Ruský trh jsme odepsali. Po válce by obnova obchodních vztahů trvala roky

Při vstupu nám do nosu vstoupí všudypřítomný pach kovu, oči přelétnou regály s ozubenými kolečky a okamžitě zaregistrují obří stroje v různých stadiích rozpracování. Takový je první dojem z továrny severočeské strojírenské firmy TOS Varnsdorf, z níž směřuje naprostá většina vyrobených obráběcích strojů do zahraničí. Skupina, která včetně dceřiných společností loni utržila necelé dvě miliardy korun, se aktuálně snaží nahradit ztracený ruský trh. Stále tam ale má svou továrnu, kterou se snaží prodat. Sankční pravidla to nyní neumožňují. Ředitel a spolumajitel strojírny Jan Rýdl mladší ruský trh odepsal, protože předpokládá, že by obnova narušených vztahů s tamními obchodními partnery i v případě ukončení války na Ukrajině trvala příliš dlouho. Už vybudování těchto vazeb byl podle něj dlouhodobý proces, kdy uzavření obchodní dohody předchází několik schůzek včetně třeba návštěvy sauny a popíjení vodky až do rána. Mezi trhy, které by mohly tržby z Ruska nahradit, počítá Rýdl mimo jiné Čínu, kde má TOS Varnsdorf už léta svou druhou výrobní pobočku. I proto mu vadí vřelé kontakty českých politiků s Tchaj‑wanem, které Peking kritizuje. „Proč první věc, kterou nově zvolený prezident udělá, je, že zvedne telefon a zavolá na Tchaj‑wan, když ví, co to vyvolá za bouři? Jsou to zbytečná gesta,“ myslí si Rýdl.

Váš otec pracoval v TOS Varnsdorf od konce 70. let. Chodil jste za ním do podniku jako malý kluk?

Tenkrát ještě k firmě patřil jeden nedaleký areál, kde dneska sídlí naše sesterská společnost Retos Varnsdorf. Tam měl otec kancelář a jako malého kluka mě tam vodil vždycky v sobotu nebo v neděli, když šel ještě něco kutit. Ukazoval mi těžkou mechaniku a dodneška si pamatuji vůni řezných kapalin, které se používají při obrábění kovů. Je dost specifická a u nás v dílnách ji ucítíte i dnes, mně to vždycky hodně vonělo.

Váš otec spolu s kolegy firmu získal v roce 1995. Jak k tomu došlo?

Otec tu tenkrát působil na pozici technického náměstka. Tehdejší ředitel razil cestu odprodeje společnosti zahraničnímu investorovi. Oproti tomu můj otec si představoval, že by se měl najít český kapitál, v rámci velké privatizace by se podal projekt a společnost se od státu odkoupila. Přestože ho ředitel tenkrát z firmy vyhodil, otec projekt připravil, našel skupinu českých investorů a společně podali návrh. Nakonec byl vítězný a díky tomu jsme se dostali jako rodina k podílu ve firmě. Dneska naše rodina vlastní 66 procent akcií a máme ještě jednu partnerku, která drží 33 procent.

V roce 2014 vám otec předal post ředitele firmy. Zasahuje ještě do jejího vedení?

Spolu ještě sedíme ve správní radě. Všichni společně ladíme, jaké kroky se mají podniknout. Já jsem ekonom, otec je technik a také je stále vizionář. Jeho doménou je tak pořád technický rozvoj a rozvoj výrobní základny. V tom mu nechávám široké pole působnosti.

Je to nešťastné. Nevím, proč má naše politická reprezentace potřebu ve vztazích s Tchaj‑wanem tak vyčnívat.

V jakých odvětvích a k čemu se vaše stroje nejčastěji používají?

Soustředíme se na výrobu obráběcích strojů s horizontální polohou vřetene. Nikdo tomu tady neřekne jinak než horizontka. Jsou to velice univerzální stroje, které se používají na obrábění prakticky čehokoliv, v našem případě převážně rozměrných dílců. Stroje, které vyrábíme, dokážou s přesností jedné setiny milimetru obrábět dílce o velikosti jednoho metru krychlového a víc. Používají se v širokém spektru oborů napříč celou ekonomikou – v důlním průmyslu, energetice, v transportním odvětví, v potravinářském průmyslu a dalších. Abych byl konkrétnější, na našich strojích se vyrábí například velké lisy na kakaové boby, podvozky pod kolejová vozidla, formy pro automobilový průmysl a spousta dalších věcí.

