Aktuální číslo časopisu Ekonom
Díra v českých státních financích se rozšiřuje a roste zadluženost celé ekonomiky. „Je třeba hledat nějaké úspory a podporu směřovat selektivně na ty nejohroženější, aby se veřejné finance udržely v dobrém stavu,“ říká člen bankovní rady České národní banky Oldřich Dědek. Pokud se jejich stav zhorší natolik, že mezinárodní ratingové agentury sníží Česku hodnocení, bude ČNB nejspíše muset opět začít zvedat sazby. Jinak hrozí tlak na oslabení koruny, které by přiživilo inflaci.
V posledním roce jste vždy hlasoval pro ponechání úrokových sazeb na aktuální úrovni. Co by se muselo stát, abyste zvedl ruku pro jejich zvýšení?
Bankovní rada už jasně deklarovala, že by přistoupila ke zvýšení sazeb, pokud by se rozjížděla mzdově‑inflační spirála. Pokud by se začaly prudce zvyšovat mzdy a lidé by začali utrácet peníze, které dostali navíc. To by mohlo vést k ještě rychlejšímu zdražování zboží a služeb a k zakonzervování vysoké inflace. Osobně bych k tomu přidal ještě jednu spirálu – devalvačně‑inflační. Ta souvisí s devizovými intervencemi, které dnes provádíme. Jinými slovy, hlasoval bych pro zvýšení sazeb ve chvíli, kdy by se ukázalo, že se kvůli nepříznivému ekonomickému vývoji zvyšuje tlak na oslabování kurzu.
Navrhoval byste v takovém případě zvýšení sazeb sám osobně?
V době, kdy bankovní rada v minulém složení zvyšovala sazby a o nás s dnešním guvernérem Alešem Michlem se psalo jako o rebelech, hlasování pro stabilitu sazeb pro mne neznamenalo opozici proti jakémukoli zvyšování sazeb. Mně vadilo nerozlišování původu inflačních tlaků, které se jako by hodily na jednu hromadu bez ohledu na to, co je způsobuje. Argumentoval jsem, že zdrojem inflace jsou zejména až brutální nákladové tlaky, které zvyšováním sazeb nejsme schopni ovlivnit. Vzpomeňte si, jak po uvolnění covidových restrikcí vyskočily ceny skoro všech výrobních vstupů. Ať už to byla mezinárodní přeprava, stavební materiály, ropa či mnoho dalšího. To byly inflační stimuly, s nimiž česká měnová politika sama o sobě těžko něco zmůže. A my jsme na tyto tlaky reagovali zvyšováním sazeb, aniž bychom pracovali s nějakými výjimkami.
Co tím máte na mysli?
Naše centrální banka, stejně jako mnohé další, cíluje inflaci. Na můj vkus však k tomu přistupovala dost mechanicky: inflace roste, tudíž je nutné, nehledě na její příčinu, zvyšovat úrokové sazby. Když jsme s Alešem Michlem hlasovali pro zachování současné úrovně sazeb, nechtěli jsme tím říct, že jsme zcela proti jejich růstu. Vždy jsme říkali, že je třeba jasně rozlišovat, proti jakému typu inflace bojujeme. K tomu se pak přidával můj ohled na reálnou ekonomiku. Jsme součástí velmi konkurenčního vnitřního trhu EU. Strmým zvyšováním sazeb jsme české podniky dostávali do konkurenční nevýhody oproti jejich soupeřům z jiných zemí, kteří si mohli půjčovat levněji. K růstu cen energií, materiálů a dopravy jsme jim našimi rozhodnutími ještě přitěžovali dražším financováním. Proto bych byl býval se zvyšováním sazeb pomalejší.
Strmým zvyšováním sazeb jsme české podniky dostávali do konkurenční nevýhody oproti soupeřům ze zemí s úroky nižšími.
Hrozí, že se některá ze zmiňovaných spirál skutečně roztočí?
