Ladislav Semetkovský: Evropa se probudila. I vlivem války na Ukrajině začala řešit svou ochranu

Pilotní průkaz se nyní Ladislavu Semetkovskému extra hodí. O bezpilotní letouny se špionážními funkcemi z dílny jeho firmy Primoco UAV je teď zájem hlavně v Evropě, zatímco dřív se musel za zákazníky obvykle vypravit až do Asie či Afriky. Nyní za nimi může i sám doletět, aniž by trávil dlouhé hodiny na přeplněných letištích. Letošní rok je pro firmu zlomový. Po letech vývoje a stamilionových investicích do stroje s rozpětím pět metrů, který umí bez pilota na palubě uletět i 2000 kilometrů, začínají přicházet slušné tržby. Ty může v příštích letech zvýšit vliv ruské invaze na Ukrajinu. Semetkovský strávil řadu let v Rusku, kde podnikal. Podle něj tamní obyvatelé svého prezidenta Putina oceňují i proto, že zemi vytáhl ze dna. Zároveň ale šéf Primoca dodává, že většina Rusů s válkou nesouhlasí, a proto není jisté, že budou chtít Putina znovu za prezidenta.

Za první pololetí letošního roku jste měli tržby 103 milionů korun a zisk 49 milionů. To je zdaleka nejlepší výsledek firmy od jejího vzniku v roce 2015. Čím to je?

Dokončujeme prodeje, na kterých jsme v minulosti pracovali. Náš bezpilotní letoun je spíš klasické letadlo než elektrický dron, který si koupíte v obchodě. Takové letadlo musí být dotažené do konce. Vývoj, testování a létání u zákazníků, které už dnes máme na čtyřech kontinentech, nějakou dobu trvá. Obchod od prvního setkání u stolu po dodání k zákazníkovi je v našem oboru práce třeba na dva roky. Bylo jasné, že na začátku žádné tržby mít nebudeme. Potom sem tam nějaké nabíhaly a teď jsme se konečně dostali do stavu, že začneme mít stabilní výrobu a budeme kontinuálně prodávat. V mých plánech to bylo samozřejmě daleko dřív. Teď míříme k jedné miliardě korun, tu metu jsem si stanovil sám pro sebe.

Kdy byste jí mohli dosáhnout?

Teoreticky by to mohlo být i v příštím roce. Je hodně těžké to odhadnout, protože doba je turbulentní. Pracujete dva roky na nějakém zákazníkovi, což jsou pro nás téměř výhradně státy, a za tu dobu se třeba změní vláda, takže zmizí ministr obrany, se kterým jednáte osobně, a musíte začít znova. Do toho přišel covid, teď válka, prostě nenadálé situace, a to věci zpomaluje nebo také urychluje. Každopádně je fakt, že stomilionové tržby za první pololetí jsou vlastně větší než za celých sedm let. Také jsme ukázali, že naše EBITDA marže se zhruba bude pohybovat mezi 40 a 50 procenty, a teď potřebujeme růst. Věřím, že tahle firma může v řádu pěti let dělat miliardové tržby v korunách. Letošní rok je v tom pro nás totálně zlomový a budeme připraveni i vyplácet dividendy.

Nová fabrika bude stát stovky milionů. Chceme si na to vzít z vlastních zisků a hypoteticky bych si šel pro emisi na burze.

Už od letošního roku?

Asi ještě počkáme, protože nás čeká poslední významná investice – stavba nové fabriky v Písku. Tady v Praze v Radotíně máme něco přes tisíc metrů čtverečních, ale v Písku na našem letišti plánujeme pět, možná šest tisíc. Halu postavíme hypoteticky na výrobu dvojnásobného letadla, pro rozpětí 10 metrů, a továrna bude mít kapacitu výroby jedno letadlo denně. Jsme ve fázi velmi detailní analýzy toho, co bude uvnitř budovy. Bude to klasická sériová linka a výrobu budeme do značné míry robotizovat, protože chybí lidé. Je to náročné, takže už to plánujeme přes rok a pořád objevujeme spousty neznámých. A budovu chceme mít hezkou, ne hnusnou plechovou boudu.

