Nevěděl jsem, co budu dělat, ale snil jsem o tom, že budu podnikat a že se dostanu do světa, konstatuje dnes již bývalý šéf firmy EMOS v Přerově Jiří Lupač. Psala se osmdesátá léta minulého století a on poznamenává, že tehdy bylo možné dostat se „maximálně do Maďarska“. Vyučený elektrikář přesto nastoupil do zaměstnání s přesvědčením, že jednou vlastní firmu mít bude, což bylo těžko představitelné, neboť v socialismu oficiálně něco takového možné nebylo.
Po změně režimu se mu to povedlo. Z EMOS za více než třicet let postupně vyrostl přední středoevropský hráč mezi dodavateli světelných zdrojů pro domácnosti a průmysl, ale i dalších produktů drobného elektra. Déle než tři čtvrtě roku se Lupač rozmýšlel, než se rozhodl firmu prodat nadnárodní skupině Legrand, protože to pro ni podle něj bude znamenat nové obchodní příležitosti. Proces převzetí stoprocentního podílu trval rok a půl. „Jestli to bylo správné, se mě zeptejte tak za deset let,“ usmívá se šarmantní šedesátník.
Od fušek k expanzi
Na stavební průmyslovku se Lupač nedostal. „Napsal jsem totiž tenkrát Komunistická strana Československa s malým ká,“ zdůvodňuje, proč se šel vyučit provozním elektromontérem. Dovedla ho sem vášeň pro železniční modelářství, vláčky a lokomotivy.
Pak ještě vystudoval střední elektroprůmyslovou školu v Olomouci a nastoupil do Přerovských strojíren, kde poznal další obor. „Vydělával jsem slušné peníze, přesto mě to táhlo dál k vlastnímu podnikání,“ vysvětluje. Za poloviční plat, tehdy už s rodinou a dvěma dcerami, přešel od strojařiny zpět do elektra, do výzkumně‑vývojové dílny elektroniky. „Dělali jsme k tomu načerno fušky,“ vytahuje frekventované dobové slovo.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později