Česko se učí pít cidery, patří k nejperspektivnějším trhům v Evropě

V Česku rychle roste spotřeba ciderů. Ročně se těchto nízkoalkoholických nápojů vyrobených ze zkvašené jablečné šťávy vypije kolem 20 milionů litrů. Růst spotřeby ciderů nezastavila ani koronavirová pandemie a s ní spojené uzavírky restaurací. Podle analýzy provedené společností Grand View Research patří Česko spolu s Polskem k nejslibněji se rozvíjejícím odbytištím cideru v Evropě.

Když se řekne cider, spotřebitelé si obvykle představí Kingswood nebo Somersby, tedy značky jablečného nápoje vyráběného velkými pivovary a prodávaného hlavně v plechovkách v supermarketech a hypermarketech. Kategorie cideru je ale mnohem širší. V Česku ho vyrábí řada malých a středních – řemeslných – výrobců. Rozdíl mezi nimi a velkými pivovary je především ve výrobním postupu. Řemeslné cidery se vyrábí z jablečného moštu a zrají v lahvích či v barelech i více než rok. Cidery vyráběné průmyslově v pivovarech většinou pochází z jablečného koncentrátu ředěného vodou, často barveného a doplněného o aromata. Průmyslové cidery z pivovarů zrají jen několik týdnů.

V porovnání s Velkou Británií nebo Francií, kde má výroba ciderů mnohasetletou tradici, je v Česku tento segment stále velmi malý. Ve Velké Británii, která dlouhodobě drží prvenství ve spotřebě tohoto jablečného nápoje, se ho ročně vypije přes 800 milionů litrů, což je více než 12 litrů na jednoho obyvatele. V Česku je to okolo dvou litrů. Český trh je ale na vzestupu. Zatímco před deseti lety cidery tady téměř nikdo neznal, teď si je alespoň jednou do roka koupí čtyři z deseti českých domácností, jak ukázal průzkum agentury GfK.

Setrvale roste jak produkce průmyslově vyráběných ciderů, tak těch řemeslných. Když například manželé Abtovi, jimž patří řemeslná cidrerie Tátův sad, v roce 2014 začínali s výrobou jablečného nápoje, prodali sotva 20 tisíc litrů za rok. Nyní prodají pětkrát tolik a věří, že se jim brzy podaří odbyt dostat na 150 tisíc litrů ročně. Více než o třetinu jim za poslední dva roky vzrostly také tržby. V loňském roce dosáhly osmi milionů korun, a to se Abtovi museli přeorientovat z dodávek pro náhle uzavřené gastroprovozy na on‑line prodej a závozy do malých krámů. Restaurace a bistra přitom před pandemií tvořily 80 procent jejich odbytu.

„Přesunuli jsme se do maloobchodu, narostl nám prodej přes Rohlík.cz, prodej v Makru a i náš vlastní e‑shop doháněl to, co neudělalo gastro,“ říká spolumajitelka Tátova sadu Kateřina Abtová. I v obtížném loňském roce tak nakonec tržby rodinné firmy vzrostly zhruba o šest procent.

V Česku se ročně vypije kolem 20 milionů litrů zkvašeného jablečného moštu. Odbyt rostl i během pandemie.

Vedle cideru Abtovi vyrábí také limonády. Jejich základem jsou rovněž jablka a dochucují je například rybízem, citronem nebo zázvorem. Tvoří kolem pětiny obratu Tátova sadu. Za jádro svého byznysu ale podnikatelé považují cider. „Řemeslnou limonádu může ze dne na den začít vyrábět v podstatě každý, kdo má větší nádobu a domluví se s někým, kdo mu to na plnicí lince nalahvuje. Oproti tomu náročnost výroby cideru nám zaručuje určitou unikátnost. Proto pro nás vždycky cider bude to nejdůležitější, co děláme,“ vysvětluje Jan Abt.

Stabilní maloobchod, boom on‑linu

Od loňského června do letošního května české obchody s potravinami a smíšeným zbožím prodaly více než 14 milionů litrů cideru v hodnotě téměř 700 milionů korun. „V meziročním porovnání prodeje této kategorie narostly přibližně o tři procenta, a to jak z hlediska tržeb, tak i prodaného množství,“ uvádí Romana Duníková, ředitelka společnosti NielsenIQ, která trh ciderů pravidelně sleduje. Oproti tomu spotřeba ochucených piv, nealkoholických piv a radlerů, s nimiž bývají cidery často porovnávány, ve stejné době podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven zažila 15procentní propad.