V jakém rozmezí se pohybují ceny vašich strojů?

Jelikož se zaměřujeme rozměrově na střední a vyšší kategorii strojů, jejich ceny se pohybují přibližně od 300 tisíc po asi 2,5 milionu eur. Za rok vyprodukujeme a sestavíme 70 až 100 takových strojů.

Letos jste navýšili platy zaměstnanců o deset procent. Vydělali jste si na to loni?

Předloni měla naše mateřská firma tržby asi 1,1 miliardy korun, loni jsme je nominálně navýšili na 1,3 miliardy. Nicméně musím přiznat, že se do toho promítla i inflace, protože jsme museli přistoupit k úpravě ceníků, abychom ustáli dramatický nárůst cen vstupů a udrželi odpovídající ziskovost. Takže v reálných hodnotách nárůst nebyl tak velký, ale i tak jsme letos dokázali zrealizovat slíbený desetiprocentní nárůst mezd.

Jaký byl loni konsolidovaný výsledek celé skupiny včetně dceřiných firem a zahraničních poboček?

Konsolidovaný obrat byl kolem 1,8 miliardy. Ještě nemáme ukončenou účetní závěrku, ale předpokládám, že celkový hospodářský výsledek by se měl pohybovat někde kolem zisku 50 až 60 milionů korun. Nicméně loni byl ještě poslední rok, kdy nám hospodářský výsledek snížila opravná položka k nabytému majetku z procesu fúze, která činí téměř 80 milionů.

Rusko je podobně jako Čína vztahový trh. Nejdřív se musíte s partnerem poznat a vytvořit vzájemné pouto.

O jakou fúzi jde?

Původní investoři, kteří pomáhali mému otci s privatizací, se v roce 2008 rozhodli z podniku vystoupit a jejich podíl jsme odkoupili. Kvůli tomu se muselo provést ocenění firmy a jejího majetku. V průběhu 15 let pak dochází k přecenění aktiv a rozdíl oproti původní ceně se musí odepisovat formou odečitatelné položky k nabytému majetku. Tento proces jsme loni ukončili, tudíž nám od letoška už nebude zkreslovat hospodářské výsledky.

V roce 2008 jste měli obrat kolem tří miliard korun. Dostanete se ještě někdy zpátky na tato čísla?

Těžko říct. Tento rok pro nás byl naprosto unikátní. Tehdy byla globální ekonomika na vrcholu a obchodování pro nás bylo velice jednoduché. Zákazníci se o naše stroje prali. Pak přišel pád banky Lehman Brothers, prasknutí realitní bubliny a vypuknutí úvěrových a dluhopisových problémů. Zároveň došlo ke změně struktury průmyslu. Do té doby pro nás byl dominantní trh Německo, což po roce 2008 přestalo platit.

Proč?

Předtím se v Německu běžně dělaly svařované konstrukce, obráběly se materiály a vytvářel se finální produkt. Tyto procesy s relativně nízkou přidanou hodnotou ale Německo po finanční krizi vytěsnilo do ostatních států. Dneska se tato výroba provádí na Balkáně, ve Slovinsku, v Chorvatsku, Polsku nebo na Slovensku. Prodeje do Německa se výrazně snížily a naopak jsme začali dodávat víc do těchto nových zemí. Zároveň nám vyrostla nová konkurence, takže už se na původní čísla nedostáváme.

Při náhradě ruského a běloruského trhu spoléháme mimo jiné na plán obnovení Ukrajiny.

Kolem 90 procent vašich tržeb tvoří export. Kam dnes nejvíc vyvážíte?

Stále dominuje evropský trh, jen vyvážíme do jiných zemí než dřív, ale obecně naše stroje putují do všech koutů světa, do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie, jižní a severní Afriky a hodně do Asie. Průmysl se výrazně přesunul do Číny, která v rámci našeho vývozu podstatně narostla. Proto máme v Číně už léta dceřinou výrobní společnost. Je to joint venture s místní firmou. Funguje dobře, vyrábíme tam desítky strojů ročně. Je to i slušná finanční investice, protože se nám daří pravidelně získávat dividendu.

