Nůžky mezi příjmy a výdaji státních rozpočtů už nejsou široce rozevřeny, ale přímo rozlomeny. Každý rok vršíme zhruba 300miliardové schodky, které nejsou nic jiného než naše budoucí daně. A to vysoké, protože si odloženou splatnost kupujeme na dluh s vysokými úroky.

Vláda Petra Fialy má tak v roce 2023 poslední možnost zatáhnout za záchranou brzdu. A to nejen z ekonomických důvodů, ale i politických. Po lednovém hlasování o nové hlavě státu nastane výjimečně rok bez zásadních voleb, a tím pádem bez předvolebního populismu. Nakrátko se tak otevře reformní okno příležitosti, které se zase v roce 2024 zavře se senátními, evropskými a krajskými volbami. Následně pak v roce 2025 vypuknou orgie slibů před sněmovními volbami.

Ministr financí Zbyněk Stanjura proto už avizoval, že chce najít úspory za 70 miliard. To je velmi málo ambiciózní, když uvážíme, že schodky jsou 300miliardové a strukturální dluh, tedy každoroční sekyra očištěná o vliv hospodářského cyklu, přes 200 miliard.

Stanjura se ale zapotí i u hledání oněch 70 miliard. Pokud uvážíme zkušenost z minulých krizí, tak většinou politici jsou schopni uspořit zhruba třetinu požadované částky, dvě třetiny jdou na vrub zvýšení daní. Alespoň 20 miliard by tedy měl najít v úsporách. Zbytek ve zvýšení daní. Národní ekonomická rada vlády (NERV) už navrhla snížení výdajů a zvýšení příjmů za stovky miliard, ale z populistických i ideologických důvodů se do většiny z nich Fialovu kabinetu nechce.

Problém s úsporami lze ilustrovat na státní slevě na jízdné. Tu vládní politici slibovali okamžitě zrušit jako drahý plošný populismus Andreje Babiše. Později na sliby ale už zapomněli, jen slevu snížili. S takovou bude mít vláda problém ušetřit i miliony, natož miliardy.

Jak už to tak u českých politiků bývá, když mluví o zeštíhlení státu, jsou z toho nakonec především vyšší daně.

Přesto nakonec realita asi donutí Fialovu vládu škrtat. Nepochybně se musí utlumit růst důchodů. Mimořádné valorizace sice zajistily penzisty během krize, ale plošné zvyšování kumuluje vysoké desítky miliard dalších permanentních výdajů. Bude zajímavé sledovat, zda se vláda odváží rušení zmíněné populární slevy na jízdné či neméně populárního stavebního spoření. To by dohromady již desítky miliard dalo. Místo toho ale radši vládní politici urputně mluví o propouštění státních zaměstnanců, aniž by to však reálně dělali. Případně se podbízí lidovým náladám snížení podpory v nezaměstnanosti, což je v krizi zcela kontraproduktivní řešení.

Jak už to tak u českých politiků bývá, když hodně mluví o nutném zeštíhlení státu, jsou z toho nakonec především vyšší daně. I tentokrát to tak asi dopadne. A to přesto, že vládní strany vyhrály sněmovní volby se zcela nerealistickým slibem, že daně zvyšovat nebudou.

Zatím pro Fialu a Stanjuru nejede vlak přes zvýšení daní z příjmů fyzických osob. To je pochopitelné politicky, ale ne ekonomicky. Předvolební prudké snížení daní koncem roku 2020 v režii ANO, ODS a SPD obralo erár v dnešních cenách o více než 100 miliard. Navíc celé snížení bylo tak hloupě nadesignované, že ani nepomáhá v krizích nízkopříjmovým, kteří zmírají pod vysokým sociálním a zdravotním pojištěním, ale rozhodně ne pod daní z příjmů.

U jiných daní však vládní strany už tak ideologicky zaťaté nejsou. Velmi pravděpodobně dojde na zvýšení některých spotřební daní. To navrhuje i NERV. Za neřesti, jako je alkohol, tabák či hazard, si připlatíme. Anebo také ne, protože bázlivost členů vlády je i zde na maximu. Ministr Stanjura už stihl prohlásit, že odmítá danění takzvaného tichého vína či chtěl podpořit nižší daň pro loterie.

Co nám tedy zbývá? Ano, chudák daň z přidané hodnoty, která se tak dobře vybírá, že vždy zaujme každého politika, který má plnou pusu odvážných plánů, ale nakonec chce rychlé desítky miliard. Vždyť ministr Stanjura už také prohlásil, že chce přesuny mezi základní sníženou a druhou sníženou sazbou. Celé to rámuje tím, že chce rušit daňové výjimky. To je jistě v pořádku, o mnohých nelogických sazbách DPH mluví i NERV. Ale pokud má vyšší DPH přinést vysoké desítky miliard, protože politici nejsou schopni sáhnout do dalších daní a doplnit je odpovídajícími úsporami, pak je to špatně.

Po minulých krizích nám tu politici nechali DPH vysokou až dost. Nenechme jít politiky pro ně tou nejsnazší cestou, že nám prostě jen zase zdraží týdenní nákup v supermarketu o další pětistovku. 

Související