Udržitelnost je pro firmy přirozená, jen to nevědí

Požadavky Evropské unie na environmentální, sociální a správní aspekty podnikání vyvolávají rostoucí obavy investorů, spotřebitelů, vlád i dalších zainteresovaných stran. Pochopitelně i firem. Bojí se přílišné administrativy a ztráty konkurenceschopnosti. „Domnívám se, že by nastoupená razantní politika Evropské unie v oblasti udržitelnosti měla být vzhledem k současné obtížné hospodářské situaci firem moderována,“ prohlásil například Ladislav Minčič z Hospodářské komory.

Ačkoliv se podniky ve stále větší míře zajímají, co pro ně ESG vlastně znamená, s plněním požadavků mají zatím potíže. „Z průzkumu Climate & Sustainability Leaders vyplývá, že i mezi velkými hráči je méně než polovina firem připravena reportovat svou uhlíkovou stopu,“ řekl v rozhovoru pro týdeník Ekonom manažer České spořitelny pro udržitelnost Matúš Púll s připomínkou, že firmy nad 250 zaměstnanců to budou muset udělat za rok 2025. Ty největší ještě o rok dříve.

Také řadu malých a středních podniků reporty a strategie kolem ESG zaskočily i proto, že přicházejí dřív, než čekaly. Evropská legislativa jim povinnost podávat zprávy o nefinančních ukazatelích uložila až od roku 2027, jenže ty z nich, které jsou pevně zakomponované do dodavatelských řetězců velkých korporací, tedy například v automobilovém průmyslu, jim začínají čelit už nyní.

„Velcí totiž musí reportovat za celý subdodavatelský řetězec, a tedy ti menší, kteří nejsou dostatečně a prokazatelně udržitelní, jim kazí výsledky. Proto se zvyšuje tlak velkých na malé, aby se přizpůsobili,“ upozorňuje Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků.

Čím začít a proč se ESG nebát

Podstatu udržitelného přístupu odborníci přirovnávají ke kriminalistickému vyšetřování – ohledání místa činu, vyslechnutí zainteresovaných osob a napojení na místní hybatele. „Prakticky by firma měla zjišťovat potřeby svých zaměstnanců a odběratelů a celkově území, kde působí,“ vysvětlila ředitelka Nadace rozvoje občanské společnosti Taťána Plecháčková.

Za příklady toho, co by měli ve firmách zjišťovat, uvedla třeba to, jestli není potřeba vedle továrny postavit školku nebo komunitní centrum, kdo se postará o seniorní rodiče zaměstnanců a o jejich duševní zdraví, zda je v okolí dost cyklostezek k podpoře dekarbonizace nebo jestli by nestálo za to posílit komunitní energie či naučit lidi starat se o půdu.

Ačkoliv se samotný obsah a náplň povinností kolem ESG mezi malými a velkými firmami nijak neliší, velikost jejich intervence ve prospěch životního prostředí a lidí, tedy to, kolik peněz a času do řešení otázek spojených s udržitelností vloží, už jejich velikosti úměrná je. „Malá firma podnikající v malé vesnici na horách nemusí udělat moc. Platí, že čím kratší je dodavatelský řetězec firmy, tím je jednodušší i posouzení možných dopadů jejího podnikání,“ zdůraznil Filip Gregor, vedoucí sekce odpovědných firem právní a poradenské expertní skupiny Frank Bold. Podnikatelům radí, aby nejprve posoudili, jaká témata jsou z hlediska ESG pro jejich podnikání významná.

Prvním krokem by měla být analýza rizik, kterým firma čelí v souvislosti s klimatickou změnou, a analýza toho, jak její podnikání dopadá na lidi a životní prostředí v jejím dodavatelském řetězci. „Evropská legislativa ale nevyžaduje po firmách, aby přijímaly specifické cíle nebo opatření. Reportingové standardy pouze předepisují, jak mají firmy o svých cílech pro významná témata informovat,“ dodal Gregor.

Co zpomaluje české firmy při zavádění udržitelnosti do praxe?

Zvětšit přes celé okno

Obecně platí, že ESG strategie by měla kopírovat byznysovou strategii. Měla by být soustředěna především na region, v němž firma podniká, jeho potřeby a problémy. „V Česku jsou v různých regionech různé problémy, někde se týkají nezaměstnanosti, jinde životního prostředí nebo nedostatku klíčových služeb pro obyvatele,“ doplnila Plecháčková.

Malý rodinný podnik na venkově se rozhodně nemusí ve své strategii zabývat globálními problémy lidstva. „Jednodušší to mají ty firmy, které mají do několika málo míst soustředěnou výrobu, tím pádem se mohou v environmentálních cílech snažit – zjednodušeně řečeno – co nejvíc napravit tu část životního prostředí, do které svou ekonomickou činností zasahují,“ potvrdil Jan Brázda, partner PwC pro ESG. Obdobně i komunitu nebo obecně sociální vztahy by měly podporovat v místě, odkud mají zaměstnance nebo dodavatele.

Jako příklad lokalizace ESG projektu uvádí výzvu Reborn Design. „To je soutěž, ve které designéři navrhují uplatnění pro odpad, například stavební nebo z 3D tisku, ve formě recyklovaného designového výrobku,“ popsal. Takto si počínají například developerská společnost Skanska, tabákovka British American Tobacco nebo výrobce 3D tiskáren Průša Research.

České firmy mají dobře nakročeno

Ačkoliv je zkratka ESG v českých podmínkách stále ještě novinkou, vždyť ještě před rokem a půl o ní slyšel málokdo, nemusí přechod k novým principům podnikatelského chování v mnoha ohledech znamenat revoluci. „Řada malých a středních podniků principy ESG uplatňuje přirozeně,“ prohlásila Svobodová z Asociace malých a středních podniků.

Poměrně velký náskok mají zejména v oblasti sociální. Vysoký standard ochrany a bezpečnosti práce už totiž české zákony stanovují dlouho a vnesly jej do celého prostředí. „Co se týče řádné správy, tam se hodně podceňujeme nejen v sebeprezentaci, ale i v uvědomění si vlastních kvalit,“ míní Petr Michal, společník advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný, která se zabývá hodnocením firem v oblasti udržitelnosti. „Většina českých podniků je řízena excelentně s ohledem na stabilitu a robustnost. Procento nesplácených korporátních úvěrů je extrémně nízké, i z toho lze usuzovat, že jsou naše firmy správně řízené,“ vysvětluje.

Největší potíž dostát kritériím udržitelnosti tak nejspíš budou mít české firmy v oblasti životního prostředí. I v tomto případě jde do značné míry o historické dědictví. Česko je nejprůmyslovější zemí Evropy a podle žebříčků škodlivosti na životní prostředí v zemi se na prvních místech dlouhodobě umisťují elektrárny, teplárny, chemičky a další továrny.

To ovšem neznamená, že by se měly industriální firmy z byznysu stáhnout. Jen budou muset pečlivěji hledat argumenty pro své fungování a negativa z jedné oblasti vybalancovat přednostmi v jiné. „Typickým příkladem je ostravská Nová huť. Bezesporu zatěžuje životní prostředí svým provozem, má ale zároveň v regionu velký sociální význam. U společností tohoto typu bude zapotřebí říct, že činí kroky k tomu, aby zátěž pro životní prostředí byla v budoucnu menší, než je teď,“ dodal Michal.

ESG strategie firem nemusí hned obsáhnout všechny problémy. Důležité podle Michala je především začít. Kdo poslední řekne, že v udržitelnosti nedělá nic, vypadne z dodavatelských řetězců.