Moderní svět odstartovala první světová válka. Její příčiny, jak ukáže další díl seriálu týdeníku Ekonom o vývoji světového hospodářství, byly do značné míry ekonomické. Navíc o výsledku bojů nerozhodli lepší vojáci a generálové, ale větší hospodářský potenciál. Poprvé za kapitalismu – v zájmu vítězství – převzal dozor nad výrobou dočasně stát. Válka rovněž přerozdělila hospodářský vliv a v poražených či oslabených zemích otevřela dveře komunismu a fašismu. K tomu celou Evropu, která musela předat hospodářský primát USA, těžce zadlužila.
Soupeření říší
Válka trvala čtyři léta mezi roky 1914 a 1918. Dohodové mocnosti, Francie, Velká Británie a Rusko, které v roce 1917 bylo nahrazeno USA, v ní s pomocí Itálie porazily mocnosti centrální. Tedy Německo, Rakousko‑Uhersko a Turecko.
Politici zprvu tvrdili, že konflikt, který připravil o život deset milionů lidí na bojištích a stejný počet v zázemí, vypukl téměř náhodou. Nebo vinou válkychtivých generálů. Přesto hlavní příčinou byly hospodářské rozpory. Ve věku říší se politika a ekonomika ztotožnily a mezinárodní mocenská rivalita se promítla i do hospodářského růstu a nesmlouvavého soutěžení. Britský ekonom John Maynard Keynes o hospodářských důvodech války vůbec nepochyboval. Evropa se podle něj totiž stala příliš závislá na dovozu a o vzácné zdroje začaly tahanice – ať šlo o obilí, maso, bavlnu, uhlí, železnou rudu či zlato. A důležitá byla i odbytiště.
Víte, že…
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod
- nezobrazují se jim reklamy
- mohou odemknout obsah kamarádům
- mohou prohlížet online archiv