Toto číslo Ekonomu vychází na prahu pravděpodobně historického okamžiku pro Ukrajinu. Právě začínající summit lídrů zemí EU jí může přidělit status kandidátské země a dát jí tak perspektivu členství v evropském klubu. Podporu tomuto rozhodnutí už vyjádřili vrcholní představitelé mnoha evropských zemí nebo šéfka Evropské komise. Důvodů pro přidělení kandidátského statusu Ukrajině je hned několik.

Ukrajina bojuje za Západ – pro sebe i pro nás

Zjednodušeně řečeno: Ukrajina čelí současné existenciální hrozbě, protože si vybrala cestu na Západ. Nesmíme zapomínat, že nynější válce, která ovšem začala už před osmi lety okupací Krymu a útokem na východní Ukrajinu, předcházela vlna masových protestů v ukrajinských městech, takzvaný Euromajdan. Tyto protesty vypukly ke konci roku 2013, když tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč nečekaně odmítl podepsat asociační dohodu s EU. Ukrajinci vycítili, že jsou vedeni hlouběji do náruče ruského medvěda a že šance stát se prosperující a dobře fungující zemí bez velké korupce se vzdaluje. Od Euromajdanu, při kterém už tehdy přišlo o život několik desítek Ukrajinců, vede přímá linka k dnešním bojům na Donbase nebo masakrům ukrajinských civilistů v Irpini, Buči a dalších městech.

Putin a jeho režim si nemůžou dovolit ztratit kontrolu nad svým sousedem. Zejména pokud by se evropská integrace povedla a Ukrajinci – národ Rusům v mnohém blízký – by se vymanili z postsovětského marasmu, který se v Rusku naopak prohlubuje. Kdo naopak navštívil Ukrajinu, byl pravděpodobně překvapen, jak moc se to tam podobá „naší“ Evropě. Pokud splní tento jasně proevropský národ podmínky pro členství v EU, neměli bychom ho odmítat. Naopak může být zajímavé se zamyslet nad přínosy členství země, která za naše hodnoty tolik trpěla.

Přijetí další velké země do EU by mohlo zabít několik much jednou ranou a napomoci prosadit nutné reformy sedmadvacítky.

Nový východní štít

Ukrajina včleněná do EU a případně do NATO nás nepochybně posílí geopoliticky i vojensky. Největší evropská země (bráno bez Ruska) bude disponovat silnou armádou se zkušeností z bojů s Ruskem, pro které je Západ úhlavní nepřítel. Vedle Polska bychom získali na východním křídle EU další silný štít, který nás bude chránit před vpády z Východu – ať už nezreformovaného Ruska (a šance na změnu je tam minimální), případně Ruska v područí agresivní Číny. Ukrajina se také často nazývá obilnicí Evropy. Proč ji nemít ve světě, kde může být brzy nedostatek potravin, na své straně. Ukrajinská armáda a národ mají nad Rusy jednu nepopiratelnou výhodu – morálku a ochotu bojovat.

Co se s Ukrajinou stane v případě, že její evropskou budoucnost zablokujeme? Ukrajina může být dobyta a stát se kolonií výbojného Kremlu. Nebo se ubrání, ale bude plná lidí, kteří budou mít dojem, že je Západ zradil. Tato frustrace a zloba pak povedou k tomu, že se v Kyjevě dříve nebo později etabluje diktátor typu tureckého Erdogana. Na našich hranicích tak možná bude problematická, neprosperující země s dlouhodobě nestabilním režimem a s rizikem, že se vrátí do orbitu Ruska.

Příležitost pro všechny

Je nutné, aby Ukrajina pokračovala v rozsáhlých reformách, aby zde zakořenil právní stát, demokracie a volný trh. Možnost stát se členem EU bude důležitou součástí mixu „cukru a biče“, kterým může Západ nasměrovat Ukrajinu na cestu k prosperitě. To je mimochodem odpověď na námitky, jestli Ukrajina tak trochu nepředbíhá v řadě. Status kandidátské země jí v žádném případě nebude přisouzen na úkor jiných, zejména balkánských kandidátů. Naopak pro ně může být zrcadlem, takže když tito adepti provedou podobné reformy, mělo by jim být členství také umožněno. Na rovinu si ale můžeme říct, že Albánie, Makedonie a Černá Hora jsou na tom v mnohém hůře než Ukrajina. Srbsko a Turecko se navíc i „hodnotově“ vydaly jinou cestou.

Zreformovaná Ukrajina v EU nás obohatí i přímo. Už jen rekonstrukce zničené infrastruktury bude nadlidský úkol, kde se vedle firem mohou angažovat také investoři z EU. Například penzijní fondy, které se spokojí s nízkým úrokem. Dalším polem pro spolupráci může být zemědělství – Ukrajina má například tolik orné půdy jako Francie a Německo dohromady a nachází se tam čtvrtina celosvětové černozemě. Na Ukrajině také žije více než 40 milionů lidí – potenciálních spotřebitelů nebo zaměstnanců. Ukrajinský IT sektor se bouřlivě rozvíjí a strojírenství je stále robustní.

I před ruskou invazí měla Ukrajina mnoho vnitřních problémů, například rozsáhlou korupci, ale často také vůli je přiznat a něco s nimi dělat. V něčem nás pak dávno předběhla. Řidičák, občanku, povinné ručení nebo třeba i rodný list svých dětí může mít Ukrajinec v mobilu. Třeba v Česku se o této zdánlivě banální záležitosti mluví už několik let, ale k realizaci stále nedošlo.

Ukrajinská kandidatura do EU může vést i k dotažení některých unijních reforem. S argumentem nutnosti pohlídat si Ukrajinu může Evropská komise například dotáhnout mechanismus, který podmiňuje vyplácení unijních peněz fungujícím právním státem. Polsko a Maďarsko se nyní nechávají štědře dotovat ze společné kasy, ačkoli se vzdalují demokratickým hodnotám. Nebo EU konečně zruší princip jednomyslnosti, tedy právo veta každé členské země, v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky. Přijetí další velké země by mohlo zabít několik much jednou ranou a napomoci nutné reformy sedmadvacítky prosadit. Když pojmou Ukrajina a EU celý proces zodpovědně, možná budeme za nějaký čas znovu psát o evropské osmadvacítce, navíc jednotnější a silnější.

Související