Kdy tedy chcete mít novou halu postavenou?

Chtěl bych začít stavět co nejdřív, ale vzhledem k tomu, jak u nás probíhá stavební řízení, nevím. Pravděpodobně nezačneme dřív než za dva nebo tři roky. Bude stát stovky milionů korun. Chceme na to vzít peníze z vlastních zisků, které teď budeme vytvářet, a hypoteticky, kdyby zbytek chyběl, bych si šel pro další emisi na pražskou burzu.

Za první pololetí letošního roku jste dodali sedm bezpilotních letadel, ale do konce roku jich plánujete prodat čtyřicet za 500 milionů korun. Kde to všechno budete vyrábět, když nová hala ještě není?

Už je máme více či méně vyrobené. Jsme schopni v Praze ještě dva nebo tři roky přežít. Dokážeme vyrobit mezi 50 a 100 letadly ročně, ale samozřejmě motory a některé elektronické součástky děláme na dalších místech v Česku. V Písku bude kompletní výroba na jednom místě. Kromě tří komponent letounu si Primoco vyvíjí a vyrábí všechno samostatně.

Které komponenty si kupujete hotové?

Ze Španělska máme autopilota, hardware i software, komunikace mezi letadlem a zemí je z Norska. A potom americký odpovídač sekundárního radaru, což je součástka, která je v každém letadle, aby bylo vidět na radaru.

Předpokládám, že i čipy odebíráte od dodavatelů?

Jsou už ve zmíněných zařízeních plus je v letounu spousta dalších řídicích jednotek. Celé letouny jsme si navrhli sami, ale samozřejmě je skládáme z nějakých součástek včetně polovodičů. Ty jsou ale teď průšvih, mizí z trhu. Naštěstí jsme před prázdninami nakoupili polovodiče a další kritické součástky na sto letadel. Snažíme se předzásobit i proto, že si myslím, že se situace bude měnit a obchodní jednání a procesy nákupu sofistikovaných bezpilotních letadel v budoucnu nebudou trvat tak dlouho. Je to produkt, který dřív nikdo moc neznal. V zemích, kde jsme začínali, nikdy tak velký bezpilotní letoun nelétal. Teď s tím státy začínají, nastavují regulace a řada zákazníků už ví, kde jsou silné a slabé stránky těchto strojů.

Ruský dron ve školce

Letiště Písek‑Krašovice jste koupili před třemi lety a uvedli jste k tomu, že se tam po více než 25 letech vracejí bezpilotní letouny. Letiště do roku 1995 využívala armáda. Znamená to, že naše vojsko tam dřív mělo bezpilotní letouny?

Přesně tak. Vrtulníky a koncem 80. let i VR‑3 Rejs. To bylo sovětské bezpilotní letadlo, v podstatě chytrá raketa. Létala rychle, uměla odletět a přiletět, přistát na padáku, ale strašně nepřesně. Československá armáda měla v Krašovicích letku asi 12 dronů, ale bála se je vypustit. Byly jen na cvičení v Sovětském svazu. Ale Rusové měli tyto stroje i v Milovicích. Jednou to vystřelili a spadlo to v Praze v Záběhlicích na mateřskou školu. V naší knížce o tomto letišti, kterou napsal Michal Plavec a já jsem ji zaplatil a vydal, jsou k tomu i fotky.

Stalo se někomu něco?

Nebyla žádná zranění, jen se něco rozbilo. Byl to ale průšvih jako Brno a komunisté to zakryli tím, že tam spadla meteorologická sonda.

Co vám přináší letiště?

Jako jediná firma na světě, která má montáž i kompletní vývoj a výrobu bezpilotního letounu, máme civilní i vojenskou certifikaci. Byť dodávám, že na té vojenské ještě pracujeme, ale na začátku příštího roku bude dokončena. K tomu máme vlastní letiště s vlastním vyhrazeným prostorem, kde můžeme testovat a zalétávat nová letadla, a také máme povolení obchodovat s vojenským materiálem.

