochotni investovat do podnikatelů s horším skóre v inteligenčních testech, menším počtem let praxe ve vedení a o 31 tisíc dolarů nižším akumulovaným kapitálem. To vše jen proto, že si přečetli o jejich přirozeném talentu.

Výsledky tohoto výzkumu by si povinně měli nastudovat všichni investoři či personalisté. Navzdory všem proklamacím o nutnosti tvrdé práce a píle podvědomě stále upřednostňujeme lidi s talentem před skutečnými dříči. A dost možná za to pak tvrdě platíme.

Přeji pěkné čtení.

Související