Zdravotnictví se digitalizuje po krůčcích, proces brzdí nedůvěra k IT

E‑recept a e‑neschopenka byly prvními projevy digitalizace v péči o zdraví, které mohl zaznamenat běžný pacient. V loňském roce byl schválen zákon o elektronizaci zdravotnictví a má zajistit, že se tento proces nezastaví. „E‑recept a e‑neschopenka jsou dobrý základ, ale jde jen o malý fragment toho, na čem by se mělo stavět,“ konstatoval jednatel a ředitel eHealth and Telemedicine Ondřej Svoboda v diskusním fóru týdeníku Ekonom, jehož tématem byly elektronizace a digitalizace zdravotnictví.

Podle něj se e‑recept povedl a e‑neschopenka se začíná pozvolna využívat. „Nicméně už je to delší doba, co se to zavedlo, a od té doby nic dalšího nepřišlo,“ upozornil Svoboda, že žádný posun nevidí například v samotné primární péči. „Tam je potřeba také začít pracovat s digitalizací.“

Primární péče označuje základní lékařské služby poskytované praktickými lékaři nebo specialisty většinou ambulantně. Zahrnují prevenci, diagno­stiku, léčbu nebo rehabilitaci.

Telemedicína jako částečná neznámá

V debatě se hodně mluvilo o telemedicíně. Tímto termínem se označuje poskytování lékařských služeb na dálku s využitím telekomunikačních a IT technologií. Může jít o videohovory lékařů s pacienty, e‑maily a podobně.

Telemedicína je zatím pro legislativu pojmem bez vlastní specifikace. Vztahují se na ni obecná ustanovení. „I tak je dobře, že nějaký zákon vznikl a udělal se dílčí krok k digitalizaci. Jako občan i účastník trhu bych do budoucna pouze doporučil, abychom se inspirovali v zemích, kde to funguje a kde se podařilo jednotlivé kroky digitalizace ve zdravotnictví úspěšně zavést,“ připomněl Svoboda.

Základním předpokladem poskytování kvalitních a bezpečných zdravotních služeb je ochrana osobních údajů pacientů.

Jako specialista v oboru dal hned příklady: „Dánsko je v elektronizaci ze všech nejdál. Číslo dvě je asi Estonsko. Mnohem dál než Česko je také třeba Gruzie.“

Zakladatelka advokátní kanceláře Dubanská & Co. Barbora Dubanská hovořila především o právních aspektech přesunu do digitální sféry. „Ze strany poskytovatelů vnímám nedostatek právní jistoty. Totéž platí i pro pacienty. Pacientské organizace žádají, aby byla větší. Nemyslím, že je nutné vždy všechno řešit novým komplexním zákonem, jaký má třeba Německo. Bylo by vhodné říct třeba v rámci odborných společností, jaké jsou ty standardy, kdy je vhodná péče právě prostřednictvím telemedicíny, jak zajistit správnou identifikaci a informovaný souhlas v případě poskytování péče na dálku,“ domnívá se Dubanská.

Ředitel eHealth and Telemedicine se na věc podíval i jako potenciální pacient a vyzdvihl kvality digitální identity občana. „Skrze aplikaci v telefonu a profil s autorizací vstupujete do systémů státní správy. Máte přístup ke své dokumentaci, sdílíte ji s různými profesionály nebo rodinnými příslušníky, které autorizujete,“ nastínil Svoboda klady Digital ID.

Pryč od papíru, i když to bolí

David Reichel, solution architect v IT společnosti Grit, připomněl širší rozměr digitalizace. „Skrývá se za tím obrovská agenda. Jde třeba o zdravotní pojišťovnu jako instituci a o zaměstnavatele, kteří si potřebují vyměňovat různé dokumenty. Dále tam jsou farmaceutické velkoobchody a dodavatelé. Tato běžná agenda se v komerční sféře elektronizuje velmi intenzivně, nejen v posledních dvou letech, kdy to akcelerovala pandemie.“

Ve zdravotnictví takto koronavirová krize nezapůsobila. „Řešením je nahradit papírové doklady, aby ušetřily práci hromadě lidí, kteří musí zpracovávat faktury a příjmy. Bolestí zdravotnictví je, že často velmi kvalifikovaný personál ztrácí čas touto běžnou administrativou,“ poukázal Reichel.

Za překážku považuje příliš konzervativní přístup a nedůvěru k novým řešením. „Z naší zkušenosti z komerčního sektoru nebo i u farmaceutických společností plyne, že není možné řešit efektivitu úplně beze změny a redesignu procesů. To, že něco funguje mnoho let, neznamená, že je to to nejlepší. Naopak to často bývá i brzdou,“ prohlásil.

Podle Reichela si na nová řešení lidé zvyknou a časem je naopak oceňují. „Typicky když máte nahradit papír kolující mezi několika odděleními nějakým elektronickým postupem, je proti tomu ve společnostech ze začátku velká nevole, protože je to obrovská změna. Po nějaké době je to najednou výborné. Podobně to bylo u zmíněného e‑receptu,“ přiblížil.

Zákon je jen začátek

Statutární zástupkyně ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) Vladimíra Těšitelová přispěla do diskuse detaily o vzniku zákona o elektronizaci zdravotnictví „Je první odbržďující legislativní úpravou pro spuštění elektronizace v celém komplexu resortu zdravotnictví,“ vyzdvihla přínos, po němž volá praxe.

Před schválením loni podzim ÚZIS zpracovával text do paragrafového znění od února 2020. Šlo částečně o citlivé věci. „Jde o záležitosti týkající se ochrany osobních údajů pacientů, což je základní předpoklad pro poskytování kvalitních a bezpečných zdravotních služeb. Zároveň jde o krok k další fázi elektronizace zdravotnictví, zejména v systému správy souhlasů. Hlavní pak je, že budou v reálném čase dostupná správná data o poskytovatelích zdravotních služeb, pacientech i zdravotnických pracovnících,“ vypočítala Těšitelová.

Vyjádřila přesvědčení, že zákonem proces nekončí, považuje ho za základ přesunu zdravotnictví do digitálu. Další na řadě má být provozní dokumentace. „Bude obsahovat technické parametry pro připojení a tvorbu identifikátoru zdravotních pracovníků a pacientů. Mají nahradit rodná čísla, která pro tento účel slouží teď.“

Jako velkou pomoc vnímá Dubanská iniciativy Evropské komise. Členské státy EU se zavázaly do roku 2030 stoprocentně zpřístupnit zdravotní dokumentaci. „Jde například o Evropský prostor pro zdravotní údaje, který má velké ambice. Když se třeba přihodí něco špatného na ulici, abychom měli údaje k danému pacientovi i v případě, že vycestuje. Už teď existuje pacientský souhrn v systému poskytování přeshraniční péče, ale zatím není naplněn zdravotními údaji.“

Právnička radí zamyslet se nad tím, jak poskytovatele péče motivovat, aby do systému informace vkládali. „Německo šlo i cestou finanční motivace lékařů, ambulancí a dalších poskytovatelů zdravotní péče,“ uzavřela Dubanská.