Teď jsem kvůli covidu nebyl v Číně přes tři roky, ale už sháníme na březen letenku. Doufám, že mi dají i přes současnou politickou situaci vízum a konečně se tam dostanu. Chceme se s čínským partnerem pobavit o rozšíření spolupráce, navíc tam máme nového partnera, s kterým jsem se ještě fyzicky neviděl. Potenciál pro spolupráci je v Číně velký, trh je tam hladový.

O vízum se obáváte kvůli náklonnosti českých politiků směrem k Tchaj‑wanu? Čínské vedení kritizovalo například cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na ostrov a nedávno i telefonát nově zvoleného prezidenta Petra Pavla s tchajwanskou prezidentkou.

Je to nešťastné. Nevím, proč má naše politická reprezentace potřebu tak vyčnívat a dělat takováto gesta. Je to pro nás problém. Samozřejmě chápu, že Česká republika má zájem na spolupráci s Tchaj‑wanem, ale na druhou stranu si myslím, že je to od nich sobecké v tom, že pomíjejí, že řada českých firem má v Číně úspěšnou spolupráci. Nejen že tam dokážeme vydělat peníze, které potom plynou zpátky do Česka, ale také tam šíříme dobré jméno republiky a českého strojírenství, jenže tyto kroky českých politiků tomu příliš nepomáhají. Ať mají jakýkoliv názor, ale proč první věc, kterou nově zvolený prezident udělá, je, že zvedne telefon a zavolá na Tchaj‑wan, když ví, co to vyvolá za bouři? Jsou to zbytečná gesta.

Pocítili jste v Číně nějakou konkrétní negativní odezvu?

Když byl pan Vystrčil na Tchaj‑wanu, probíhal totální lockdown a do Číny jsme se v té době nedostali, takže jsem neměl přímou konfrontaci s našimi obchodními partnery. Ale ptají se lidí z našeho čínského zastoupení, co je účelem těchto kroků českých politiků. Špatně se to vysvětluje. Číňané vidí situaci ze své perspektivy, připadá jim to zbytečné a nelíbí se jim to. Ještě se nám ale nestalo, že by náš čínský obchodní partner přímo řekl něco ve smyslu, že jako republika máme divné politické názory, takže s námi nebudou spolupracovat. Ale naším čínským partnerem ve společném podniku je státní firma, takže se jednoduše může stát, že na základě těchto kroků české politické reprezentace spolupráci s námi ukončí. Teď do Číny pojedeme a předpokládám, že budeme čelit jejich otázkám.

Co jim na ně odpovíte?

Prostě jim budu vysvětlovat, že to je názor politické reprezentace a my to jako podnikatelé neovlivníme.

Když pomineme otázky lidských práv a čínského režimu, není pro nás z pohledu byznysu pragmatičtější zaměřit se spíš na Tchaj‑wan, který u nás investuje mnohem víc než Čína? Navíc v rámci mezinárodního obchodu Česko daleko víc z Číny dováží, než tam vyváží.

Nechci říct, že pokud by z nějakého důvodu nebylo možné obchodovat s Čínou, Česká republika na to výrazně doplatí. Ale mě jako podnikatele a člověka, který dává práci stovkám lidí, kteří živí své rodiny, vadí zbytečná politická gesta, která nám mohou narušit obchod s Čínou.

Vedle Číny jste měli také společný výrobní podnik v Rusku. Existuje ještě?

Stále jsme podílníkem ve společnosti GRS Ural, nicméně fakticky tato spolupráce už dneska neexistuje. Jsme v procesu, kdy se chceme podílu v tomto podniku zbavit, ale sankce prodej neumožňují, a zároveň vlastnický podíl nechceme dát zadarmo. Dali jsme našemu partnerovi nabídku na odkup a teď hledáme právní cestu, jak to provést legálně a v souladu se všemi právními předpisy.