U mzdově‑inflační spirály bude záležet, jak se budou vyvíjet mzdová vyjednávání. Pokud růst mezd zůstane v rozumné míře, řekněme do osmi procent, tak výrazné riziko nevidím, neboť to pořád bude znamenat výrazný propad reálných mezd. Mohli bychom ji vidět třeba v případě, že by spotřebitelé začali více utrácet v obavě, že ceny v budoucnu vystoupají ještě mnohem výš. Ale to se neděje, spotřeba domácností v reálném vyjádření čtyři čtvrtletí po sobě klesá. Nikde ale není napsáno, že se to nezmění. Proto je nutné stále apelovat na mzdovou zdrženlivost.
U inflace jsem zastáncem průzkumu bojem
Ke zvyšování úrokových sazeb přistupují už i další centrální banky – americký Fed, Evropská centrální banka. Snižuje se tím rozdíl v sazbách mezi Českem a okolním světem, což může tlačit na oslabení koruny, protože pro investory bude méně atraktivní. Není v zájmu ČNB držet si stále odstup od svých souputníků?
Snížení rozdílu v úrokových sazbách pochopitelně představuje významné inflační riziko. Je ale problém stanovit, kde je kritická mez. Zatím se zdá, že je úrokový diferenciál dostatečný. Jsem zastáncem průzkumu bojem. Pokud uvidíme, že kvůli uzavírání úrokové mezery tlak na oslabování koruny zesiluje, měli bychom jednat. Ale zatím nic takového nevidím. A jak se ukazuje na příkladu Maďarska, zvyšování úrokových sazeb nemusí vždy fungovat. Mají sazby na 13 procentech, ale forint je stále pod tlakem a oslabuje.
Bankovní rada oslabování koruny brání devizovými intervencemi. Má to stále smysl?
Intervenční mechanismus je pro mne takový lakmusový papírek. Už zažil dvojí zvýšení sazeb ECB a výrazné zvýšení sazeb amerického Fedu. A nemůžeme říci, že by se to negativně projevilo na koruně. Samozřejmě jsme intervenovali, ale vždy šlo o intervence, kdy trh testoval, jestli to stále myslíme s obranou kurzu vážně. A když hráči na trhu zjistili, že ano, nechali toho a kurz přešel na autopilota.
Máte stanoven nějaký časový rámec, do kdy chcete devizové rezervy k ovlivňování kurzu využívat?
Z logiky věci takovéto otázky nemůžeme na veřejnosti příliš přetřásat. Osobně bych uvažoval o vypnutí tohoto nástroje v okamžiku, kdy uvidíme, že inflace dosáhla vrcholu. Data z ekonomiky naznačují, že jsme již blízko a že by se inflace mohla stabilizovat. Zatím jde však jen o křehké signály a potřebujeme mít větší jistotu. Do té doby bych byl opatrný s ponecháním kurzu napospas tržním silám.
Neměla tedy předchozí rada ČNB pravdu, když se zvyšováním sazeb začala už mnohem dřív?
Naše bankovní rada přistoupila k utahování kohoutků měnové politiky jako jedna z prvních na světě. Jedna věc je ale zvyšovat sazby a druhá věc vidět patřičné výsledky. To první jsme udělali, ale to druhé nevidím. Pravda je taková, že máme jednu z nejvyšších inflací v EU. A naše jádrová inflace, tedy inflace bez energií a potravin, je nejvyšší v EU. Přitom jsme už v době, kdy by se měly dostavovat efekty protiinflačního tažení. S razantním zvyšováním sazeb jsme začali před rokem, jsme tedy na začátku horizontu měnové politiky. Jenže podnikatelé očekávají, že za tři roky bude inflace ve výši sedmi procent, takže se nám nepodařilo dostatečně zlomit jejich inflační očekávání. U domácností jsou inflační očekávání stejná jako v eurozóně, navzdory diametrálně odlišným měnovým politikám ČNB a ECB. Jedinou oblastí, kde jsou jednoznačně vidět dopady růstu sazeb, je hypoteční trh. Ten v září meziročně klesl o 80 procent, což považuji za silný argument ve prospěch stability úrokových sazeb.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
