Deflační politika Československa z let 1922–1923 dodnes není interpretována jednoznačně. A snad ani nemůže být, hlavně kvůli jejím široce rozvětveným konsekvencím, jež nutně vyznívaly rozporuplně ve vztahu k jednotlivým sektorům ekonomiky i různým skupinám obyvatelstva. V zahraniční literatuře se často vyskytuje citace Keynesova výsměchu z jeho Pojednání o měnové reformě (1923) na adresu Aloise Rašína, kterého ale jinak uznával a oceňoval za elegantní provedení měnové odluky v roce 1919. Předlistopadová komunistická historiografie zase konstantně interpretovala Rašínovy snahy jako výraz jeho sepětí se zájmy bankovního velkokapitálu. Dnešní domácí hospodářští historikové již k hodnocení přistupují diferencovaněji a více zvažují rozporný dopad tohoto výjimečného úsilí.
Poválečná situace
Rozbití habsburské monarchie a jejího trhu, v jehož rámci se české a slovenské hospodářství vyvíjelo, způsobilo v podmínkách končící světové války vysoce nestabilní prostředí. Jedním z klíčových úkolů byla stabilizace měny, zahájená měnovou odlukou v únoru 1919. Nově ustavená „koruna československá“ však nebyla v příštích letech ušetřena inflačních tlaků. S výjimkou ulehčení břemene dlužníkům se s ní pojily negativní důsledky pro ekonomiku. Proto se politické i hospodářské elity nové republiky shodovaly v potřebě její stabilizace. Neshoda nastávala v otázce, jak toho dosáhnout.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jakub Rákosník
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