Do Ruska nyní nemůžete ani dodávat své produkty, ale co když se konflikt třeba za pár měsíců vyřeší? Nevěříte tomu, že v Rusku zase rozjedete výrobu a obchod a vyplatí se vám tak svou tamní pobočku podržet?

Ne, Rusko jsme odepsali. Když se ukončí válečný konflikt na Ukrajině, obnova obchodních vztahů a důvěry bude trvat ještě další roky. Rusko je podobně jako Čína vztahový trh. Nefunguje to tam jako v Americe, kde se vidíte s obchodním partnerem poprvé, dáte mu nabídku, dohodnete si technické parametry, ceny, podáte si ruku a obchod je hotový. V Rusku, v Číně a na řadě dalších trhů se nejdřív musíte s partnerem poznat a vytvořit vzájemné pouto.

Pokud bude v Indii dlouhodobě pokračovat růst ekonomiky, určitě jsme připraveni tam jít výrazněji.

A napít se spolu? Řada obchodníků popisuje, že alkohol je v Rusku nedílnou součástí dobrých obchodních vztahů. Platí to stále?

To k obchodu také patří, i když musím říct, že v Rusku se to v poslední době vcelku změnilo, vodka už se nepije do rána tak často. Každopádně i my jsme takové náročné akce absolvovali. Uzavření obchodu obvykle probíhá tak, že si na první návštěvě podáte ruce, na druhé zajdete na oběd, na třetí se pak jde třeba do sauny, podíváte se na fotbal a pak se popíjí až do rána. Až na dalších návštěvách se uzavírají obchody. Ale v okamžiku, kdy se tyto vztahy naruší a přeruší, vznikne vzájemná nedůvěra.

Co pro vás znamená odepsání ruského trhu z pohledu tržeb a čím je chcete nahradit?

Nebavíme se jen o Rusku, ale také o Bělorusku, tam je situace podobná. Pro nás tyto země v poslední době znamenaly zhruba 20 procent tržeb, ale byly i doby, kdy to bylo přes 30 procent. To nenahradíme hned, ale naštěstí se objevují nové příležitosti. Spoléháme mimo jiné na plán obnovy Ukrajiny, kam jsme teď prodali několik našich strojů podniku, který se přestěhoval z východní oblasti na západ k rumunským hranicím.

Na svém webu píšete, že vám rostou také prodeje v Indii. Některé analýzy říkají, že jižní a jihovýchodní Asie může částečně nahradit předpokládané výpadky v obchodování západních zemí s Čínou, které narušují geopolitické rozepře. Vidíte i vy Indii jako trh budoucnosti?

Na indickém trhu už jsme se v minulosti pokoušeli být více přítomni, a dokonce jsme tam měli jednu chvíli i dceřinou společnost, která zajišťovala servisně‑obchodní zastoupení. Před pár lety ale indický soukromý sektor kvůli ekonomickým problémům přestal nakupovat zahraniční technologie, které tak pořizoval jen státní sektor. Jeho podmínky ale byly naprosto neakceptovatelné. Byl to pro nás ztrátový trh, proto jsme toto teritorium uzavřeli. Situace se ovšem v současné době mění, indický soukromý sektor se zase oživuje, takže tam opět realizujeme dodávky a registrujeme zvýšenou poptávku. Nicméně se tam také začínají projevovat prvky, které jsme sledovali v poslední době v Rusku, a to důraz na lokalizaci výroby a upřednostňování lokálních výrobců. Proto se nám dneska nechce v Indii otevírat další výrobní podnik.

Jakou budoucnost vidíte na americkém trhu, který také směřuje k podpoře lokalizace výroby?

Spojené státy se teď významně oklepaly, což vidíme i na tom, co říkají naši zástupci na tomto trhu. Letos to pro nás bude z pohledu zakázek i jejich realizace úspěšný trh. Spojené státy se snaží zbavit závislosti na Číně, takže se tam podporují investice do řady odvětví od obranného průmyslu přes energetiku po například stavební průmysl.

Ekonomika nyní stagnuje, řada podniků má stále problémy s drahými energiemi, plánujete akvizice slabších firem?

