V jednom bonmotu se říká, že někteří lidé jsou jako olivy. To nejlepší ze sebe vydají až pod tlakem. Při pohledu na naši historii bych řekl, že český národ je v tomhle ohledu olivám hodně podobný. I proto hledím do příštího roku s mírným optimismem.

Nečeká nás snadných dvanáct měsíců. Ona neuvěřitelná lehkost bytí posledních let, symbolizovaná nízkou inflací, levnými penězi i energiemi, je zřejmě na dlouho pryč. V Česku budou po dlouhé době opět ve větší míře krachovat firmy a mnozí lidé přijdou o práci. Každá taková krize je ale šancí. Už dlouho všichni mluvíme o tom, jak je potřeba, aby se Česko proměnilo v ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou. Jestli nyní zaniknou podniky s nízkými maržemi, které poslední roky přežívaly jen díky levným úvěrům, a lidé z nich přejdou do firem s vyšší přidanou hodnotou, bude to jen dobře.

Cena, kterou za tuto proměnu zaplatíme, bude samozřejmě bolestná. Jenže bolest přece k životu patří. Někdy mi přijde, že vyspělejší a šťastnější část lidstva prožila poslední roky pod vlivem botoxu. Když si tuhle látku aplikujete, tak se vám nejen vyhladí vrásky, ale také se omezí projevy emocí. Opíchnutí botoxem tak může třeba zmírnit deprese, ale zrovna tak i pocity radosti.

My jsme se strasti a bolesti snažili z našich životů vytlačit. Nejenom lidé, ale i centrální banky a vlády. Co jiného byly ony biliony dolarů, kterými zalily v posledních letech ekonomiku, než injekce botoxu, jimiž se snažily potlačit její bolestný pokles?

Ta bolest teď přijde a je jen na nás, zda jí dokážeme dát smysl tím, že sebe sama i celou naši ekonomiku proměníme v něco lepšího. Věřte, že o to větší pak bude i naše radost a štěstí.

Další číslo Ekonomu vyjde 5. ledna, šťastný nový rok přeje redakce.

Související