Česká ekonomika stojí na prahu změny. V 90. letech vsadila na model maximalizace pracovní síly, kdy stát do Česka lákal výrobní firmy, které měly zaměstnat co nejvíce lidí. Rekordně nízká nezaměstnanost posledních let, kterou si Česko udrželo i v době koronavirových uzavírek, teď ale dává jasně na srozuměnou, že se tento model vyčerpal. Pokud se má tuzemská ekonomika vyrovnat nejvyspělejším zemím světa, nemůže spoléhat na nápady dovezené ze zahraničí. Bude potřebovat domácí firmy s nápady, potenciálem pro rozvoj a globálními ambicemi. Máme ale takových firem v Česku dostatek? Na čem můžeme stavět a kde naopak má tuzemský byznys ještě rezervy? A jak nezabít dobré nápady ještě ve startupové fázi, například tím, že je koupí a z Česka vyveze zahraniční investor? Odpovědi nejenom na tyto otázky přinese seriál týdeníku Ekonom s názvem Firmy budoucnosti. Na příkladech reálných a fungujících tuzemských podniků v následujících měsících ukáže, co Češi dokážou vymyslet a jak mohou své nápady dál rozvíjet. Až do února příštího roku budeme pravidelně přinášet příběhy firem, které mají potenciál nahradit montovny a stát se tahouny tuzemského hospodářství.

Česko bez přidané hodnoty

Ani úspěšný prodej tuzemských výrobků v zahraničí nemusí znamenat, že z něj Česko vytěžilo maximum. Příkladem je automobilový průmysl.

Česko má ve světové ekonomice status montovny, v níž drtivá většina firem nemá finální výrobek, pouze dodává relativně levné komponenty do zahraničí. Hotové výrobky tvoří jen 11 procent českého exportu. Například v sousedním Polsku je to čtvrtina. Většina tuzemských firem jsou jen subdodavatelé pro zahraniční firmy. „Nejčastěji se jedná o dceřiné společnosti německých, francouzských, ale také korejských výrobců,“ popisuje ekonom Michal Jelínek z poradenské společnosti V4 Group. Podle jeho slov je obvyklý byznysmodel těchto společností následující: „Produkt na našem území levně vyrobit a pak jej s nízkou marží, obvykle okolo tří až pěti procent, prodat mateřské společnosti.“ Ta se pak stará o marketing, prodej a distribuci.

Jak jsme vybírali firmy budoucnosti

Cílem seriálu Firmy budoucnosti je přinést inspirativní příklady českých společností, které jsou ziskové a do budoucna mají předpoklady pro další růst a expanzi. Nejde o žádné start‑upy, které mohou, ale nemusí prokázat svůj potenciál v praxi, ale o již zavedené podniky.

Společnosti, jejichž příběhy seriál popíše, vybrala redakce týdeníku Ekonom ve spolupráci s advokátní kanceláří Deloitte Legal a poradenskými společnostmi PwC, Apogeo a V4 Group.

Společnosti zařazené do seriálu nesmí být ve ztrátě. Ročně musí generovat zisk alespoň v řádu desítek milionů korun.

Musí mít významný tržní podíl, nebo alespoň usilovat o jeho získání. Například technologii společnosti Shoptet, které je věnován první díl seriálu, využívá přes 40 procent českých e‑shopů.

Dalším kritériem je zastoupení inovací s významným tržním potenciálem. Příkladem je společnost Trask, která napříč bankovním trhem dodává řešení pro implementaci takzvané bankovní identity.

Všímali jsme si i firem, které svým významem přerostly Českou republiku a drtivou většinu svých výrobků prodávají na zahraničních trzích. K těm patří například společnost Oritest, která vyvíjí produkty pro detekci chemických látek pro armádu a průmysl, nebo tuzemský výrobce kyseliny hyaluronové Contipro.

Společnosti, které dokážou pružně reagovat a těžit z nových trendů. Příkladem je společnost Notix, která vyvíjí pokročilé a inovativní řešení pro „digitální kanceláře“. Dobře se trefila do koronavirové doby, kdy jsou firmy nuceny nechávat své zaměstnance v nezvykle vysoké míře pracovat z domova.

