Padělaný výpis z rejstříku trestů použil nedávno při výběrovém řízení muž, který se ucházel o pozici dělníka. Udělal to jen proto, že šlo o jeho vytouženou práci ve střeženém zpravodajském objektu, kde musí mít prověrku všichni zaměstnanci. Přišlo se na to, že v originálním rejstříku měl 16 záznamů. Jiný uchazeč, tentokrát o pozici v IT, si neváhal půjčit identitu svého bratra, protože měl vyhovující životopis. I na jeho podvod se při prověřování ve výběrovém řízení přišlo.

Krádeže identity a zamlčování závažných skutečností jsou nejčastějšími podvody, s jakými se náboráři mohou setkat. Na jejich odhalování se specializuje firma Scaut. V loňském roce prověřila skoro 16 tisíc lidí a ve 43 procentech případů upozornila na nesrovnalosti v udávaných informacích.

Když se na podvod přijde včas, ušetří to firmě peníze. Stačí vzpomenout na známý případ Františka Procházky, který před 14 lety bezpečnostní agenturu, kde pracoval, připravil krátce po nástupu o půl miliardy korun. Kdyby si ho prověřila, pravděpodobně by ho nenajala, neboť z předchozího zaměstnání ho propustili pro podezření z krádeže 23 milionů korun.

Dát práci neprověřeným kandidátům nebo spolupracovat s lidmi s extremistickými sklony, případně s pikantními koníčky, může také poškodit pověst firmy. „Není vůbec těžké na něco takového přijít,“ říká Petr Moroz, který stojí za firmou Scaut. „Pátráme vždy jen po těch zdrojích, které kandidáti sami uvedou, a vždy jen v těch, které jsou veřejně dostupné.“

Říká, že jeho lidé nemají takzvanou červenou vlajku, tedy nerozhodují o tom, zda člověka přijmout, či odmítnout. „Radši používáme jen zelenou a oranžovou, stopku musí vystavit sám zadavatel. Zelená znamená, že všechno je v pořádku, oranžová je znamení, že jsme našli něco, co je v rozporu s udávanými informacemi. Může to být i jemnější věc, například když délka zaměstnání se liší o delší úsek, než je měsíc.“

Pokud se firmy opřou o důvěru v to, co vidí, nebo ve stisk ruky, může je to stát dost peněz. Řádný hospodář zná rizika.

Tak koná řádný hospodář

Doba, kdy bylo možné posoudit člověka podle kvality stisku ruky a pohledu do očí, je podle Moroze pryč, i když se tak lidé ve firmách ještě chovají. „Stále slyším, že to nepotřebují, že mají ověřené kopie dokumentů. To vám ale udělají na každé poště a neřeší tam, zda je dokument pravý. Péče řádného hospodáře spočívá v tom, že důvěřuje, ale prověřuje.“

Mezi lehčí případy patří takzvaní šperkovači životopisů. Píšou si je tak, aby se přesně trefili do potřeb zaměstnavatele. Někteří přesně vědí, jaká slova mají použít, a to v životopisu i v profilu na LinkedInu. „Kandidát má v tomhle dnes obrovskou moc, a pokud není personalista bystrý, může velmi jednoduše podlehnout iluzi, že nabírá ideálního uchazeče. Což se může ukázat jako mylné už po zkušební době nebo v horším případě až za delší čas,“ říká Moroz.

Scaut také pátrá po zatajených exekucích a insolvenci. I to může být problém, když se někdo uchází o práci na pozici, kde se nějak pracuje s hotovostí či jiným typem cennosti. „Zaměstnavatelé tohle nekontrolují proto, že by lidi s problémy nechtěli zaměstnávat. Jde o řízení rizik. To znamená se takovému případu přizpůsobit. Například častěji tyto lidi auditovat, nepouštět je do trezoru bez kontroly čtyř očí. Poptávka ve většině případů zní: identifikujte rizika spojená s kandidátem,“ vysvětluje Moroz.

Často se najdou i podnikatelské aktivity, které uchazeč nenahlásil. Mohou i nemusí znamenat střet zájmů. Relativně neškodnou věcí je, když má někdo na střeše domu fotovoltaiku, ale není přihlášen do registru podnikatelů, protože to je výdělečná činnost. „Význam rozporu, který najdeme, vždy posuzuje klient,“ uvádí Moroz. Jeho společnost pak už nezjišťuje, jestli zadavatel v konkrétním případě změnil „oranžovou na zelenou“.

