Moje životní motto je zanechat za sebou pozitivní společenskou stopu

Když Jan Řežáb jako student vozil v batohu papír a plast z pražských vysokoškolských kolejí do Plzně, kde byly jedny z prvních kontejnerů na tříděný odpad v Česku, asi mnozí spolucestující ve vlakovém kupé nejen krčili nos, ale také si ťukali na čelo. S podobnou reakcí se zpočátku setkával u konkurenčních developerů – nechápali, proč trvá na tom, že bude jeho společnost JRD stavět udržitelné domy. Viděli v tom jen marketing. Řežáb prostě není úplně obyčejný podnikatel, pro něhož je hlavní metou zisk. „Vlastně jsem v Česku založil obor udržitelného stavitelství,“ říká průkopník mnoha ekologických řešení při stavbě bytů včetně fotovoltaiky a rekuperace.

Jak jste se vlastně dostal ke stavařině?

Táta byl stavbyvedoucí a vozil mě od dětství po stavbách, to byl ten prvotní spouštěč. Proto jsem asi po základní škole šel na střední průmyslovou školu stavební, i když jsem udělal bez chyby přijímačky na výběrové gymnázium se zaměřením na matematiku a fyziku. Mimochodem, na tu základní školu jsem měl velké štěstí. Na druhém stupni jsme měli rozšířenou výuku matematiky a s tím, co jsem se tam naučil, jsem si v podstatě vystačil až do konce vysoké školy. Studoval jsem obor ekonomie a řízení na Stavební fakultě ČVUT.

Co jste dělal po absolvování vysoké školy? Předpokládám, že na založení firmy jste tehdy ještě neměl kapitál.

No to vůbec. Vysokoškolské studium jsem ukončil v roce 1996, o rok a půl rychleji, než je standard. Byl jsem mladý kluk a vůbec jsem se v byznysu neorientoval. Věděl jsem ale, že chci dělat stavařinu. Takže jsem dělal stavbyvedoucího, projekt manažera, časem pak výrobního ředitele v jedné a posléze druhé developerské firmě. Pak se v tom podniku nepohodli majitelé a firma skončila. Pamatuji si, že jsem si tehdy, 4. ledna 2000, koupil pozemek na rodinný dům, ale jelikož jsem skončil v práci, rozhodl jsem se, že místo vlastního domu vytvořím projekt o třech bytových jednotkách. V tomhle svém prvním developerském počinu jsem realizoval své dávné přání stavět ekologicky a úsporně. Plány na zelenější a úspornější projekty mi totiž v předchozích zaměstnáních nakonec vždycky seškrtali. Ten dům jsem navrhl ve standardu, kterým se principiálně řídíme dodnes, samozřejmě s postupným vylepšováním použitých materiálů a technologií.

Dodnes jsou v Česku realizovány jen dva nebo tři pasivní bytové domy, které nejsou od nás. Náš je takový každý.

Kde se vás vlastně vzala touha stavět udržitelné bydlení?

Začalo to v pubertě, kdy se člověku začne formovat světonázor. Tehdy mi došlo, jak je ekologie důležitá. Pamatuji si, že když jsem studoval na vysoké škole a bydlel na kolejích v Praze na Strahově, vždycky jsem v pátek jel domů s velkým batohem, který jsem měl z poloviny nacpaný vytříděným papírem a plastem z mého a sousedních studentských pokojů. Vyhazoval jsem to v Plzni, kde byly tehdy u našeho domu experimentálně umístěny kontejnery na tříděný odpad. Co si budeme povídat, občas mi ten batoh ve vlaku trochu smrděl. Později jsem se snažil zásady udržitelnosti prosazovat i ve stavařině.

Jak se v posledních letech vyvíjí poptávka po udržitelném bydlení v Česku?

Určitě se zvyšuje, ale lidé při koupi bytu neovlivní, jakou má daný bytový dům izolaci či jestli má větrání s rekuperací nebo zelenou střechu. Většinou si vybírají podle místa nebo podle vizuální architektonické stránky. Jsem i proto přesvědčený, že u bytového developmentu musí být zásady udržitelnosti nařízeny v podstatných oblastech normami. V jiných developerských odvětvích, například komerčních nemovitostech, to tak být nutně nemusí. Zde trh poptávky po zelených řešeních funguje a vyžaduje udržitelná a šetrná řešení. Aby byl developer budovu schopen pronajmout, musí se alespoň v rámci klasifikace certifikačních systémů snažit o co nejlepší scoring. Zde je tlak ESG neúprosný a stále se zvyšuje.

Nekoukali na vás konkurenční developeři trochu jako na exota, který si lpěním na udržitelném bydlení snižuje zisky?