Přes 80 procent prodeje ciderů připadá na velké hypermarkety a supermarkety. V těch dominuje šest značek vyráběných velkými pivovarnickými skupinami. Jde o značky Fizz, Frisco, Kingswood, Lišácké jablko, Somersby a Strongbow.

Ciderům všeho druhu se nově daří také v on‑line prodeji. „Jde o růstový segment, v porovnání s loňským rokem tato kategorie posílila o 50 procent,“ uvádí mluvčí potravinářského e‑shopu Rohlík.cz Denisa Morgensteinová. Cidery na něm tvoří zhruba procento veškerých prodaných nápojů. A to není na mladý segment špatný výsledek.

Cidery z pivovarů

Velké pivovary cidery podobně jako radlery a ochucená piva považují za zajímavou inovaci, která jim umožňuje nalákat hlavně mladé lidi. „Prosazují se zejména u spotřebitelů, kteří nevyhledávají tolik pivní chuť a ocení nápoj bez konzervantů, méně sladký než klasické limonády. Oblíbené jsou zejména mezi ženami,“ uvádí obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Tomáš Mráz a dodává: „Cidery tvoří dlouhodobě nižší jednotky procent našich prodejů.“

Prazdroj jako jeden z mála velkých producentů cidery v Česku přímo vyrábí. Jiné tuzemské pivovary je většinou odebírají od sesterských a partnerských pivovarů v zahraničí.

Byly to ale právě velké pivovary, kdo cidery v Česku dostal do povědomí. „Než do tohoto segmentu v roce 2013 vstoupily, musel jsem vysvětlovat, že cider není druh sýra. Tuto kategorii nikdo mezi zákazníky ani mezi odbornou veřejností vlastně moc neznal,“ popisuje Jáchym Kliment, jenž byl jedním z prvních podnikatelů v Česku, kteří se do výroby ciderů pustili. Experimentovat začal v roce 2005, první lahve spotřebitelům prodal o tři roky později.

Česko se učí pít cidery, patří k nejperspektivnějším trhům v Evropě

Prohlédnout fotogalerii

Průmyslovou výrobu ciderů v Česku jako první zahájily pivovary Plzeňský Prazdroj a Staropramen. Cidery podpořily televizními spoty a marketingovou kampaní. Plzeňský Prazdroj tehdy dokonce patřil s celkovými výdaji na marketing ve výši 350 milionů korun ročně k největším zadavatelům reklamy v Česku. To odstartovalo skokový nárůst spotřeby ciderů. V letech 2014 a 2015 jejich konzumace rostla o stovky procent ročně.

V posledních letech se trh stabilizuje. Růst zpomalil a v podobném duchu se bude vyvíjet i v dalších letech. „Jestli se ale najde další marketingový bijec. Pokud například Kofola pustí do reklamy na cidery desítky nebo stovky milionů, tak tato kategorie opět výrazněji poskočí,“ míní Kliment.

Právě výrobce limonád Kofola loni propojil kategorii řemeslných a průmyslových výrobců. V lednu 2020 koupil od zakladatelů Ondřeje Frunce a Cyrila Holuba řemeslného výrobce ciderů F. H. Prager. Ten s ročním obratem kolem 10 milionů korun patří k největším v této kategorii na českém trhu.

Kofola nyní pracuje na rozšíření linky na výrobu ciderů a na podzim plánuje spustit marketingovou kampaň, kterou by prodej ciderů podpořila.

„Zákazníci mají zájem o produkty z kvalitních surovin, avšak ciderový trh doposud nebyl schopen tuto potřebu dostatečně naplnit. Potenciál je a je nevyužitý,“ říká brand manažer F. H. Prager Alexandros Samara a dodává: „Menší výrobci ciderů nemají distribuční a ani výrobní sílu na to, představit širší veřejnosti tradiční řemeslný produkt z poctivých surovin, zatímco velcí hráči pokroutili sladkými alkoholickými limonádami vnímání toho, co to cider ve skutečnosti je.“

Jasná definice cideru totiž v Česku zatím neexistuje. A tak za něj bývá označováno poměrně široké množství nápojů. Český trh teď čeká pozvolný vývoj a edukace spotřebitelů podobná té, jakou v minulosti zažil třeba s vínem.

