Na podobné obrázky jsme z Číny nebyli zvyklí. Davy protestujících v mnoha městech nejen vyjadřují nespokojenost s vládní politikou nulové tolerance vůči covidu, ale vyvolávají i hesla požadující konec vlády prezidenta Si Ťin‑pchinga či zavedení svobody tisku. Komunistická strana Číny čelí největšímu vzedmutí odporu od událostí, jež skončily roku 1989 známým masakrem na náměstí Nebeského klidu.

Domnívat se, že by snad čínský režim v současnosti k podobně drastickému řešení nepřistoupil, by bylo naivní. Kdyby Si Ťin‑pching protestům vyhověl a uvolnil přísné lockdowny, hrozilo by, že se covid v Číně rychle rozšíří. Mimo jiné kvůli tomu, že v zemi se stále nesmí očkovat západními vakcínami a k dispozici jsou tak jen méně účinné čínské očkovací látky. Zhroutil by se tak narativ čínské propagandy, podle něhož se země díky své nadřazenosti dokázala vypořádat s covidem lépe než západní státy.

Přiznat chybu by pro čínského prezidenta bylo nebezpečné i proto, že v posledních letech ve svých rukou koncentroval obrovskou moc. Logicky by se objevily hlasy volající po změně tohoto trendu. Nelze přece připustit, aby tak chybující člověk držel tolik pravomocí. Si Ťin‑pching prostě nemá kam ustupovat a to pro čínské protestující není vůbec dobrá zpráva. O to větší úctu je třeba mít k jejich odvaze.

Přeji pěkné čtení.

Související