Na začátku to tak asi bylo, občas o mně zase říkali, že to dělám jen kvůli marketingu a k zaplnění jakési tržní niky. Pokud jde o ziskovost, je fakt, že když na každém projektu realizujeme všechna environmentální opatření a stále je posouváme, je nižší. Nicméně klient, společnost i příroda obdrží vyšší kvalitu produktu s menší zátěží životního prostředí nejen v procesu výstavby, ale zejména v provozu. Ten zisk není zase o tolik nižší, snažíme se čerpat výhody, máme nadstandardní množství stavařů jako kmenové zaměstnance, a rozumíme tedy dopodrobna většině věcí v našem produktu, což zase přináší efektivitu v jiné činnosti. Nejsme tedy finanční investor – developer, jak bývá v našem oboru zvykem. Pro nás je mantra produkt a to, co pro klienty realizujeme.

V plazmových reaktorech jsme schopni přeměnit ten nejnebezpečnější a nejhorší odpad v materiálové zdroje.

V čem jste třeba byli průkopníky?

Já jsem obor udržitelného stavitelství v Česku vlastně založil. Když vznikaly profesní organizace typu Česká rada pro šetrné budovy, už jsme tenhle typ asi deset let jako jediní stavěli. Každý náš byt má od počátku větrání s rekuperací, je nízkoenergetický a od roku 2009 je každý náš dům energeticky pasivní. Do dnešního dne jsou v celém Česku jen asi dva nebo tři pasivní bytové domy, které nejsou od nás. Zavedli jsme nové typy tepelných čerpadel i zelených střech. Jako první jsme také na bytové domy umístili fotovoltaiku. Pamatuji si, že už v roce 2006 jsem byl osobně v Pražské energetice a šel jsem na oddělení obnovitelných zdrojů registrovat fotovoltaiku na střeše. Tam ale to slovo neznali a mysleli, že má něco do činění s fotografováním. Postupně jsme se od snahy udělat bydlení co nejudržitelnější dostali až do fáze, kdy se snažíme, aby bylo také co nejzdravější pro život jeho uživatelů.

Jan Řežáb

Majitel skupiny JRD, jež je v Česku již od roku 2003 průkopníkem energeticky úsporného a zdravého bydlení. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze, obor podnikání a řízení ve stavebnictví. V developmentu se pohybuje od studentských let. Začínal jako stavbyvedoucí, poté pracoval coby projektový manažer pro společnost Skanska IS. Následně zastával pozici výrobního ředitele ve společnosti S‑Development.

Foto: archiv JRD Group

Co si pod tím představit?

To znamená, že například řešíme materiály, z nichž je dům vyroben. Jestli malby na zdech nevylučují nějaké těkavé látky, jaká lepidla jsou použitá v domácí knihovně, jestli nevylučuje nějaké látky škodlivé zdraví. Myslím, že naším největším přínosem je zavedení větrání s rekuperací v bytových domech, což má obrovský pozitivní přínos na zdraví. Nejde jen o to, že se odvádí pryč vydýchaný vzduch, v němž je víc oxidu uhličitého, a přivádí se zvenčí vzduch čerstvý, těch benefitů je víc a zdravotní dopady jsou dalekosáhlé. Dám jeden příklad. Před rokem jsme postavili novou zdravou školku v Praze a zavedli jsme tam kromě větrání s rekuperací i cirkadiánní osvětlení. To znamená, že spektrum světla je stejné jako u přirozeného světla v průběhu dne, případně je možné si ho upravit. Ty děti jsou po roce podle tamní ředitelky nejen zdravější, ale i soustředěnější a po obědě lépe usínají. Ale snažíme se zohledňovat při stavbě i řadu dalších aspektů, které mají dopad na kvalitu bydlení. Obrovský a zatím podle mě dost přehlížený dopad na život mají třeba sousedské vztahy, které se snažíme vylepšovat.

Jak?

Kupříkladu už když připravujeme stavbu, snažíme se se starousedlíky komunikovat. Všechno jim vysvětlujeme, děláme sousedská setkání ještě před zahájením stavby, aby se lidé seznámili se záměrem. Vytváříme u našich domů komunitní zahrady, jejichž část je vyčleněna i pro starousedlíky. Podporujeme spolky, které v místě fungují, část rozpočtu máme vyčleněnou na zlepšení okolí staveb.

Nebojíte se trochu toho, co českou ekonomiku letos čeká a jak to ovlivní váš byznys?

Vnitřně jsem v klidu, protože náš byznys je diverzifikovaný, máme pět divizí a několik oborů podnikání. Je fakt, že na tu kombinaci covidové a energetické krize ani na zpřetrhání dodavatelských řetězců se nemůžete připravit a některé oblasti ekonomiky to opravdu ničí. Nemají moc šanci přežít, toto není recese vyvolaná klasickým hospodářským cyklem, i když je jím ještě podpořena. Třeba takoví skláři se prostě bez plynu neobejdou.

Jak jste uvedl, vaše společnost se vedle developmentu zabývá i dalšími obory, třeba energetikou, ale také nakládáním s odpadem. Pomocí technologie plazmového zplyňování ho chcete ekologicky recyklovat. Jak to má fungovat?