O reputaci jde stále víc

Někdy mají personalisté podezření nebo si nejsou jistí. Do Scautu pak přicházejí s tím, že nemají nástroje, jak pravdivost údajů podaných kandidátem prověřit. Specialisté pak s tím, co stojí v životopisu, kontaktují osoby, které pisatel uvedl jako referenční. A jdou dál – podívají se na jeho mediální profil a chování na sociálních sítích. Nezřídka tam identifikují prvky, které by mohly firmu reputačně poškodit.

To všechno mohou dělat sami lidé z oddělení lidských zdrojů – a také to mnohdy dělají. Oficiálně se všichni řídí stejnou etickou zásadou, tedy že se nekontroluje nic, co by nebylo veřejně dostupné, a vždy k tomu mají souhlas kandidáta, který uvádí webové adresy a profily, kde o něm lze najít nějaké informace.

Moroz si ovšem myslí, že české firmy stále nevyužívají možnosti prověřit potenciální zaměstnance dostatečně. Ve společnostech působících v regulovaných oborech, jako je finančnictví, energetika, kritická infrastruktura či IT, lidé prověrku mít musí. Jak dokládá rešerše týdeníku Ekonom, jinde se to zdaleka neděje. Většina firem se k ověřování pravosti faktů udávaných v životopisech a k jednoduché metodě sledovat profily uchazečů na sociálních sítích vyjadřuje stylem: kandidáty nekontrolujeme, nelustrujeme, nešmírujeme, věříme jim. A nemění ho, ani když jde o poslední kolo výběrového řízení nebo při obsazování vysokých pozic.

Proces prověřování má negativní dopad na reputaci firem a ony o tom nerady mluví. „Největším důvodem je fakt, že jsou rády, když nějací uchazeči na výběrová řízení vůbec reagují,“ říká Moroz.

Reputační riziko ale zároveň spočívá i v tom, když nabírají bez prověrky. I proto Scaut stále častěji dostává zakázky, aby na sociálních sítích hledal obsah, který by pro firmu mohl být ohrožující: „Domnívám se, že počet těchto zakázek brzy překoná zjišťování negativní kredibility, dluhů po splatnosti, exekucí a bankrotů.“

Jsme na prahu změny? Tetování se už běžně toleruje. Porno a extremismus stále představují reputační riziko.

Na rozdíl od opatrných firemních vyjádření k problematice dokážou personalisté přiznat, že projet sociální sítě uchazečů a v internetových vyhledávačích najít jejich digitální stopu je poměrně běžné. Byť pak z údajů většinou nevytvářejí příliš hlubokou analýzu, nemají na ni tolik času.

Je to ale důležitý zdroj informací – kandidáti jsou tam totiž vidět z jiného úhlu pohledu, než jak se prezentují při pohovorech. „Na sítích přibývá osobního obsahu,“ říká personalistka investiční skupiny Pale Fire Capital Petra Nulíčková. „Lidé tam vyjadřují své emoce, názory, politická přesvědčení. Z celkového ladění si uděláte určitou představu, zda styl člověka koresponduje s firmou, do které nabíráme. Nebo vidíte, jak asi bude reagovat na kritiku.“

Souhrn takto jednoduše získaných poznatků je součástí personálních rozhodnutí. Nulíčková uznává, že v tom se práce s lidmi změnila. „I když všichni víme, že sociální sítě nejsou odrazem reality, jsem přesvědčená o tom, že na naše rozhodnutí mají vliv, a to i v případě, že je personalista vycvičený, aby nedal na první dojem.“

Prověřování na internetu lze do velké míry automatizovat. Existuje k tomu množství digitálních nástrojů. Spolu se Scautem, kde se sociální sítě analyzují plně automaticky, je doporučuje i Josef Kadlec ze společnosti Datacruit. Algoritmy mají širší možnost využití. Nepomáhají jen posoudit vhodnost konkrétních kandidátů, ale i hledat je, když se to jiným způsobem nedaří, případně ztotožňovat do té doby „bezejmenné“ osoby, třeba na fotografiích z akcí.

Šedá eminence a cejch

Právě z digitální stopy mohou mávat ony symbolické červené vlajky. Nejčastěji jsou takto dnes vnímány extremistické názory, zejména neonacistické. V covidovém období se přidalo antivaxinační vyjadřování a letos proruské sympatie. Nicméně tradičně nevítanými projevy jsou obecná negativita člověka, zvlášť pak negativní vyjadřování o zaměstnavateli. Překážkou k přijetí mohou být vulgarity, tím spíš u člověka vysokého postavení. Problémem jsou i fotografie typu člověk zničený po večírku, čáry kokainu na večírcích a obscénní snímky, nebo dokonce pornografie.