Vaší konkurencí v oblasti bezpilotních letadel je třeba i Boeing. Ten nemá tuto celou infrastrukturu?

Mluvím o firmách, které se zaměřují na stejný trh jako my. Boeing vyrábí především civilní letouny a tržby v bezpilotních letadlech počítá v promilích.

Pronajímáte letiště i jiným firmám nebo pilotům?

Letiště je pro nás, a když tam létáme, zavřeme si vzdušný prostor. Ale když někdo chce přiletět, tak může. Funguje tam sportovní letectví, a jednou jsme dokonce udělali letecký den.

I vy jste pilot. Jak jste se dostal k létání?

Můj tatínek létal s ultralightem, občas jsem se s ním svezl. Pak jsem si říkal, že bych měl něco dělat, nějaký „sport“. V té době všichni kamarádi chodili hrát golf. Mě to nikdy netáhlo, ale létání se mi líbilo. Na začátku jsem si obletěl všechna česká letiště, pak mě to přestalo bavit, tak jsem obletěl slovenská letiště. Vzal jsem třeba přítelkyni na týden nebo jsme vyrazili s kamarády, dvě tři letadla, někam na výlet. A pak jsem začal létat dál a dál po celé Evropě, třeba do Chorvatska k moři.

V Písku bude kompletní výroba. Kromě tří komponent letounu si Primoco vyvíjí a vyrábí všechno samostatně.

Máte na píseckém letišti své letadlo?

Nemám. Pronajímám si letadlo většinou na Ruzyni.

Pořád se tedy letectví věnujete?

Začal jsem sportovně létat od roku 1999 a postupně jsem lezl na větší a větší letadla. Pak jsem žil nějakou dobu v zahraničí a létal jsem málo. Po návratu jsem začal v Česku vyrábět letadla. A když jsem se tím zabýval celý týden, moc mě nelákalo jít si o víkendu zalétat. Pak už mi to ale chybělo a k zákazníkům v Evropě si už většinou zaletím sám. A teď pracujeme na spoustě evropských zákazníků. Například nedávno jsem letěl ráno do Sofie a večer zpátky.

Jak vypadala vaše cesta od pilotování letadla k výrobě bezpilotních letounů?

Dvacet let jsem pracoval v médiích, nějakou dobu jsem pak byl v Rusku, ale vývoj softwaru a média mě přestaly bavit. Blížila se mi pomalu čtyřicítka a přemýšlel jsem, co dělat. Pořád jsem chtěl něco vyrábět, ne jen virtuálně vytvářet nějaké počítačové kódy. V Rusku mě napadla zhruba v roce 2013 myšlenka udělat profesionální bezpilotní letadlo. V té době byla jen vojenská anebo elektrické multikoptérky pro modeláře. Profi stroje pro civilní sektor prakticky neexistovaly. Přitom v Rusku nad ropovody a plynovody pořád létali a v zásadě dodnes létají starými vrtulníky, a to tam mají obrovské množství trubek, které musí podle jejich zákonů dvakrát do měsíce proletět. Tak mě napadlo vytvořit profesionální bezpilotní civilní prostředek, který by byl schopný v jejich klimatických podmínkách, větru a zimě, nahradit obrovský a drahý vrtulník. S touto myšlenkou jsme začali, ale pak se to otočilo a nyní jsme v bezpečnostní oblasti. Mluvím o armádách, pohraničních strážích, pobřežních strážích, ochraně hranic z pobřeží, zpravodajské činnosti a podobně. Jsme vlastně mimo energetiku, byť si myslím, že se tam v budoucnosti významně vrátíme.

„Naše letadlo dělá všechno možné, v podstatě je to zpravodajská činnost, ale nepadá z něj žádná munice. Primárně to nechci ani do budoucna,“ tvrdí šéf firmy Primoco UAV Ladislav Semetkovský.

Foto: Tomáš Nosil

Bezpilotní letouny jste nedávno testovali s německou armádou, představili jste se finským bezpečnostním složkám. Vypadá to, že se evropské státy najednou víc zaměřují na obranu a ochranu svých hranic.