Jde o převratnou technologii. Byla vyvinuta, když se Sověti a Američané nezávisle na sobě snažili zjistit, jak otestovat, které materiály vydrží obrovské teploty, jimž jsou vystaveny obaly raket při průchodu atmosférou. Přišli na to, že to jde pouze plazmou. Velmi zjednodušeně řečeno se při těch zkouškách zjistilo, že plazma rozkládá hmotu v milisekundách na atomy. V podstatě to je tedy totální recyklace jakékoliv hmoty na atomy. Hmota se rozloží na anorganickou část, která vyteče v krystalické mřížce ve formě strusky, a část organickou, jež má podobné složení jako svítiplyn. A z takto rozložené hmoty ještě předtím, než se z ní stane plyn, můžete vyseparovat různé prvky, o které člověk stojí. V takových plazmových reaktorech jsme schopni přeměnit ten nejnebezpečnější a nejhorší odpad v materiálové zdroje, tedy nejenže zbavujeme svět odpadu, ale můžeme z něj získat cenné zdroje a také zbytkovou energii.

Co brání komerčnímu využití?

Je zapotřebí dotáhnout technologii, aby byla průmyslově využitelná. Máme už asi šest let funkční reaktory, ale vývoj je závislý na používání extrémně vysokých teplot a zvládnutí návazných problematik. Vždycky říkám, že něco takového má vyvíjet NASA nebo Evropská unie, ne jedna firma z Česka. Je to převratná věc, která může změnit nakládání lidstva s odpady. Již se nám podařilo postavit reaktor v komerční velikosti. Je asi třikrát větší než reaktory testovací. V těchto dnech podepisujeme smlouvu s prvním zákazníkem a v tomto roce bychom u něj měli reaktor testovat v reálném provozu. Nevíme celosvětově o konkurenci v obdobném měřítku. Reaktor může zpracovávat například čistírenské kaly, v nichž jsou obsažena antibiotika, hormony nebo těžké kovy. Doposud si s těmito kaly nikdo nevěděl rady a vylévaly se na pole. Reaktor může recyklovat také popílek ze spaloven, který se dosud ukládá někam do solných dolů. My ho dokážeme rozložit na kámen a energii. Nyní zkoušíme, jak rozložit vrtule z větrných elektráren, což doposud nemělo řešení a nevědělo se, jak je recyklovat.

Vypadá to, že celý váš byznys tak nějak prostupuje snaha nejen vydělat, ale hlavně být prospěšný společnosti.

Snažíme se o to. Moje základní životní motto je zanechat za sebou pozitivní společenskou stopu. S tím souvisí i různé filantropické aktivity. S Nadací Via jsme třeba loni vytvořili Nadační fond pro udržitelný život, kam budeme odvádět automaticky určité procento zisku. Z těch peněz se financují projekty a aktivity podporující společenskou a ekologickou udržitelnost. Ať už jde o technologie, nebo třeba komunitní život. Ten fond jsme založili na začátku roku, pak ale přišla válka, takže teď většinu aktivit směřujeme k podpoře Ukrajiny. Máme třeba malé hotely, které jsme okamžitě po začátku války přestavěli a teď je tam ubytováno přes sto Ukrajinek s dětmi. Nejprve jsem se o všechny staral sám, pak jsem se z toho v březnu fyzicky sesypal, takže jsem pro jejich podporu musel najmout zaměstnance. Je to náročné, ale zároveň je super, jaké to přináší výsledky. Všechny ty Ukrajinky už mají práci, jejich děti chodí do škol a školek, různých kroužků, zapojily se do místní komunity a tam, kde žijí, byly pozitivně přijaty.

S Nadací Via jsme loni vytvořili Nadační fond pro udržitelný život, kam budeme automaticky odvádět určité procento zisku.

Projevem společenské angažovanosti je i vaše podpora Danuše Nerudové v prezidentských volbách. Proč jste se k takovému kroku vlastně odhodlal?

Tady bych zdůraznil, že je to opravdu společenská, nikoliv politická angažovanost. Manželka mi politiku zakázala dělat a asi by se se mnou opravdu rozvedla, kdybych tenhle zákaz porušil. Prezident je pro mě tak trochu ukázkou, jak na tom daná společnost je, a upřímně v tomhle ohledu závidím Slovákům prezidentku Čaputovou. S Danuší Nerudovou jsem se seznámil loni v květnu. Zanechává ve mně dojem sociálně uvědomělé osobnosti s reálnou představou, jak posunout Česko směrem k rozvíjející se moderní společnosti, ale bez rozvírání příjmových a majetkových nůžek. Zajímá se o obory, ve kterých působím, snaží se jejich dopady a problémy pochopit a zdá se mi, že se skutečně snaží o společenský posun. Jak se komunita kolem ní rozšiřovala, strašně se mi zalíbila představa, že česká společnost přijme, aby nás v této vysoké funkci zastupovala žena. A ona to, že si to dokážeme představit, již svým kultivovaným působením jako kandidát dokázala. To je skvělé, a proto jsem se ji rozhodl podpořit finančně. Také si vážím toho, že si mě vybrala jako poradce do týmu odborníků.