Člověk, který má tohle na sítích svých nebo kamarádů, se většinou nikdy nedozví, že právě to byl důvod, proč ho nezvou do výběrových řízení, vysvětluje advokátka Lenka Goméz Tomčalová z advokátní kanceláře Z/C/H Legal. „Sítě jsou klasická šedá eminence,“ říká.

Je to moje věc

Lidé považují obsah svých sociálních sítí mnohdy za osobní věc, do které zaměstnavateli nic není. „Není to jejich věc. Člověk vždycky reprezentuje i firmu, pro kterou pracuje, a cokoliv řekne v éteru, může být považováno jako prezentace firmy,“ říká Patrik Schober, ředitel agentury PRAM, který se zabývá tématem reputace. Zaměstnavatelé proto považují internet za místo veřejné prezentace, pokud nejde o zamčený profil.

Se jménem nebo obličejem je každý identifikovatelný a může mít s extremismem či choulostivou pikantérií na svém profilu v práci problém. To se netýká jen uchazečů o práci, ale i stávajících zaměstnanců. „Povinnosti zaměstnance nejsou jen v tom, že bude do práce chodit a pracovat, ale jdou trochu nad rámec,“ říká Goméz Tomčalová. „Pokud může zaměstnavatele jednání jeho zaměstnanců poškodit, pak je čas jednat. Jak, to by vycházelo z konkrétního případu, v tom se těžko paušalizuje.“

Právnička se domnívá, že lidé žijí v omylu, když očekávají, že je bude sociální síť chránit. „Myslí si, že když jim doteď nikdo nic neřekl, konají správně. Je potřeba zvýšit edukaci,“ apeluje.

Protiargument zní: doba pokročila a svět je tolerantnější. Používají ho třeba lidé, kteří na sítích sdílejí pornografický materiál, nebo se sami věnují jeho výrobě a přivydělávají si tím, například na webové službě s předplaceným obsahem Only Fans.

Způsob, jak budou s takovým zaměstnancem nakládat, když jeho aktivity zjistí, hodně ovlivňují osobní postoje zodpovědných lidí ve firmě, i generační postoje. „Mladší mohou být otevřenější, protože se s tím potkávají víc. Podle firemní kultury se to v některých společnostech nebude řešit vůbec, zvláště tam, kde se aktivně přistupuje k otvírání témat kolem rozmanitosti týmů, menšin a individualit. Najdou se i firmy, kde to nevezmou jako reputační riziko, ale příležitost pro PR,“ myslí si Marek Navrátil, psycholog a headhunter.

Domnívá se, že jsme na hraně změny. Tolerance bude s nastupováním mladších do výkonných rolí sílit. Je to vidět už na případu tetování, které bylo ještě donedávna problémem, kdežto nyní ho lze vidět i u zaměstnanců bank.

S tím nesouhlasí Goméz Tomčalová: „Mezi tetováním a nahotou vidím velký rozdíl, stejně jako ho vidím mezi tetováním a vyjadřováním extrémních názorů, v tom se hranice zas až tak neposouvají. S každou pracovní pozicí se pojí určitý status a jen v pár případech se snoubí s výrobou pornografie.“

Bude to spíš problém a reputační riziko, říkají všichni ostatní oslovení. „Kdybychom zjistili, že u nás někdo točí porno, nenechali bychom si ho tu,“ řekla Ekonomu mluvčí velké mezinárodní firmy, která nechce být jmenována, protože má diverzitu, toleranci a otevřenost jako svou hlavní firemní hodnotu.

Náhled profesionálního typu přináší Moroz s upozorněním, že člověk, který určité věci o své osobě tají, je vydíratelný. „Vedl jsem kdysi několik vyšetřování v jedné z velkých bank, kde byly vydírány ženy na pobočkách. Buď měli vyděrači k dispozici jejich intimní fotografie, nebo si s nimi začínali románky a pak na ně přitlačili pohrůžkou, že pokud jim neumožní převody peněz ze spících účtů, řeknou to manželovi,“ uzavírá expert ze Scautu. Míní, že je lepší, aby o problematických aktivitách firma věděla.

Související