Příští týdny a měsíce ukážou, nakolik si vážíme vlastní svobody a kolik jsme pro ni schopni obětovat. Ekonomické sankce, které demokratický západní svět (tedy i Česko, které do něj právem patří) uvalil na Rusko, budou naši ekonomiku hodně bolet. Hospodářský růst bezpochyby zpomalí, inflace naopak poroste mnohem více, než jsme si ještě donedávna mysleli. Určitě zchudneme, mnohé domácnosti a také mnohé firmy se dostanou do vážných problémů. Bude to bolet. Ani zdaleka to ale nebude srovnatelné s tím, co nyní zažívají Ukrajinci. Cena benzinu na našich pumpách bude sice dost možná o desítky korun vyšší, než je tomu nyní, to ale nelze porovnávat s utrpením Ukrajinců, kteří utíkají s dětmi z rozbombardovaných měst ve snaze zachránit si holý život.

Česko zatím v této obří krizi obstálo na jedničku. Politici, firemní sektor i občané až na výjimky ve vzácné shodě projevují nejen slovy, ale i činy solidaritu s Ukrajinou. Euforie však ve dnech příštích začne nutně vyprchávat a pod tlakem rostoucích cen a snižující se životní úrovně se dosavadní jednota může začít drolit. Obrazy ukrajinského utrpení časem některým zevšední a do mysli se začne vkrádat otázka, jestli nám to za to vlastně stojí.

Snad většině z nás dojde, že u Kyjeva se nyní opravdu bojuje za Prahu. A že každá koruna, kterou nyní investujeme do boje za svobodu Ukrajiny, může mít v budoucnosti cenu naší vlastní krve.

Přeji pěkné čtení.

Související