Zatím se nezdá, že by Česko mělo pro přerod na hi‑tech produkci s vysokou přidanou hodnotou ty nejlepší předpoklady. „V klíčových odvětvích stojí české firmy v rámci výrobního řetězce na úrovni, kde je přidaná hodnota jejich práce nejmenší,“ upozorňuje hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek. To je ostatně i případ automobilového průmyslu, který je zhruba s 10procentním podílem na tuzemském hrubém domácím produktu tahounem české ekonomiky. Ukazuje, že ani úspěšný prodej tuzemských výrobků v zahraničí ještě nemusí znamenat, že z něj Česko vytěžilo maximum možného. Analýza vypracovaná společností Deloitte ukázala, že domácí přidaná hodnota na vývozu z tohoto odvětví české ekonomiky dosahuje jen 46 procent. Oproti tomu v Německu tento parametr dosahuje 76 procent.

Co přináší přidanou hodnotu

Obecné recepty, jak zvýšit přidanou hodnotu byznysu, existují a jsou známé. „Základem je snaha nabídnout vlastní produkty, kde nebude v Česku umístěna jen fyzická část výrobního řetězce, tedy montáž, ať už lidskýma rukama nebo automatizovaná, ale i nefyzická, tedy management, vývoj, design, marketing a podobně,“ popisuje ekonom České spořitelny Michal Skořepa.

Do výzkumu a vývoje Česko ročně investuje okolo dvou procent svého hrubého domácího produktu. V zahraničí to ale zpravidla bývá mezi třemi a čtyřmi procenty. Bude‑li tedy Česko chtít dohnat nejvyspělejší země světa, bude muset tyto investice zvýšit.

Nebo se naopak mohou české firmy více zaměřit na služby, které s výrobou a prodejem zboží souvisí. „Je potřeba uchopit, co se děje s výrobkem při prodeji nebo po prodeji. To znamená servisní služby, finanční služby, které mohou doprovázet výrobek a podobně. Tyto služby dávají také vyšší přidanou hodnotu než samotná montáž,“ popisuje Marek.

Čtěte dále

Důležitým impulzem na cestě k rozvoji je pro firmy také těsný kontakt se zákazníky a zpětná vazba z trhu. „Firmy se často snaží vyladit svůj produkt a systém do posledního detailu, podle nějakého modelu, jak si zahraniční trh představují, a teprve pak s velkou pompou zorganizují vlastní expanzi. Dnes se ale trh proměňuje tak rychle, že i když jejich model zahraničního trhu mohl být pravdivý, než se podle něj firma připravila, už se mohla změnit realita,“ vysvětluje Petr Bartoň, hlavní ekonom skupiny Natland.

Malí a střední na tahu

Podle oborových organizací, jako je Asociace malých a středních podniků nebo Hospodářská komora, si tuzemské podniky nutnost změny uvědomují. „Je to téma, které podnikatelským prostředím rezonuje,“ uvádí místopředsedkyně asociace Pavla Břečková. Převést je ale do praxe není snadné, a to zvlášť v případě velkých a zavedených podniků. „Představte si, že máte firmu technologicky vybudovanou na velké výrobní série, které vás živí, máte vysoké předzásobení pro korporátní odběratele a celý váš procesní systém je nastaven na subdodávky velkým hráčům. Současně značné peníze alokujete v systému kvality, který je náročný personálně, procesně i finančně. Není snadné vystoupit z tohoto soukolí, které vás na jedné straně drtí, na druhé staně fungování firmy zajišťuje,“ dodává Břečková.

Lídry potřebného přerodu tak budou spíše malé a střední firmy a hlavně ty, které nejsou svázané politikou zahraničních matek. Také některá odvětví mají podle ekonomů větší šanci na přerod k novému způsobu fungování než jiná. „Primárně jde o ty oblasti, kde je prostor pro automatizaci a různá zlepšení organizace práce, tedy zejména o zpracovatelský průmysl, logistiku a některá další odvětví služeb,“ říká Skořepa.

A například v odvětví informačních technologií už Česko dokonce prokázalo, že se umí úspěšně popasovat se zahraniční konkurencí. Příkladem je úspěch výrobce antivirových programů Avast či herní studio Bohemia Interactive.

Přidanou hodnotu výrobků zvyšuje vlastní výzkum a vývoj, ale také například poprodejní servis a služby, včetně těch finančních či péče o zákazníky.

A také další a mladší IT firmy z Česka mají před sebou slibné perspektivy. Příkladem takové rostoucí firmy s vlastním vývojem, navíc úzce spjaté se zákaznickou komunitou, je společnost Shoptet, která pro své zákazníky staví e‑shopy na klíč.

Související
Související