Když na jaře roku 2020 přišel první lockdown a miliony lidí po světě nuceně přešly na práci z domova, začaly se objevovat názory, že home office se stane novou normou. Já sám jsem tuto změnu jako introvert vítal a těšil jsem se na spoustu výhod, které mi poskytne. Přiznávám, těch několik měsíců práce z domova pro mě bylo těžkým rozčarováním.

Absolutně se setřela hranice mezi časem pracovním a soukromým, v důsledku čehož jsem pracoval neustále. Ač společnost jiných lidí aktivně nevyhledávám, odloučení od kolegů se stávalo čím dál tím víc ubíjejícím. Jak ukazují výsledky některých studií, nebyl jsem v tom sám. Podle jednoho letošního výzkumu PwC preferuje 11 procent pracujících Američanů trávit celou pracovní dobu v zaměstnání a 62 procent tam chce být alespoň nějakou část týdne. Více než polovina (51 procent) manažerů si je pak podle personální společnosti GoodHire jistá, že jejich podřízení se do kanceláří rádi vrátí na celou pracovní dobu.

Upřímně řečeno, není divu. Podle průzkumu Americké psychiatrické asociace se skoro dvě třetiny lidí pracujících v pandemii z domova cítily alespoň čas od času osaměle a 17 procent tento pocit zažívalo nepřetržitě.

Jestli pandemie něco spolehlivě ukázala, pak skutečnost, že člověk je opravdu tvor společenský a že i přesvědčeným samotářům nakonec chybí mezilidská interakce. A že právě ona jasně napomáhá produktivitě. Zřetelně si vybavuji, jak jsme v euforii z opětovného shledání v newsroomu během půl hodiny přišli na víc nápadů, než jsme ze sebe byli schopni vymačkat na několika online mítincích. Na některé myšlenky prostě přijdete jen díky přímé a živé debatě s dalšími lidmi.

Přeji pěkné čtení.

Související