Hromadné investování zažívá boom, pomáhá mu i omezená regulace

I když lze prvky sdílené ekonomiky vypozorovat už v prvobytně pospolné společnosti, její masivní rozvoj s globálním dopadem umožnil až nástup moderních technologií. „Když jste v minulosti chtěli sdílet nějaké hospodářské zvíře, měli jste velmi omezený počet lidí, kterým je bylo možné nabídnout. Dnes mohou lidé na spoustě platforem investovat nebo nabízet produkty či věci ke sdílení,“ popisuje jednatel společnosti FinGood Vít Endler, účastník kulatého stolu týdeníku Ekonom věnovaného investicím ve sdílené ekonomice. Debaty se dále zúčastnili portfolio manažer Erste Asset Management Mikuláš Splítek a spoluzakladatel společnosti Roier David Bystrzycki.

Boom sdílené ekonomiky

Boom takzvaných crowdfundingových platforem, na nichž větší počet lidí přispívá svou investicí k tomu, aby žadatel získal potřebnou cílovou částku, je podle Bystrzyckého spjat s finanční krizí roku 2008. Tehdy na finančním trhu vyschla likvidita a sdílená ekonomika se stala pro mnohé jediným místem, kde se daly půjčit peníze.

Jeho společnost Roier se soustřeďuje na projektové financování, jinak řečeno propojuje investory s projekty, které ještě úplně nedosáhnou na úvěry od bank nebo jiných zavedených finančních institucí. „Buď jsou malé, nebo začínají a nemají žádnou historii. My jim tímto financováním pomůžeme růst,“ říká Bystrzycki. Funguje to tak, že investor prostřednictvím platformy investuje napřímo do jím vybraného projektu.

FinGood funguje podobným způsobem, soustřeďuje se na segment malých a středních podniků. „Nevěnujeme se ale společnostem v jejich úplném začátku, musí mít za sebou nějakou historii,“ říká Endler.

Podle Bystrzyckého je výhodou těchto platforem, že nabízejí něco nového, co přes klasické finanční instituce není všem dostupné. Zároveň poskytují i zajímavý výnos a nadstandardní zajištění. Při pohledu na rostoucí inflaci a nepříliš vysoké výnosy, které nabízejí ostatní běžné způsoby financování, je podle něj logické, že lidé tyto platformy vyhledávají.

Vyšší výnos crowdfundingových platforem je podle něj daný nejen větší mírou rizika, ale i skutečností, že na tomto trhu zatím není tak velká konkurence. Jak dodal Endler, ve FinGood se například výnos pohybuje v průměru kolem 8,5 procenta ročně. „Riziko je samozřejmě vyšší, ale každý projekt je zajištěn movitým či nemovitým majetkem,“ upozorňuje Endler. Důležitost zajištění zdůrazňuje i Bystrzycki. „Za dobu, co se v tomto prostředí pohybuji, tak všechny platformy ustály všechna možná rizika,“ říká Bystrzycki. Zároveň podle něj platí, že přes tyto platformy je investování jednoduché a rychlé.

Pokud jde o objem zainvestovaných peněz, tak FinGood loni vyrostl o 150 procent, v letošním roce o 800 procent.

Zájem lidí o tento způsob investování každopádně roste. „Pokud jde o objem zainvestovaných peněz, tak FinGood loni vyrostl o 150 procent, v letošním roce o 800 procent. Velmi podobné je to, pokud jde o růst počtu investorů. Aktuálně jich máme 3700, přičemž každý měsíc přibývá 200 až 300 nových investorů,“ říká Endler.

Rizika crowdfundingu

Skeptičtější byl k možnostem hromadného investování Mikuláš Splítek. Jak upozornil, ve finančnictví mohou mít subjekty poskytující úvěry nějakou výhodu ze tří důvodů.
Buď mají levnější financování, což je z principu výhoda bank, kterou mají díky vkladům svých klientů. Nebo mají instituce nějakou informační výhodu, což by mohla být teoreticky výhoda crowdfundingových platforem. Podle Bystrzyckého i Endlera dokážou lépe hodnotit rizika, třeba proto, že investoři mají velmi blízko k žadatelům o úvěr. V podstatě nic jim nebrání snadno poznat podniky, do nichž vloží peníze. To je ale podle Splítka výhoda, kterou je dlouhodobě velmi těžké udržet. Třeba proto, že platformy rostou a s tím mizí i blízkost mezi investorem a žadatelem o úvěr.

Třetí výhodou je pak takzvaná regulatorní arbitráž, kdy finanční instituce těží z nekonzistence finančních předpisů. Některé jsou regulovány více a jiné méně. To byla doposud výhoda crowdfundingových platforem. „Právě z této nižší regulace těžila řada firem nabízejících hromadné investování. Mnohé tyto byznysy tak žijí z tohoto půjčeného času a začnou padat, když je regulace dostihne,“ domnívá se Splítek.

Poukázal rovněž na skutečnost, že výnos těchto platforem není zase tak zázračně vysoký. „Vít Endler zmiňoval 8,5 procenta, to je v podstatě dlouhodobý nominální výnos akciových trhů, tedy výnos bez započtení inflace,“ říká Splítek.

Jak upozornil, firmy na burze musí navíc zveřejňovat velké množství informací, což tyto platformy z principu dělat nemusí. „Takže se ptám, kde je vlastně ta výhoda platforem, která toto přebíjí?“ říká Splítek.

Jak reagoval Endler, jeho společnost se regulace určitě neobává, naopak tu nadcházející, s níž přichází Evropská unie, vítá. V listopadu letošního roku vstoupí v účinnost evropské nařízení o crowdfundingu, na jehož základě budou muset crowdfundingové platformy získat speciální licenci od České národní banky. Díky ní pak budou oprávněny poskytovat své služby v rámci celé EU. Podle Endlera pak zmizí mnohé crowdfundingové platformy, které tomuto byznysu dělají medvědí službu.

Zároveň dodal, že investování do akcií a crowdfundingových platforem se nijak nevylučuje. „Velká část investorů FinGood zároveň investuje i do akcií a crowdfunding je pro ně jednak diverzifikací portfolia, jednak se tak dostanou k malým a středně velkým firmám, které na burze asi nikdy ani nebudou,“ říká Endler. Splítek zároveň upozornil na to, že historická míra nesplácených úvěrů bývá u crowdfundingových platforem kolem sedmi až osmi procent, tedy podstatně vyšší než u bank. V posledních dvou letech nicméně klesla asi na třetinu, pravděpodobně vlivem nízkých úrokových sazeb a různých vládních podpůrných programů pro obyvatelstvo. I to může být důvod, proč tyto platformy zažívají takový boom. S tím, jak budou úrokové sazby růst, se ale opět míra nesplácených půjček pravděpodobně zvýší.

Oba dva zástupci platforem nicméně upozornili, že právě práci s rizikem věnují výraznou péči. Roier podle Bystrzyckého primárně sleduje, zda subjekt dokáže splátky splácet. Zároveň ale platí, že maximální výše úvěru, který poskytne, je do 70 procent hodnoty nemovitosti. Pokud tedy její cena nespadne o 30 a více procent, tak se investoři i v případě, že dlužník nesplácí úvěr, k penězům dostanou. Protože tu nemovitost nakonec Roier v nejhorším případě zpeněží.