Určitě, Evropa se otevřela a bude nakupovat, respektive už nakupuje. V Evropě jsme dřív nebyli, na začátku jsem si ani neuměl představit, že bych byl schopný ve zkostnatělé unii prodat naše letadlo. Regulace a požadavky tu byly takové, že mě Evropa vlastně nezajímala. Prodávali jsme v Asii, na Blízkém východě a v Africe. Svým způsobem teď pomohla i válka Rusko–Ukrajina, že se Evropa probudila a začala si říkat, že vlastně ochranu potřebuje začít řešit. Příklady Německa a Finska, které jste zmínil, jsou pro nás obrovské příležitosti. Je tu potenciál dohodu možná v horizontu jednoho roku dotáhnout do konce.

Polovodiče mizí z trhu. Naštěstí jsme před prázdninami nakoupili polovodiče a další kritické součástky na 100 letadel.

Tím myslíte, že by tyto dva státy koupily vaše bezpilotní letouny pro své armádní bojové jednotky?

To ne. Naše letadlo nikdy nebude nosit zbraně, nebo dneska je aspoň nenosí. Ale primárně to nechci ani do budoucna. Naše letadlo dělá všechno možné, ale nepadá z něj žádná munice.

Co tedy umí?

Je to v podstatě zpravodajská činnost, ale bohužel nemůžu jít příliš do detailů.

Jde o monitoring nějakého území, termokamery a podobně?

To má každý dron. Naše letadla vozí na palubě zařízení, které dokáže zjišťovat cíle, telekomunikační provoz a spoustu dalších jiných věcí. Zjednodušeně to, co je ve velkém AWACS (letoun určený pro vojenský průzkum, velení a zajišťování spojení – pozn. red.), to dokáže dneska do značné míry nosit i naše bezpilotní letadlo s určitými typy senzorů. Ke sledování velkého území dokážeme na poměrně velké vzdálenosti zaměřovat, jestli je v té oblasti mobilní telefon, jaký je to telefon a spousty dalších věcí. Dneska už má u sebe telefon prakticky každý. Když se třeba na slovensko‑ukrajinské hranici někde v lese objeví člověk s afghánskou SIM kartou, hned víte, že tam máte bezpečnostní problém. A to je jen jedna malinká věc z mnoha činností, které naše letadlo dělá.

Jak jste řekl, dřív byli vaši zákazníci hlavně v Asii a na Blízkém východě, ale zájem v Evropě roste. Už se začínají do Evropy překlápět i vaše prodeje?

Ano, letos už je to hlavně Evropa, i když také stávající zákazníci z jiných kontinentů něco dokupují. A asi za týden podepíšeme smlouvu s jedním významným africkým zákazníkem. Mimochodem je to země, kam se z Česka za 10 let nevyvezlo prakticky žádné citlivější zboží. Abych to vysvětlil, my máme produkt dvojího užití, respektive jde i o vojenský materiál. To znamená, že každý prodej a vývoz včetně náhradních dílů musí schválit stát. Když podepíšeme smlouvu, požádáme ministerstvo a pak běží dva měsíce schvalovací kolečko. Samozřejmě existuje tabulka zemí typu KLDR nebo Sýrie, kam prodávat nesmíme. Pak je ale spousta zemí, které jsou citlivé, takže tam třeba neprodáte zbraň, ale naše letadlo ano. A to řeší ministerstva.

Už vám český stát někdy zakázal vývoz?

Ano, bylo toho víc. Například jsme jednu zakázku prodali v Iráku, dokonce jsme dostali zaplaceno, ale tři roky jsem žádal Česko o povolení k vývozu. Nakonec jsme ho dostali. Jiným příkladem je Rusko. Tam jsme nikdy nedostali povolení prodat, byť trh byl kolosální. Nakonec jsme od státu dostali povolení poskytovat letecké práce v civilní oblasti, proto jsme tam měli naši jedinou zahraniční dceřinou společnost. Připravovali jsme se, až Gazprom řekne, že budeme létat nad jejich trubkami, vyrobíme letadlo, prodáme ho do své ruské firmy a ono bude létat pro Gazprom na zakázku. I oni to tak nakonec chtěli. Kdyby nebyla válka, měli bychom letos jenom v Ruské federaci tržby kolem 300 milionů korun. Naši ruskou společnost jsme ale zrušili už před válkou, protože jsme viděli, kam to všechno směřuje.