Cidery jako víno

Vyrábět a distribuovat cidery není snadné. Zvlášť pro řemeslné výrobce, kteří chtějí vyrábět přímo z jablek, a nikoliv z koncentrátu, má vstup do tohoto odvětví řadu bariér. „Než jsem začal vyrábět cider, chodil jsem po starých sadech, vybíral odrůdy jablek, které jsou na něj dobré, a ty jsem rouboval. To mi zabralo dobré čtyři roky,“ vysvětluje Jáchym Kliment.

Jen prvotní investice do výroby v pronajatých prostorách ho stála téměř pět milionů korun. „Je to nejdražší koníček. Kdyby to nebyl koníček, tak to nedělám,“ dodává.

Nyní jeho cidrerie vyrobí kolem 50 tisíc lahví ročně a utrží zhruba 7,5 milionu korun. Teď dokončuje novou výrobní halu v malé průmyslové zóně v Dobřichovicích u Prahy. Vyrábět by se v ní mělo začít na podzim. Původní prostory v sousedních Všenorech musel opustit, rostoucí výrobě už nevyhovovaly. Cider nyní prodává ze speciálně upraveného auta a v Dobřichovicích nedaleko cyklostezky provozuje malý, do francouzského stylu laděný koutek s posezením, kde mohou zájemci a turisté jeho cider ochutnat.

Abtovi vyrábí cidery na vlastním statku ve středočeské Líšnici. Za celkem nenápadnou bránou za kostelem se rozprostírá velký dvůr, který volně přechází do pole. Vedle domku s pergolou, obepnutou hroznovým vínem, Abtovi postavili zcela nové, avšak tradičně pojaté „stodoly“. Ty nyní slouží jako výrobní haly. Při naší návštěvě zrovna v jedné z nich probíhalo lahvování – ostatně jako čtyři z pěti pracovních dní v týdnu.

Statek Abtovi budovali s tím, že si v něm zřídí kovárnu a truhlárnu. Tento byznys se ale nakonec ukázal jako neperspektivní, a tak se pustili do výroby ciderů. „Jen investice do technologií byly v řádu 15 milionů korun. A to nepočítám budovy,“ vypočítává Jan Abt sumu, kterou dohromady se svou ženou za nastartování výroby zaplatil. Část peněz – zhruba čtyři miliony korun – získali ze státních dotací na podporu rozvoje venkova.

Obtížná je pro malé a střední výrobce ciderů i jejich distribuce. Většina řemeslných ciderů se totiž k zákazníkům dostává ve skleněných lahvích. A to je problém. „V porovnání s vínem, které se také distribuuje v lahvích, je cider levný a zároveň poměrně těžký. Najít dopravce, který to odveze za peníze, které se vejdou do marže, je prakticky nereálné,“ vysvětluje Abt.

Kvůli relativně malým objemům tak náklady na přepravu cenu cideru zvyšují o 25 až 30 procent. Výrobci si tak často své zboží raději rozváží vlastními silami. Abtovi tak například sedají do dávky dvakrát týdně. Své cidery tak dostanou do 40 až 50 provozoven za den.

Nový impulz

Do budoucna by k dalšímu rozvoji odvětví ciderů mohl přispět rostoucí zájem Čechů o nízkoalkoholické a nealkoholické nápoje. „Nealko cidery jsou sice na českém trhu stále malým segmentem, který tvoří jen naprostý zlomek prodejů celé kategorie, trojciferným tempem růstu však mnohonásobně převyšují růst celé kategorie,“ upozorňuje Duníková z NielsenIQ.

Naopak limitem rozvoje tohoto nápojářského segmentu bude omezený přístup k základním výrobním surovinám, tedy jablkům. „Funkčních sadů, které by fungovaly v ekologickém zemědělství, je tady velmi málo. Navíc jsme v tahu Německa a konkurovat velkým německým zpracovatelům není pro malé české moštárny snadné,“ říká Kliment. Němci podle něj mají takovou tržní sílu, že dokážou skoupit biojablka z celé střední Evropy. Řemeslní výrobci cideru tak musí spoléhat především na to, co si vypěstují sami.