Deflační politika Československa z let 1922–1923 dodnes není interpretována jednoznačně. A snad ani nemůže být, hlavně kvůli jejím široce rozvětveným konsekvencím, jež nutně vyznívaly rozporuplně ve vztahu k jednotlivým sektorům ekonomiky i různým skupinám obyvatelstva. V zahraniční literatuře se často vyskytuje citace Keynesova výsměchu z jeho Pojednání o měnové reformě (1923) na adresu Aloise Rašína, kterého ale jinak uznával a oceňoval za elegantní provedení měnové odluky v roce 1919. Předlistopadová komunistická historiografie zase konstantně interpretovala Rašínovy snahy jako výraz jeho sepětí se zájmy bankovního velkokapitálu. Dnešní domácí hospodářští historikové již k hodnocení přistupují diferencovaněji a více zvažují rozporný dopad tohoto výjimečného úsilí.
Poválečná situace
Rozbití habsburské monarchie a jejího trhu, v jehož rámci se české a slovenské hospodářství vyvíjelo, způsobilo v podmínkách končící světové války vysoce nestabilní prostředí. Jedním z klíčových úkolů byla stabilizace měny, zahájená měnovou odlukou v únoru 1919. Nově ustavená „koruna československá“ však nebyla v příštích letech ušetřena inflačních tlaků. S výjimkou ulehčení břemene dlužníkům se s ní pojily negativní důsledky pro ekonomiku. Proto se politické i hospodářské elity nové republiky shodovaly v potřebě její stabilizace. Neshoda nastávala v otázce, jak toho dosáhnout.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později