Už mi létání chybělo, tak jsem se k němu teď hodně vrátil a k zákazníkům, které máme v Evropě, si většinou zaletím sám.

Rusové proti válce

Tvrdíte, že vaše bezpilotní letouny nejsou zbraně, že neshazují bomby, ale můžete si být jistý, že je třeba v těchto východních zemích nebudou používat i pro boj?

Státy se zavazují k tomu, že naše bezpilotní letouny nikdy nezneužijí. Jako součást licenčního řízení podepisují deklaraci, že v nich nebudou vozit biologické zbraně a spoustu dalších věcí. Jistotu ale nemáte nikdy s ničím.

Nemáte výčitky, že vaše výrobky tedy přece jen mohou být použity pro boj?

Nemám. Ale není to jen v tom, že letíte nad hranicí a chytáte tam třeba běžence. Nepřítel se proti vám připravuje a takzvaně zarušuje prostředí. Například na Ukrajině, ale prakticky i v jakémkoliv jiném konfliktu všichni jako první zapnou rušiče signálu GPS a podobně. Takže když se tam pohybujete, elektronika včetně jednoduchých letadel více či méně přestává fungovat. My máme v systému tři navigační systémy, jeden úplně speciální. A máme zařízení, které nahradí všechny tyto systémy včetně GPS.

Je takto narušitelný i provoz vojenských bojových dronů?

Bayraktar (turecké bojové bezpilotní letadlo – pozn. red.) má na Ukrajině osm až deset letů, než je zničen, a má s tím velké problémy. Zaprvé je velký, takže se ho Rus naučil detekovat. A ruší tam GPS, takže letoun má problém s přesností. A teď si vezměte, kolik to letadlo stojí, i když zrovna Bayraktar je ještě jedno z těch levnějších. Všichni si bezpilotní prostředky kupují, ale jakmile začne válka, mají velmi omezenou schopnost. Proto nechceme bojovat, je pro nás jednodušší sbírat data a předávat informace, které oni potřebují, aby věděli, kde jsou jejich cíle.

Svým způsobem pomohla válka Rusko–Ukrajina tomu, že se Evropa probudila a začala si říkat, že potřebuje začít řešit svou ochranu.

V Rusku jste dlouho podnikal a žil. Jak si vysvětlujete, že většina Rusů stále podporuje válku proti Ukrajině a Putinův režim?

Tak jako tady si lidé zvolili Miloše Zemana, tam si drtivá většina lidí zvolila jako prezidenta Vladimira Putina. Nezastírám, že mám Rusko rád, v byznysu jsem tam strávil 15 let a mnoho let jsem tam i žil. Ale všichni zapomněli, že Putin tu zemi na rozdíl od opilců před ním vytáhl ze dna a zcivilizoval ji. A nesouhlasím s tvrzením, že Rusové souhlasí s válkou. Osobně si myslím, že většina, a zejména byznysový svět, s válkou nesouhlasí. Teď jsem se na dovolené potkal s řadou lidí z této oblasti a všichni jsou z války zděšení.

Podle průzkumu, na který se odvolává ruským režimem zakázaný zpravodajský web Meduza, jsou pro pokračování války téměř dvě třetiny Rusů, i když u mladých je to téměř obráceně.

Na věkové skupiny zejména starých lidí to bude platit, protože staří lidé si pamatují, jak osvobodili Evropu a tak dále. Tím ale nemá smysl se řídit. Když se budeme bavit o průřezu společností a speciálně o Moskvě, válku určitě většina lidí nechce. A řeknu k tomu jeden zásadní důvod: lidé na Ukrajině a v Rusku jsou mezi sebou tak propojení, že prakticky nenajdete ruskou rodinu, v níž by neměl nikdo nic společného s Ukrajinou. Otázka je, co bude s Putinem v dalších volbách, protože nálada se tam dramaticky změnila.