Jednu akvizici jsme teď provedli. Nově jsme založili společnost Machine Tool Equipment, která převzala od našeho bývalého subdodavatele Ventos Energy Solutions část výroby z plechů, například výrobu různých krytů nebo obslužných plošin. Aktivity této naší nové společnosti chceme dál rozšiřovat a převzít další podobné výroby.

Jste prezidentem Svazu strojírenské technologie. Jak se obecně daří našemu strojírenství?

Určitě máme konkurenceschopné produkty, nicméně je potřeba si přiznat, že trochu stagnujeme. V rámci Evropy byla dřív Česká republika z pohledu výroby obráběcích strojů na šestém místě, ale postupně klesla níž. Lehce u nás pokulhává tempo inovací.

Jan Rýdl mladší (49)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Poté nastoupil do firmy TOS Varnsdorf, v níž přes JR Private Holding ovládá rodina Rýdlových v čele s Janem Rýdlem starším přibližně dvoutřetinový podíl. Rýdl mladší ve strojírenské firmě prošel několika odděleními, vedl také pobočku na Kypru, pak se stal finančním ředitelem a od roku 2014 je generálním ředitelem. Je prezidentem Svazu strojírenské technologie.

Foto: Libor Fojtík

Čím to je?

Je to dané jednak tím, že nám chybí kvalifikovaní absolventi technických oborů a vůbec je v Česku nízký zájem o technické obory. Další problém je financování vědy a výzkumu. Sice se hodně hovoří o aplikovaném výzkumu, jdou do něj nějaké peníze, ale otázkou je, jestli jsou dostačující v porovnání s tím, jak se podporuje věda a aplikovaný výzkum v jiných částech světa. A třetím faktorem, který vede ke snižování konkurenceschopnosti Česka ve strojírenství, je to, že se tu významně podceňuje pomoc exportérům při prosazování se na zahraničních trzích.

Zatížený region

Léta pracujete i bydlíte ve Varnsdorfu, jak se vám tu žije?

Narodil jsem se tu a mám k tomuto regionu osobitý vztah. Přestože se často setkávám s názory, že je to vyloučená lokalita, žije se nám tu dobře a neměnil bych.

Ústecký kraj, kam patří i Varnsdorf, má nejvyšší nezaměstnanost v Česku, zaostává ve vzdělávání, lidé tu více volí populistické strany. Proč si myslíte, že tento kraj, nebo spíš obecně bývalé Sudety zaostávají za zbytkem Česka?

Je to dáno především kohezní politikou, která v České republice nefunguje ideálně, a zároveň není dobře nastavené rozpočtové určení daní. To se musí změnit. Také infrastruktura tu není tak rozvinutá jako v jiných krajích. Když byste chtěl využít veřejnou dopravu a dostat se z nějaké vesnice v naší oblasti do krajského města, zabere vám to určitě více než dvě hodiny. Náš kraj je také zatížený důlním průmyslem, což v minulosti přispělo k jeho degradaci, a náprava se prostě nekoná.

Budoucí prezident Petr Pavel chce mezi prvními výjezdy vyrazit do Ústeckého, ale i Karlovarského a Moravskoslezského kraje. Může to něco změnit?

Je to minimálně určitý symbol toho, že by se tyto méně rozvinuté kraje měly víc dostat do hledáčku a pozornosti nejvyšších politiků. Když je něco vidět a víc se o tom mluví, je větší pravděpodobnost, že se také bude něco dít. Čili věřím, že by se situace v našem regionu mohla zlepšit, a i my se k tomu snažíme přispět.

Návštěva Petra Pavla je minimálně symbol toho, že by se méně rozvinuté kraje měly víc dostat do hledáčku politiků.

Čím přispíváte?

Naším nejvýraznějším počinem je založení střední průmyslové školy. Registrovali jsme deficit dostatečně odborně vybavených a kompetentních techniků. Po poměrně dlouhých peripetiích, kdy jsme se snažili najít společnou řeč s krajem a místní průmyslovou školou, jsme asi před sedmi lety dospěli k názoru, že si budeme muset pomoct sami. Pojali jsme to po svém. Především se nám daří aplikovat prvky duálního systému, takže se teoretické vzdělávání hodně prolíná s praxí. Praktická výuka studentů probíhá u nás ve firmě, s našimi lidmi, na našich strojích.